Asi po dvou týdnech co jsem ležela v nemocnici za mnou přišel doktor a rodiče. "Ahoj Anne, je tu ještě jedna možnost aby si neskončila na vozíku až do smrti. Tou možností je, že by si měla protézu." nabídl mi doktor." Až by ses s ní naučila chodit, určitě by jsi to měla v budoucnu lehčí." povzbudila mě mamka aby jsem přikývla. "Tak ano." přikývla jsem.
Když jsem protézu dostala ještě jsem se s ní učila chodit a po deseti dnech mi doktor řekl že můžu domů. Domů jsem se hrozně moc těšila, ale zároveň jsem se bála co na to řeknou kamarádi až uvidí holku bez nohy.
Po příjezdu domů mi cesta do schodů trvala celou věčnost, sice jsem měla na pomoc francouzské hole, ale dvě nohy jsou dvě nohy. Když jsem se vyškrábala do pokoje lehla jsem si na postel a je tak jsem tam ležela. "Nesu ti menší svačinu." mamka mi přinesla müssli s mlékem. "Děkuju."
Ráno jsem se probudila v 6:00, všichni ještě spali a tak jsem se zvedla z postele, vzala si hole a chodila po pokoji. Šlo mi to docela dobře, proto jsem se rozhodla odložit si hole a zkusit to bez.
No.... hned jak jsem je odložila spadla jsem na zem a byla to taková rána že to muselo vzbudit celý dům. Najednou se rozlétly dveře a v nich stála ještě pomalu spící mamka. ,,Co se tu děje, nestalo se ti nic ?!" vyhrkla na mě. ,,Ne, jsem v pohodě, jen jsem upadla." Přišla a sedla si vedle mě. ,,Já vím, máš to teď těžké, ale zanedlouho bude vše v pořádku a aby se ti zvedla nálada, nechtěla by jsi odpoledne zajet za Calipso ?" zeptala se. ,,ANOO, že se ptáš." nad mojí odpovědí jsem ani nepřemýšlela. ,,Tak dobře, ale teď si jdi ještě lehnout."
Oběd jsem snědla tak rychle jako kdybych celý týden nejedla a "utíkala" se převléknout do jezdeckého. ,,Mami, můžem jet."volám na ni ještě z pokoje.
Po cestě jsem se hrozně těšila jako nikdy předtím. Konečně jsme přijeli na ranč.
Viděla jsem že má zrovna skokový trénink Lea, to je ten tip holky která má bohatého tátu a myslí si o sobě že je nejlepší jezdkyně a nepřežila by kdyby měla za svýmy nehty špínu. Už od té doby co jsme se poznali jsme se neměli rády, protože nesnesla to že to s koňmi umím líp než ona.
Šla jsem k výběhu a zapískala. (Calipso byla naučená že když zapískám přiběhne ke mně.) Najednou jsem ji uviděla, osmiletá klisna českého teplokrevníka se řítí ke mně. Když přiběhla vlezla jsem do výběhu a objala ji. Mamka za mnou přišla a v ruce držela ohlávku s vodítkem a zeptala se mě jestli se s Calipso nechci jít projít. Já jsem řekla že ano a tak jsme šli.
Obešli jsme celý ranč a když jsme se vrátily mamka odvedla Calipso do boxu a já ji vyčistila. Narozloučenou jsem jí dala pusu, zavřela box a řekla mamce že můžem jed. ,,Tak pojď " řekla a objala mě okolo ramene a šli jsme. Když jsem odcházela měla jsem slzy v očích,protože už v tu chvíli se mi stýskalo po Calipso. V autě jsem řekla, ,,Mami chci to zkusit." ,,A co ?"
,,JED NA CALIPSO"
