DO YOU THINK? (CZ)

2.

Večer
Probudila jsem se zase nečekaně v nemocnici. Nebaví mě to tu, ale z půlky jsem ráda že tu jsem. Nemusím vidět tátu a nikfo mě nebude mlátit. Jako vždy jsem vzala mobil do ruky a chtěla ho zapnout, ale jak vidím, tak to asi nepůjde, protože je vibity. No super,no.

Jacob
Hodil jsem ručník na pračku a šel do pokoje. Tam jsem skočil na postel a rozhodl se podívat na tu holku.

Jé, takže ona to je má fanynka. Začal jsem číst a likovat její tweety. Když jsem se dozvěděl co se jí v životě děje, tak jsem se málem rozbrecel. Dal jsem ji follow a rozhod se ji napsat.

Jacob: Ahoj

Počkal jsem kolem dvaceti minut a nic. Třeba spí. Ale jedním jsem si jist, půjdu ji někdy navštívit.

Odložil jsem mobil a šel spát. (Nechodí do školy, dělá ji na dálku.

Eugenie
Už půl hodiny nemůžu usnout. Kroutím hlavou sem a tam a stejne nic.

Ráno
Probudila mě sestřička s tím, že mi musí dát nějaký léky.

Bože, já nutně potřebují nabíječku.

Někdo zaťukal na dveře ,,Dále" řekla jsem. Do pokoje vešla má nejlepší kámoška a nabíječka. Já tu holku tak zboznuji. ,,Ahoj"řekla mi a sedla si na židli vedle postele. ,,Ahoj, ty si mi přinesla nabíječku? Zrovna jsem ji potřebovala" řekla jsem a obě jsme se zasmáli.

Je asi kolem jedenácti hodin, tak by mobil mohl být nabíty. Vytáhla jsem nabíječku a zapla mobil. Najela jsem na Twitter. Tam totiž bylo nejvíc upozornění. No ty vole! Jacob ví co se stalo a dokonce o tom napsat tweet! Rychle jsem napsala komentář ,,děkuji moc". A šla se podívat kdo mi napsal. Jacob!! Ja v tyhle nemocnici budu asi celý život.

Jacob: Ahoj

Eugenie: Ahoj, promiň že jsem nemohla odepsat, jak už víš tak jsem v nemocnici a jsou tu menší problémy s nabijením mobilu :D

Doufám že mu nebudu připadat trapná. No, to uvidíme. Pochybuji že odepise.

Už čekám hodinu a neodepisuje. Asi nechce. Jo,připadám mu jako trapka. A napsal mi kvůli tomu že je mu mě líto.

Jacob
Momentálně jsem ve Starbucks. Nebo spíš odcházím.

Cestou jsem potkal nějaký holky, tak jsem se s nima vyfotil. Proč ne? Miluju svoje fanoušky. ,,Ahoj mami! Jsem doma!"zařval jsem na celý barák. Nikdo se neozval, to znamená že jsem doma sám. No, tak nic no.

Šel jsem do kuchyně, a z lednice si vytáhl jogurt, a mléko čokoládové.

Šel jsem do pokoje, zapl teklu a chvíli na ni koukal. Pak jsem si vzpomněl na tu holku, třeba odepsala. Tak jsem vzal do ruky mobil a zapl twitter. Najel jsem na zprávy. A hele, odepsala.

Eugenie:  Ahoj, promiň že jsem nemohla odepsat, jak už víš tak jsem v nemocnici a jsou tu menší problémy s nabijením mobilu :D

Nad tím jsem se zasmál.

Jacob: No jo no :D

Hned po pěti minutách mi zavibroval mobil.

Eugenie: Nečekala jsem že odepíšeš :D

Jacob: Já bych vždy odepsal :D
Zobrazeno: 17:19

Jacob: Co děláš?

Eugenie: No, kromě ležení ss tu v nemocnici nic moc nedá dělat :D

Jacob: Promiň, to byla blbá otázka :D

Eugenie: Však v pohodě (: Co děláš ty? Musíš mít celkem zajímavý život.

Jacob: Já před chvílí přišel domů. No, můj život, co bych ti tak řek. Pořád někam jezdím, to je zajímavé. Ale taky nemám klid. Někdy si říkám že bych radši žil normálně.

Eugenie: Aha. To já žiju jak v pekle :(

Jacob: Konkrétně? :)

Eugenie: No, moje máma pracuje v Čr, protože tam je velmi dobrá práce. A táta mě mlátí, a mámě říká že se máme dobře. Je to alkoholik. Upřímně ti závidím tvůj život. Ty máš aspoň normální rodinu, která o tebe pečuje a miluje tě.

Teď jsem si uvědomil že si žiju totálně na pohodu. Kolem mě je tolik lidí, kteří nemají rodiče, nebo je týráji. Tenhle svět je fakt strašný.

Eugenie: Napsala jsem něco špatně?

Jacob: Ne, jen jsem se zamyslel. Nechápu jak takhle můžeš žít.

Eugenie: Jsem ráda že jsem v nemocnici.

Jacob: To já bych tam byl taky rád s tebou :)

No, teď jsem asi napsal to co neměl.

Eugenie
Je fakt milý.

Eugenie: Tak to jsi první a nejspíš poslední. Ale děkuji, jsi každopádně moc milý.

Jacob: Neděkuj :)

Eugenie: Tak ahoj, jsem celkem unavená.

Jacob; Pa pa, zítra napíšu, nebo napiš i ty. Bude jedině rád :)

Ten je fakt milý. Nevěděla jsem že si bude se mnou psát. Zítra ke mě má přijít An, všechno ji řeknu. Někdo zaťukal na dveře. ,,Dále" řekla jsem. Do dveří vešel otec. ,,Co chceš?!"zavrčela jsem na něj. ,,Ahoj"řekl. ,,Nerozumis mi?"zeptala jsem se ho. ,,Promiň"řekl. ,,Vypadni!"zarvala jsem.

Je normální? Po tolika letech mi řekne  debilni "promiň"! Zničil mi moje dětství. Ale počkejte, já totiž žádný neměla!

Zase ke mě přišla sestřička a dávala mi nějaký věci.

Po hodině jsem padla do říše snů.

Děkuji za přečtení, budu ráda za každou hvězdičku a komentář (: