Otevřu oči, rozhlížím se okolo sebe, je to tu všechno tak divné a nikde nikdo. Slyším nějaké hlasy a po chvíli zjistím že jsou to mamka s tátou.''Mami, tati, kde to jsem?" Mamka ke mě přišla, chytla mě za ruku a po tváři jí stékaly slzy. "Jseš v nemocnici. S Calipso jste měli nehodu." "Jakou, co jí je?" Vyhrkla jsem ze sebe. "Calipso je v pohodě, ale ty ne." Mamka brečela tak jak jsem ji v životě neviděla.
K posteli přišel i táta a sedl si vedle mamky. "Jely jste s Calipso závody a když jste přijížděly k poslední překážce, vběhl na kolbiště zajíc. Calipso se postavila na zadní a obě jste spadli a Calipso spadla na tebe a zlomila ti nohu, kterou ti doktoři museli později amputovat." "To néé!" Vykřikla jsem. "To se mi nemohlo stát! Proč zrovna mně?" Hlavu jsem zabořila do polštáře a rozbrečela jsem se. Oba rodiče mě pohladili po zádech a řekli, ať si odpočnu.
Usnula jsem, ale probudila jsem se asi ve tři ráno. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu co se stalo a tak jsem odhrnula peřinu. Nebyla tam, tam kde ostatní lidé mají nohu já jsem měla jenom obvaz a jinak NIC. Došlo mi že už nebudu chodit, že už nebudu blbnout s kamarádkami jako dřív, ale to nejhorší bylo že už nikdy nebudu jezdit na mé milované kobylce. Koně byli celí můj život a teď ?
Ze všeho co my proběhlo hlavou jsem opět usnula.
