DO YOU THINK? (CZ)

3.

Jacob
Probudila mě má sestra s tím že se musím nasnidat. Zvedl jsem se z postele a šel po schodech dolů do kuchyně. ,,Dobré ráno" řekla mamka. ,,Dobré" odpověděl jsem. Uslyšel jsem jak se zamkli dveře. ,,kam jde Caroline?"zeptal jsem se. ,,Jede někam"řekla a dala mi tousty s mlékem na stůl.

Skočil jsem zpátky na postel a zapl mobil. Samozřejmě jsem udělal fotku na ig a popisek "Never say never...".

A nakonec jsem najel na Twitter. Napsal jsem tweet že budu točit duet s prvními třemi lidmi co mi do komentáře napíšou svoje jmeno na Musical.ly.

Natočil jsem ty duety a šel napsat Eugenii.

Jacob: Dobré ráno

Asi spí. No, ale stejně bych se měl jít učit.

Udělal jsem všechno, a šel psát do naší skupiny kde jsou vsichni kluci z Madconu. Zrovna se bavili o holkach.

Jacob: Cus boys

Mark: Wassup, zrovna se bavíme o holkách :D

Cameron: Tak povídej koho si už přehl.

Jacob: Nikoho, ale brzy asi tebe:D No, a zrovna si píšu s tou holkou jak jí srazilo auto.

Hunter: No ne ne, nekecej.

Cameron: Tak to si děláš srandu.

Jacob: Ne, nedělám. Je fajn. Až se někdy sejdem tak ji Zavoláme. Ok?

Hunter:Jop.

Opět jsem šel na Twitter a nic. Napíšu ji znova, třeba se něco stalo.

Jacob: Stalo se něco?
Zobrazeno 10:12

Eugenie: Ne, jen jsem spala.

Jacob: Probudil jsem tě?

Eugenie: No, jo, ale to bylo pěkné probuzení :D

Jacob: Aspoň že tak :D

Jacob: Nechceš si někdy zavolat na skype?

Eugenie: Vypadám jak otrok, možná někdy priste :)

Jacob: Tak dobře.

Eugenie: To tě baví si se mnou psát?

Nevím proč to napsala, ale upřímně je to fajn holka, čekal jsem že to bude typ holky která se z toho zesere, tak asi ne no.

Jacob: Musím přiznat že jsi fakt fajn, čekal jsem že budeš jedna z těch, kteří dostanou infarkt. Byla si někdy na mém koncertě? :)

Eugenie: No, ne, můj táta totiž, ale vždy jsem chtěla.

Jacob: Kolik ti je?

Eugenie: 14

Jacob: Máš kluka?

Eugenie: No to si děláš srandu? JÁ MÍT KLUKA? :D

Jacob: No? :D

Eugenie: Měla sem dva ale ty byli totálně na nic. Nikdy mě nikdo nebude mít rád.

Jacob: Myslíš? (You think?)

Eugenie: Ne, já to vím.

Jacob: Já na místě těch kluků bych tě miloval :)  A je mi jasný že se červenáš :D

Eugenie: No jo no, ono mi to totiž nikdy nikdo neřekl, ale děkuju :D

Jacob: Pro tebe vše <3

Eugenie: Nech toho budu rudá jak rajče :D

Jacob: Musíš být roztomilá :D

Eugenie: No, vypadám jak monstrum :D

Jacob: No to víš že ne :D

Eugenie
Ok no. Je to tak úžasný kluk. Co si teď o mě může myslet? Mě se tak líbí a to ho ani neznám.

Ach jo. Mamka mi to pořád nebere, kde teď budu bydlet?

,,dále" řekla jsem, a do pokoje vešel doktor. ,,Tak jak pak se cítíte slečno?"zeptal se. ,,Dobře" odpovím. ,,Zítra už budete moci jít domů" řekl a usmál se. ,,Tak to je super" řekla a nahodila úsměv.

Sakra, kam půjdu. Domů nemůžu, k An taky ne. No nic, zítra uvidíme.

Další den
Momentálně jsem před nemocnicí s berlema. Nevím kam jít. Nic nemám. Rozhodla jsme se jít do parku. Sedla jsem si na lavičku a seděla.

Sedím tu už asi půl hoďky a pořád nic. Nevím kam půjdu.

Jacob
Rozhodl jsem se napsat Eugenie, protože mi nepodepsala.

Jacob: Stalo se něco?

Jacob: Jsi tu?

Neodepisovala. Sakra, co když se jí něco stalo? Musím ji hledat. Rozhodl jsem napsat tweet.

,, Ahoj lidi. Nevíte v jaké nemocnici leží Eugenie? Ta holka která byla ve zprávách" napsal jsem to a zveřejnil.
Lidi mi začali zase spamovat nějakou holku. Zašel jsem na její účet a měla tam společný fotky s Eugenie. Rozhodl jsem se jí napsat.

Jacob: Ahoj, nevíš v jaké nemocnici leží Eugenie?

Ta holka po pár minutách podepsala

Anna: Proč?

Jacob: Nejspíš ti už řekla že si spolu píšeme, a ona nějakou dobu už neodepisuje a to si to přečetla. Mám pocit že se něco stalo.

Anna: No dobře, budu ti věřit. Leží v nemocnici ******

Jacob: Děkuju

Vzal jsem mobil a klíče od domu a sprintoval do tý nemocnice.

,,Dobrý den, kde leží tahle holka" řekl jsem a ukázal fotku na mobilu. ,,Ahoj, nejspíš bych ti to říkat neměla, ale pustili jsme ji"řekla mi. Otočil jsem a odešel. Kde může být. Rozhodl jsem se jít do parku, sednout na lavičku a popřemýšlet.

Procházím se parkem. A uviděl jsem holku ležící na lavičce. Rozebehl jsem se k ní. To je ona! Vzal jsem ji do náruče a šel ke mě domů.

Položil jsme jí na postel a přikryl dekou. Mezitím jsem šel dolů to mamce vysvětlit.

S údivem to vzala dobře, prý že tu může zůstat i delší dobu. Vrátil jsme se do pokoje a uviděl jsem tam spící Eugenie, je tak roztomilá. Sedl jsem si za stůl a dělal úkoly na notebooku.

Uslyšel jsem za sebou nějaký tuhnutí. Pomalu jsem se otočil a uviděl Eugenie jak na mě kouká. Usmál jsem se na ní a řekl ,,Ahoj". ,,Ahoj, co tu dělám?!"začala silet. ,,Hledal jsem tě a našel. Teď tu zůstaneš, dobře?"řekl jsem. ,,Ale to nejde"řekla a sklonila hlavu. Přišel jsem k ní a tu hlavu ji zase zvedl a prsty jsem držel její bradu ,,Všechno jde když chceš"řekl jsem a díval se ji do očí. ,, já já nemůžu"zakoktala a odvrátila pohled.

Doufám že se vám tahle kapitola líbila, budu ráda za každý komentář a hvězdičku :)