Vyvolený

Kapitola 3.

Vyšlo slunce. První sluneční paprsky dopadaly na trávu. A kapky jemiž prošly sluneční paprsky, se třpytily jako diamanty. Vánek se lehce opíral o stromy a ptáci prozpěvovali své milostné písně. A když to bylo v tom nejlepším zazvonil zvon na rozcvičku. Všechna ta nádhera se rozplynula jako pára.

,,Kdo to sakra zvoní."zařval Egan ospale. A snažil se znovu usnout, ale zvon zvonil dál. Nakonec to vzdal.

,,To je zvon který ohlašuje rozcvičku."řekl Peter s klidem. A šel ven.

,,Je to tu každý den. Kromě neděle. Pojď musíme nastoupit všichni před stan."řekl Ramon.

Všichni tedy šli před stan a Egan byl zvědavý co se bude dít dál.
Kolem stanů procházel nejspíš chlápek co tu rozcvičku vedl. Nejspíš byl přísný, protože jakmile procházel kolem nějaké skupinky, tak nikdo nehl ani brvou.

,,Vítám tu mezi námi nováčky. Já jsem Seamer. Budu s váma každý den cvičit, ať se vám to líbí nebo ne."řekl Seamer

,,To bylo představení."řekl Egan a zasmál se.

,,Hej ty. Jak se jmenuješ?"zeptal se Seamer.

,,Eh...já se jmenuji Egan."řekl Egan.

,,Dobře Egane tak padesát kliků."řekl Seamer a zasmál se.

,,Kluci. Teď nevím jestli to myslel vážně nebo si ze mně dělá srandu."sveřil se Egan klukům.

,,Hej. Padesát kliků hned."řekl Seamer.

Tak Egan tedy udělal padesát kliků. Musel to dělat po částech, ale udělal je.

,,Příště nevyrušuj."řekl Seamer.
,,Teď všichni poběžíme do lesa a zpátky."nařídil Seamer a vyběhl jako první a všichni ostatní běželi za ním.

Jakmile vběhli do lesa všichni nasáli tu vůni smůly a borových šišek. Sluneční paprsky se proplétaly mezi větvemi stromů a potůček hučel a bublal.

,,Tak tady zastavíme."řekl asi po patnácti minutovém běhu Seamer.

Všichni utíkali k potoku a nabírali si vodu do dlaní, kterou pak vypili.

Měli pár minut na odpočinek a pak běželi zpátky. Cestou zpátky se Ramon ze srandy proměnil v tygra a běžel tak dlouho, dokud ho neuviděl Seamer. 

,,Kolikrát jsem ti říkal Ramone, že při rozcvičce nebudeš proměňovat. A ty to stále porušuješ. Tak stejně jako Egan padesát kliků."řekl naštvaně Seamer.

Ramon tedy udělal padesát kliků a nebyla na něm vidět jediná známka únavy. Smál se. Když dorazili do Edorasu zazvonil zvon znovu.

,,Tentokrát zvoní na co?"zeptal se Egan unaveně a spadl na postel.

,,Snídaně."řekl Gerick.

,,Konečně. Mám hlad jako vlk."řekl Aron.

Tak se tedy společně vydali směr kuchyně. Byla to již starší dřevěná budova, ale stejně vypadala skvěle.Vevnitř byl docela vysoký strop a na zdech byly pochodně. Bylo tam čtrnáct stolů s šesti židlema. Jídlo do sebe rychle naházeli a pomalu šli do stanu. Tento den bylo horko. Slunce dokonce způsobilo pár požárů na stanu číslo tři. Nebo alespoň to tak tvrdili Egan a spol.

Znovu zazvonil zvon. Tentokrát ale k výcviku. Když se ostatní rozcházeli, tak Egan šel k Antimorovi a zaklepal, jakmile uslyšel dále vešel.

,,Egane už jsem ti to říkal. Si nebezpečný jak pro své prostředí tak pro sebe. A tak budeš sám trénovat s mistrem Cionnaithem."řekl Antimor.

Cionnaith naznačil Eganovi, že půjdou.

Egan následovsal Cionnaitha.

,,Proč opouštíme tábor?"ptal se Egan nechápavě.

,,Jdeme na jednu odlehlou louku kde je minimální šance, že někomu ublížíš."řekl Cionnaith.

Došli tedy na louku. Oba si sedli aby si odpočinuli.

,,Dobrá Egane. Dnes započne tvůj trénink."řekl Cionnaith a vstal.

Egan se také postavil a poslouchal.

,,Začneme od základu."řekl Cionnaith a vytáhl pochodeň. Zapálil jí a zabodl do země.

,,Nejdřív se musíš uklidnit. Odbourej negativní myšlenky, zvuky. Soustřeď se na ten plamen. Jeho pohyb, teplota, vlastnosti. Ty se musíš stát tím plamenem."řekl Cionnaith.

Egan natáhl ruku a čekal. Nic se nestalo.

,,Poslouchej co ti říkám, zkus to po mém. Nemusíš se naštvat, aby jsi ovládal oheň. Řeknu ti to co mi řekl můj mistr: ,,Nejsi nejsilnější když jsi plný vzteku. Je to mezi vztekem a klidem."řekl Cionnaith.

Egan to tedy zkusil. Soustředil se na plamen. Udělal to co mu Cionnaith řekl. Stal se plamenem.

Cionnaith mu koukl do očí. Mněl v nich plamen. Egan najednou celý vzplál. Ale nic mu to neudělalo. Udiveně se prohlížel.

,,Egane."zavolal Cionnaith.

Egan se koukl po Cionnaithovi. Natáhl ruku a vytryskl mu z ní plamen. Cionnaith však stihl vytvořit štít, ale ta síla ho tlačila dozadu.

,,Egane soustřeď se. Cítím v tobě vtek a bolest. Ale ty jsi dobrý člověk, ale i dobrým lidem se dějí zlé věci. Jak jsem říkal. Oheň ovládneš když si na hranici mezi vztekem a klidem."řekl Cionnaith.

Egan zastavil. Oheň z jeho těla zmizel. Cionnaith mu alespoň dal deku, protože své oblečení si spálil.

,,To už dnes nebudeme trénovat?"zeptal se Egan.

,,Ne. Dneska to bohatě stačilo."řekl Cionnaith unaveně. A šli zpět do Edorasu.

Egan šel do stanu. Jeho přátelé iž na něj čekali.

,,Jaký byl první trénink?"zeptal se Aron a zakousl se do jablka.

,,Jsem unavený z celého tohohle režimu."řekl Egan

,,Neboj zvykneš si."řekl Aron povzbudivě a znovu si zalousl do jablka.

Mezitím co si povídali tak Cionnaith zašel za Antimorem.

,,Stále sílí. Dnes byl celý v plamenech. Projevuje se jeho pravé já."řekl Cionnaith.

,,To ale neznamená,že to je vyvolený."řekl naštvaně Antimor

,,Pojďte se mnou něco vám ukážu."řekl Cionnaith a vyrazili s Antimorem na louku kde cvičili s Eganem.

,,Vydíte vypálil tu nějakou runu."řekl Antimor.

,,Ta vznikla když se proměnil."řekl Cionnaith

,,Co to ukazuje. Vy jste přece expert na tohle. Navíc je to váš živel."řekl Antimor.

Jsou to dva kruhy. Ve větším jsou všechny magické živly oheň, led atd. A ty živly směřují šipkama do menšího kruhu. Ale tu značku neznám a doposud jsem jí neviděl v žádné knize."řekl Cionnaith.

,,No za chvíli se začne stmívat. Mněli bychom jít do Edorasu."navrhl Antimor.

,,Počkejte jen si to překreslím."řekl Cionnaith a hledal po kapsách kus pergamenu.

Cionnaith to teda překreslil a šli do Edorasu. Už byla večerka, takže všichni byli ve stanech.

Cionnaith a Antimor se rozešli do svých stanů. Přece to byl jen pro některé náročý den.

Dobrá to je tedy konec. Chtěl bych poděkovat člověku. Nebo spíše lišákovi Kon-kon-kon za jeho kritiku. Kritika musí být, ať už pozitivní nebo negativní.

🐺Čágo🐺