Dny s Tichošlápkem

5. Kapitola - Hra při měsíci

    Už proměnění jsme se rozběhli k Zakázanému lesu s tím, že se předbíháme, kdo tam bude dříve. Když jsme tvorové noci a ne nějací lidé, žádný tvor si nás vyloženě nevšímá. Po nějaké době hraní a dovádění jsme ulehly na obrovský kámen u jezírka. Okolo nás poletovaly malé víly různých barev.
Naše srst vždy zavlála, když se zvedl malý větřík. Bylo to tak příjemné. Najednou se Sirius proměnil zpět a já učinila totéž.
Odhrnul mi pramínek vlasů, co mě lechtal na nose za ucho. Chytil mě za ruku a já se opřela o jeho rameno. Pomalu jsem zavřela oči a nechala se unášet láskou a bezpečím.
Cítila jsem se neskutečně šťastná.
Za námi se ozval smích a rána. Sirius se vymrštil na nohy a rozhlížel se.
,,Dva čistokrevní kouzelníci..'' pronesl něčí hlas. Oba jsme se rozhlíželi a vytáhli hůlky.
,,Nemusíte se bát, chci vám ukázat tu správnou stranu''
Zalila mě hrozná zima a pocit strachu. Brzo ale přešel a já se cítila odhodlaná.
,,Ahh Nimah Noelová, slavná dívka co našla Kámen Času'' zasmál se onen hlas.
Sakra jak to ví? Otočila jsem se nechápajíc na Siriuse a on jen pokrčil ramena.
,,Kdo si?'' Zeptala jsem se tak nahlas, aby mě slyšel. Postava vyšla ze svého stínu a zjistila jsem, že není jen ona sama.
Bellatrix, Lucius a Narcissa.
Tři zrůdy vedle sebe. Ta krvelačná bestie sestřenka Blacka, zabila ho. Tělem se mi rozproudila vařící krev a já byla připravena k ní přiskočit a vrazit jí takovou perdu že by se nepostavila.
,,Ale copak? Zajímá tě, jak to víme?'' Zasmála se. ,,Měla bys vědět, že Pánu Zla nic neunikne''
Zatnula jsem pěsti a bylo vidět i na Siriusovi že není ve své kůži. Aniž bychom si přes ty nadávky všimli, vystoupila ze stínu jedna dívka. Poznala jsem jí od vidění. Malá drobná blondýnka s jedovatě zelenýma očima. Ušklíbla se, když jsem si jí všimla.
Došla pomalými kroky za mnou a natáhla ruku ,,Jsem Melissa, čistá Zmijozelská'' Hrdě se usmála nad tím ''čistá''. Opovržením jsem se na ní podívala a pronesla tiše hmm.
Zašklebila se na mě a ruku vrátila podél těla. Nemohla jsem si ale nevšimnout hůlky kterou vytáhla, podívala jsem se nerozhodně na Siriuse a v tu chvíli na mne Melissa namířila hůlku a než stačila něco říct stoupl si přede mne můj tichošlápek. Dívka jen pokrčila rameny a za ní Bellatrix plivla před Siriuse a pronesla klidným ale opovrženým hlasem ,,Tak můj milovaný bratránek se zamiloval, Nimfero jaký by byl tvůj život bez něj, co?'' zasmála se.
,,Jsem Nimah ty jedovatá bestie'' procedila jsem přes zuby a než jsem se stihla nadát Blondýnka vyslala kletbu proti Siriusovi který mě chránil vlastním tělem ,,Crucio!'' vyřkla a Black spadl k zemi a začal se svíjet v bolestech. Díval se mi do očí, z toho jsem poznala ať uteču a zachráním se. Neudělala jsem to a místo toho jsem přistoupila rychlým krokem k Melisse která je vysloveně bavila nad tím, jak mu ubližuje. Podívala jsem si na něj a všimla si jak mu tekly slzy. Napřáhla jsem ruku a poslala jsem jí pěstím k zemi. Blondýnka se chytla za nos a vystrašeně se na mě podívala. Zatímco ona seděla a vykuleně se rozhlížela tak se Sirius zvedl a objal mě ochranářsky kolem ramen, postrčil mě dozadu a chtěl vytáhnout hůlku. Obličej měl zkřivený do nenávistného výrazu a já věděla co chce udělat, Když se napřahoval proti Bellatrix rychle jsem ho popadla a běžela s ním co nejrychleji to šlo. Vypadal překvapeně ale nakonec se nenechal vláčet ale utíkal se mnou.

Když jsem utíkal vedle Nimah propletl jsem si s ní ruce, jakmile jsem tak učinil mým tělem se rozproudila energie a mražení. Tohle byla láska. Ještě před tou zrádnou kletbou jsem o ní měl strach, nemohl jsem jí jen tak dát, musel jsem jí ochránit. Za námi se ozval křik a dusot od těch poskoků Voldemorta. Otočil jsem se ve spěchu ale stále běžel vedle Nimah.
Jakmile jsem tak učinil, spatřil jsem Luciuse který při naše setkání jen stál a mlčel, nyní mířil hůlkou na naše záda a pohnul rty do úsměvu a z jeho dřevěného proutku vystřelila zelená zář. Nimah padla k zemi. Když jsem se otočil a připravil do útoku už tam nebyli. Nikdo tam nebyl jen já a má milovaná.
,,Nimah, jsi v pohodě? Hej!'' zakřičel jsem a začal s ní třást. Nic.
Chytil jsem se za hlavu a jen drmolil stejné slovo několikrát ,,Kurva''. Když jsem vběhli do Zapovězeného lesa svítilo slunce, nyní se nad námi snášely malé dešťové kapičky.
,,Nimah sakra probuď se!'' Zařval jsem.
Dobrých deset minut jsem s ní třásl, prosil, nadával a z očí se mi linuly slzy. To bylo poprvé co jsem plakal kvůli dívce.
Nakonec jsem si vzal do náruče a rozběhl se směr hrad.
Celý udýchaný ale bez přestávek jsem doběhl na ošetřovnu a vpadl dovnitř. Nimah mi ležela bezvládně v náručí a ihned ke mně přiběhla madam Pomfreyová s vyděšeným výrazem.
,,Pojďte..no rychle!'' pobízela mne a ukázala na volnou postel.
Položil jsem její bezvládné tělíčko. Tak moc jsem se bál.
,,Co se stalo pane Blacku?'' vyzvídala zatím co Nimah kontrolovala. Přemýšlel jsem zda jí to vyklopit po pravdě. Ale rozhodl jsem se, ty šmejdy si podám sám, budou trpět!
,,Šli jsme si zaběhat, však víte..a... najednou na nás někdo nebo něco zaútočilo, po pravdě ani nevím co to je za kouzlo ale Nimah padla okamžitě k zemi a neprobírala se.'' Zalhal a poslal pohled k ležící rudovlásce. Pomfreyová přikývla a pokynula mi ,,Rychle běžte za profesorem Brumbálem!''
V tu chvíli jsem se rozběhl. Řekl jsem heslo a chrlič mě dostal před profesorovi dveře. Rázně jsem zaklepal a pomalu nečekal ani na jeho ,,Dále''.
Vběhl jsem tam a Brumbál se postavil, než cokoliv řekl skočil jsem mu do řeči. Vše jsem to říkal poněkud hystericky. ,,Pane profesore, rychle musíte za- za mnou! Nimah...na ošetřovně, rychle!'' a pobízel ho.
Doběhli jsme do ošetřovny.
,,Profesore, ještě že už tu jste!'' popohnala ho k lůžku a zaběhla do svého kutlochu aby nejspíš přichystala něco zdravého a také zcela hnusného.
Brumbál se nad ní sklonil a položil jí ruku na tvář. Jen zakroutil hlavou a podíval se na mě smutným, ale vše vypovídajícím výrazem.