Po týdnu, co jsem byla v nemocnici jsem už byla konečně doma. Dnes se s mámou a tátou stěhujem. Nejsou to mí pravý rodiče. Moje rodiče zemřely když mi bylo 10. Měly autonehodu. Po roce jsem v dětským domově sem se dostala do hodný rodiny Smithových. Už od mala jsem milovala vodu. Moje pravá máma s tátou surfovali. Byl to jejich život. Dokonce se i tak poznaly. Přes surfování. Od 7 let se učím surfovat. Díky že mě adoptovali Cathrin a Philip. Jsou hodní a žijí v Californii, kde sme žila i s pravýma rodičema. Takže mám tu furt stejné kamarádky.
Takže zpátky k příběhu dnes se stěhuju do Malibu. Stěhujeme se protože si tam našli rodiče práci. Spíš táta. „Lio! Vstávej jinak to nestihnem." Ozvalo se za mýma dveřma. Bylo mi jasný že to je moje Mamka. „Hmm" zamručela jsem. Podívala jsem se na mobil který ukazoval přesně 7:00. „Dyť je tak brzooo. Proč musím teď vstávat" došlo mi že vlastně v 11 jedeme pryč a já musím stihnout si dobalit, rozloučit se s kamarádkama Atd..
Po půlhodinovém ležení sem se konečně zvedla a šla ke skříni pro jediné oblečení, které tam bylo připravené na cestu. Ostatní oblečení už mám sbaleno. Vzala jsem si: růžový Crop top, džínové kraťasy s vysokým pasem, háčkovaný svetr a bílé conversky.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Moje hnědé vlasy sem si nechala volně rozpuštěné. Na ruku jsem si dala gumičku, kdyby mě náhodou moje vlasy doháněly k šílenství.
Šla jsem do kuchyně kde byla připravená snídaně pro mě. Táta jel do města něco zařídit ohledně stěhováků a pobíhání po různých úřadech a tak. Takže jsem doma jen s mamkou. S chutí jsem se pustila do wafflích s ovocem a s nutelou, které byli připravene na stole.
„mami jdu ven!" Křikla jsem na mámu u dveří. „ale vrať se brzy. Aby sme to stihly" Křikla na mě mamka zpět. Moje máma když má někde s někým sraz tak je tam radši o půl hodiny dříve. Já jsem tam o půlhodiny později. Napsala jsem ještě holkám že se sejdem v naší oblíbené kavárně Starbucks ve městě, které je asi 10 min od mého baráku. No zachvíly už bejvalého. Lia ke skupině Lassky♥️ Holky zachvíly sraz v Starbucksu? Teri ke skupině Lassky♥️ Už sem na cestě. Kelie ke skupině Lassky♥️ Já už tu jsem.
Dorazila jsem ke starbucksu a viděla jsem že už Kelie sedí na našem místě, které bylo v rohu kavárny. Sedla jsem si k ní. „čau kočko" objala mě. „Ahojky" přijmula sem její obětí. Přišla servírka a já jí nadiktovala objednávku. Po 5 minutách mi ji přinesla. „čau holky" přiřitila se udýchaná Teri. „ahoj, ty si běžela ne?" Rejpla si hned Kelie. „ne jsem tak udýchaná protože jsem snědla červený rajče a ono mělo takovéhle účinky." Prskla po ní zpátky Teri. „ahoj mimochodem" zamávala sem. „ahoj sednu si radši k tobě jí se bojím" ukázala Teri na Kelie. „spíš naopak" řekla Kelie. „Panebože nechte se být. Jak to tu beze mě zvládnete?" Zasmála sem se a holky se mnou. „to vymyslíme. Navíc Malibu není tak daleko abysme za tebou nepřijely" řekla Teri a Kelie kývla jen na souhlas. Po dalších 15 minutách povídání s holkama se do kavárný přibloudilo pár kluků. Ne ledajakých kluků. Byli to kluci z naší školy v čele s Mikem Pettersnem. S Mikem sem něco měla. Je to nejhezčí kluk z naší školy. Sportovec. Vypracovaná hruď. Hezky modrý oči a lišácky pohled. Možná si říkáte co se tak mohlo stát.... No stalo se to, že jsme se milovali. Chodili sme spolu asi 3 měsíce. Prostě láska. Občas sme spolu spali a tak. Jednou mi ale řekl že mě nikdy nemiloval ale že chtěl mé tělo a že mužem být kamarádi s výhodami. Já sem mu řekla ať táhne a od tý doby se nepotkáváme. Moc. Hodil po mě pohled a já ho odvrátila. Nechtěla jsem se mu koukat do tich hezkých modrých očích. „Lio! Země volá Liu!" Mávala mi před obličejem Teri rukou. „Jo no co?" Oklepala jsem se a koukala na holky které měly záchvat smíchu. Po chvily smíchu Teri promluvila. „nechám si obarvit vlasy na zeleno" zasmála se. „jak tě prosím tě teďkon napadlo že by sis měla obarvit hlavu?" Zasmála sem se. Teri se podívala na své černé vlasy. „chtělo by to nějakou změnu." Povzdechla. „fajn a já půjdu na růžovou!!!" Vypískla Kelie, že to musely slyšet snad všichni. Kelie má krásné dlouhé blond vlasy s jediným hnědým pramínkem, který jsem jí jednou obarvila já ze srandy.
Teď jsem si všimla. Do prdele čtvrt na 11!! V 11 odlétame. Všimla jsem si asi o 10 zmeškaných hovorů od mámy. Jak sem si toho mohla předtím nevšimnout.
Před kavárnou sem se rozloučila s holkama tak strašně mi budou chybět. Se slzami v očích jsem odešla od kavárny. Nějaké kroky mě ale doběhly. „ahoj Lio." Promluvil klučičí hlas. „co chceš Miku?" Otřela sem si slzy. „myslíš si že nepoznám že brečíš? Rozešli jsme se před 14 dnama. " obrátil si mě k sobě čelem. „co ty o tom víš stejnak si to na mě hrál. Jsi stejný jako ostatní a to sem si nikdy nemyslela." Sklopila jsem od něj pohled nemůžu se na něj ani koukat. „Lio. Proč brečíš?" Zeptal se znova a nějak nereagoval na můj poslední proslov. „Jo počkej. Vlastně pamatuješ jak sem byli venku a ty si mi řekl že si mě nikdy nemiloval? Tak sem ti i chtěla říct že se stěhuju budu bydleť v Malibu Miku! Dál od tebe! Jo a pak sem si i udělala otřes mozku na mém posledním závodě." Poslední věty jsem skoro Zařvala. „Promiň Lio. To jsem nevěděl." Povzdechl si s já se Usmála. „taky jak bys mohl že Jo" zasmála se a chystala se pryč. „já tě Miluju Lio Smithová." Zařval. Koukala jsem na něj s vykulenýma očima. „na to si měl myslet dřív třeba by to bylo jinak. Já tě taky milovala Miku a ty si si jen hrál. Sbohem." S těmito slovy sem odešla..
V letadle jsem seděla u okýnka. Vedle mě Mamka a vedle ní u uličky byl táta. Vzdalovala jsem se od mích přátel od mí pověsti královny vln. Ale i od mích nepřátel. Tak asi sbohem starý živote. Ahoj nová Lio a nový začátku.
