Dny s Tichošlápkem

3. Kapitola - Setkání a následné rozhodnutí

Vplížila jsem se do hradu a bez povšimnutí zaklepala na Brumbálovi dveře.
V tu ránu se do široka otevřeli a mně se naskytl pohled a starého ale pořád vkusného ředitele školy.
,,Dobrý den Brumbále'' Pozdravila jsem a usmála jsem se.
Chvíli tam tak stál a zíral na mě jako na zjevení.
,,Nimah Noelová..'' vydechl a nadšeně se ke mně hrnul. Skončila jsem v jeho dlouhém objetí. ,,Copak bys ráda?''
Pokynul mi ať vejdu dál do místnosti. Nemohla jsem si nevšimnout jeho ruky, jako by odumírala. Nejspíš si všiml co se mi honí hlavou a jen pronesl ,,Bude to v pořádku..'' ale neznělo to tak.
,,Víte, jdou po mně smrtijedi a stalo se toho moc, abych to trochu urychlila zjevil se mi dávný přítel a ukázal mi jeden drahokam, po pravdě nevím k čemu slouží tak mě napadlo se zeptat vás.''
Vyndala jsem z kapsy zelený blištivý drahokam a podala mu jej.
V jeho očích se něco zablýsklo a na tváři se mu rozlil nadějný úsměv.
Podíval se na mě a jen pronesl ,,Naše záchrana.''
,,Jaká záchrana?''
,,Kdo ti ho ukázal?'' nevšímal si mé otázky ale znovu se mě zeptal.
,,Em.. Sirius Black'' Odpověděla jsem nejistě.

,,Sirius, on byl vždy takový dobrák, zvlášť k vám Nimah.''
To co řekl mě zahřálo u srdce.
,,Co to přesněji je?''
,,Je to Kámen Času. Dokáže toho, kdo ho použije vrátit v čase, do doby, na kterou zrovna myslí.''
To nás může zachránit, můžu je varovat všechny mohu varovat.
,,Takže se mohu vrátit do doby, kdy mi bylo, já nevím třeba sedmnáct let a zvrátit vše zlé?''
Přikývl.
,,Ale pamatuj, buď opatrná, některé věci, co si přeješ změnit jen tak nepůjdou.''
Otočila jsem se a pevně držela kámen v dlaních. Zaslechla jsem Brumbálovo hodně štěstí a najednou bílé světlo.

    Vše při starém, nebo ne?

Ocitla jsem se znovu v Brumbálově pracovně, majestátní fénix na mě upřel svůj pohled, jímž sledoval každý můj pohyb. V tom přišel Brumbál a na chvíli se zarazil.
,,Potřebujete něco, Nimah?''
,,Em..vlastně ani ne, děkuji'' vykoktala jsem a už chtěla jít ke dveřím.
V tu ránu mne zastavil, otočil mě a podíval se mi do očí.
,,Cítím jako byste to nebyla vy ..a ani já.''
Polkla jsem a rozhodla se mu to říct.

S varováním a dobrou radou vcházím do útrob školy. Cestou potkávám různé hloučky lidí připadají mi známí ale vlastně si je ani nepamatuji. Musím najít Siriuse, musím ho obejmout. Chybí mi.
Blížila jsem se k buclaté dámě která střežila vchod do Nebelvíru, nemohla jsem si vzpomenout na heslo. Zastavila se a jen přemýšlela. ,,To není možné, sakra!'' brblala jsem si pod nosem. ,,Nimah? Co tu proboha děláš?'' Rozesmála se nějaká holka. Byla to Lily!
Prudce jsem se otočila a oči se mi rozzářily nadšením. Vrhla jsem se po ní a pevně jí objala. Byla jak zkoprnělá a nejspíš ani nevěděla co se děje. Však já jí už neviděla nějakých 15 let.
Konečně se Lily vysoukala z pevného objetí a řekla heslo dámě, co to všechno pozorovala s úsměvem na rtech. ,,Vanilka''.
To si musím zapamatovat.
Společenská místnost, vždy plná smějících se lidí, velká ale i přes to útulná místnůstka která se pyšní červeno zlatými polštáři, koberci, sedačkou a krásně plápolajícím krbem.
Rozhlédla jsem se po Lily ale ta už mířila k Jamesovi. James Potter, chytač a dlouho odmítán Lily Evansovou. Naštěstí pro něj se něco změnilo a vydrželi spolu být i v jedné místnosti. V tom jsem zahlédla kudrnatého chlapce který se honosil zářivým úsměvem. Mrkl na mě a přišel blíž.
,,Čau kočko..'' Usmál se aniž by čekal že se mu za pár vteřin vrhnu kolem krku.
Vydechla s upřeným pohledem do jeho krásných očí.
Zamával mi dlaní před obličejem a zasmál se.
,,Nim-..'' nedořekl a já mu vlétla do objetí.
Konečně, má láska. Po tolika letech.
Vlastně jsem se ani nezmínila co se mezi námi stalo. Byla to dlouhá noc, seděli jsme na pohovce a já si četla zatímco on usínal opřený o moje rameno.. museli jsme být vzhůru kdyby náhodou se něco stalo.
Najednou se ochladilo, mráz by se dal krájet a on se vmžiku probudil vytáhl hůlku a postavil se. Já ho jen pozorovala. Když začaly blikat světla vytáhla jsem jí i já a stoupla si vedle něj.
Nic netušící co se děje jsme se rozhlíželi.
Ozval se strašný zvuk a před námi se objevili mozkomorové, bylo jich hned několik.
Sirius se na mě podíval nechápavým pohledem. Mozkomor si nás velice prohlédl, když byl u mě trošku jsem se odtáhla.. měla jsem strach. Nechali mě být ale u Siriuse by se dalo říct že ho být nenechali. Chytila jsem ho za ruku ale v tu chvíli kdy se na mě podíval ho jeden z mozkomorů začal vysávat. Jeho šťastné vzpomínky nahrazují jen ty špatné a že jich je. ,,Ne!'' křikla jsem.
Cítila jsem se unavená a upadla jsem do bezvědomí. Probudila jsem se když bylo na obloze už slunce a nikdo nikde.
Pomalu jsem se postavila a rozhlížela se kolem sebe. Tentýž den jsem viděla v novinách ''Slavný vrah Sirius Black konečně v Azkabanu''

,,Hej Nimah, jsi v pořádku?''
Jeho hlas mě vrátil do přítomnosti, teda minulosti? Odtáhla jsem se a podívala se mu do očí. Rozhodla jsem se ho varovat, nejen jeho ale i ty, kteří v tom mají svou roli. Zatáhla jsem ho k Lily, Jamesovi a Remusovi.
,,Nazdar Nimah'' sborově James s Remusem pozdravili a James se nezapomněl ušklíbnout.
,,Chytněte se, musím vám něco říct ale tady není vhodné místo.''
Podívali se na sebe ale tak jak jsem řekla tak i učinili. Přemisťovacím kouzlem jsme se ocitli u velkého dubu na kopci.
,,Není to..?'' Zeptala se Lily.
Přikývla jsem. Naše oblíbené místo.
Všichni po sobě mrštili pohledem nikdo nechápajíc, co tu dělá.
,,Udělejte si pohodlí'' a sedla jsem si.
Taktéž učinili i ostatní.
Pustila jsem do vyprávění.
Když jsem se zmínila o smrti Lily a Jamese, oba jakoby zbledly jak stěna. Lily měla na mále aby se nerozbrečela.
Siriusovi jsem řekla co se ten večer když měl jít do Azkabanu stalo. Nejdřív s sebou cukl ale nakonec mu něco došlo. ,,My jsme spolu žili?''
Přikývla jsem a on se široce usmál.
,,Konečně..'' zamumlal si potichu ale i tak jsme to všichni slyšeli.
Pokračovala jsem dál až do doby jak jsem objevila Kámen času, zmínila jsem se i o tom, jak krásný kudrnatý chlapec se šibalským úsměvem zemřel.
,,Nakonec jsem se objevila v Brumbálově pracovně..'' dokončila jsem svůj příběh a všichni byli dobrých 5 minut po tichu.
Lily otevírala a zavírala pusu jak kapr a James kulil oči přes jeho kulaté brýle.
,,Takže, to se opravdu stalo v budoucnosti..''
Prolomil nakonec to ticho Remus.
Znovu jsem přikývla.
,,No doprdele..'' pronesl Sirius a všichni se rozesmáli.

Procházela jsem večerní chodbou Bradavické školy jelikož jsem měla hlídku společně s Blackem. Museli jsme se na chvíli rozdělit, protože spatřit malého nespavce není jen tak, proto ho šel odvést zpět na kolej Mrzimoru. Měla jsem čas přemítat jaký jsem měla vztah před nějakými lety se Siriusem. Každý o něm věděl že má slabost pro každou holku a navíc mu taktéž každá podlehne a skončí to vždy jednorázovkou. Proto jsem se snažila nemyslet v té době na můj cit vůči němu, tehdy jsem si myslela že to nedopadne dobře, tak jsem raději několik let zamlčovala a chovala se k němu kamarádsky. Byli jsme velmi dobří přátelé ale když si to uvědomím.. oba jsme cítili k tomu druhému něco víc než jen přátelství. Opravdu jsem ho milovala a samozřejmě i miluji. Konečně jsem ho viděla plného života. Když si vzpomenu že se na konci 6. Ročníku opravdu změnil v chování vůči dívkám zaměřil se na mne. Sice o tom nemluvil ale i tak to věděli jeho Pobertová skupinka, ty to skrývali.

,,Halo, spící krasavice, probuď se''
Poklepal mi někdo na rameno ale podle hlasu jsem poznala o koho jde. Otočila jsem se s úsměvem a podívala se do jeho temně modrých očí. V břiše se mi vyrojilo hejno motýlů tak jako před lety. Zpozoroval to.
,,Hele Nimah, za 20 minutek tak končíme, nechceš se proběhnout?''
Konečně, tak dlouho jsem si neužila volného pobíhání jakoby vlk a hlavně se Siriusem.
,,Jasně že jo'' usmála jsem se.
Zamrkal a chytil mě opatrně za ruku.
,,Opravdu se to stalo?'' zeptal se.
,,Ano, jen co jsem ho našla, spěchala jsem do Bradavic..''
,,Nemyslím tohle, ale to že my dva...''
Nesměle ze sebe vysoukal a raději se podíval na špičky svých polorozpadlých bot.
V duchu jsem se usmála.
,,Ano, na konci 7. Ročníku''
,,Nimah, víš já...'' začal koktat.
Napjatě jsem čekala co z něj vypadne, vypadalo to jako by si chtěl uspořádat myšlenky aby znělo to co chce říci smysluplně.
,,Už tak dlouho na tobě můžu nechat oči..''
Podíval se mi do očí a jen tiše zašeptal ,,Máme stejnou barvu očí..'' usmál se.
Nevydržela jsem to a objala ho co nejvíc to šlo. Konečně u něj. Aniž bych si to uvědomila, po tvářích mi stékaly slzy.
Rychle jsem se od něj odtáhla a otočila se. Musím být silná a vždy jsem byla, nesmí mě vidět brečet.
Chytil mě za ramena a pomalu ale rozhodně mě otočil aby se mi mohl podívat do tváře. Utřel mi stékající slzu a usmál se.
Chvíli to vypadalo že bude mlčet navěky ale nakonec z něj vypadlo něco, co mi nikdy neřekl ani před tím co jsme spolu žili.
,,Nedokážu svůj cit říct jen tak, nedokážu ale i přes to tě neskutečně mám rád, víc než to Nimah. Tak moc pro mě znamenáš''
Neměla jsem slov tak jsem ho pohladila po tváři a zašeptala mu do ucha ,,Ty víš že já tebe taky.'' Naše rty se v tu chvíli spojily a já si připadala jak při naší první puse. Naše rty do sebe zapadly a bylo to tak krásné. Po pár minutách jsme se od sebe udýchaně oddělily ale přitom jsme ze sebe nespustily oči.
,,Je půl noc, něco si přej..'' oznámil mi.
Zavřela jsem pevně oči zatímco jsem si v hlavě říkala mé přání mne zamyšleně pozoroval.
Otevřela jsem je a jen pronesla ,,Můžeme?''