AMY

Prolog

Majáky policejních aut a sanitky osvětlují nejbližší okolí. Všechno se děje v naprostém chaosu, policie prohledává každý kout domu a zahrady, zatímco záchranáři se ženou k bezvládně ležící, zkrvavené dívce ležící ve vlastní posteli. Jediné, co dokážou v tu spěšnou chvíli říct s jistotou, je to, že dívka byla několikrát silně udeřena do hlavy. V tu chvíli se ale mnohem více zajímají o její srdce, které přestalo na pár sekund úplně bít. Matka, která doposud stála s hysterickým pláčem u své jediné dcery, se v tu chvíli zhroutila, a tak se musel jeden ze záchranářů postarat i o ni.

První výboj - všichni v napětí sledují nevinnou mladou dívku, která si před malou chvílí zažila peklo.

Druhý výboj - její matka se vrátila k vědomí a jediné, co jí zajímá, je život její dcery.

Třetí výboj - srdce poslechne volání všech v místnosti a začne pomalu tlouct.

Dívku okamžitě nabírají na vozítka a téměř utíkají ze schodů směrem k sanitce dřív, než bude pozdě.

Žena - matka - se mezi tím s lahví vody v ruce vydává za nimi. Potřebuje být se svou dcerou. Musí vědět, jestli bude v pořádku. V tu chvíli si jí však odchytne nadporučík policie, to už se vrací jekot a hysterický pláč.

„Moje malá holčička! Co jsem to dopustila? Pusťte mě za ní!" přes slzy už ani nevidí.

„Madam, jsem nadporučík Smith, omlouvám se, ale v tuto chvíli své dceři nemůžete pomoct. Poručík Maxfield Vás odveze za ní do nemocnice, jakmile to bude možné," nadporučík Smith se na chvíli odmlčí a sleduje naprosto vyčerpanou ženu, u níž má pocit, že se během okamžiku zhroutí. Když však zahlédne mírné přikývnutí, povzbudivě se na ni usměje. „Nyní od Vás ale budu potřebovat podrobný popis Vašeho muže, v blízkém okolí po něm není ani stopy, ale už jsme nalezli několik otisků, které zašleme na centrálu, abychom mohli potvrdit či vyvrátit jeho vinu."

V tu chvíli žena vystrašeně vykulí oči. „Byl to on! Vím to! Vždy po ní tak pokukoval, ale myslela jsem, že ji má jen velmi rád a bere ji jako vlastní dceru!" prudce gestikuluje rukama, přičemž muži málem vlepí nejednu facku.

„Dobře, paní Jonesová. Uděláme vše, co bude v našich silách, abychom ho vypátrali. Mohu Vás nyní odvézt na centrálu, kde nám pomůžete podrobně popsat pana Jonase?" mluví k ženě uklidňujícím hlasem, jako by měl strach, že se brzy rozpadne na milion malých kousků.

Žena ještě jednou vzlykne a poté lehce přikývne. Již se rozcházejí, když k muži přiběhne další z policistů.

„Pane, jeden ze psů zaznamenal stopu. Psovod Brown, pane," zadýchaný mladý muž v krátkosti řekl vše, co bylo potřeba. V tváři nadporučíka se totiž okamžitě objeví vrásky, jako vždy, když usilovně přemýšlí o dalších krocích.

„Postarejte se zde o paní Jonesovou, zavezte ji na centrálu a zabezpečte ji. Já vezmu Maxfielda a Wilsona. Jděte!" popožene mladíka a sám se rozběhne směrem k zahradě, kde zahlédne oba poručíky a fotografa, který zaznamenává místo činu.

„Maxfield, Wilson! Byla nalezena stopa." Muži na nic nečekají a vyběhnou ze zahrady směrem k nedalekému lesu.

---

„...v noci došlo v Sacramentu k ohavnému činu. Dvaačtyřicetiletý muž zde znásilnil a téměř zavraždil pouze osmnáctiletou dívku, jeho nevlastní dceru. Policii se muže podařilo dopadnout, skrýval se v nedalekém lese. V jeho krvi nebyly nalezeny žádné známky po alkoholu ani drogách. Muži hrozí doživotí. Dívka nyní leží v kritickém stavu ve zdejší nemocnici, její šance na život jsou nejisté. O dalším průběhu případu vás budeme průběžně informovat..."