Big Brother

6. kapitola

Další den, hned jak jsem vstala z postele a nasnídala se, šla jsem si s Davidem promluvit do soukromí, zdálo se, že na můj názor ohledně Jessicy nebral ohled a ještě se mnou celý zbytek dne mluvil poněkud zvláštně, vždycky, když jsem něco potřebovala, odfrkl za mnou, jako bych byla vzduch. Možná jsem se doopravdy neměla vměšovat do jeho vztahu. Je to ještě horší než to bylo a za vše může moje netrpělivost a podezřívavost. David si ze vzteku vyjel na motorku, po celou dobu jsem na něj čekala a vyhlížela jej u okna. Jessica si pozvala své kamarádky a uspořádali si v dolním poschodí menší párty. Před oknem jsem vydržela až do tři hodin ráno. Thomas vydržel se mnou a zároveň mě i uklidňoval. Bylo hezké, jak si vedle mě sedl a nešel spát, jenom proto, aby tam se mnou mohl být. Popravdě jsem si vždy myslela, že je to spíš takový praštěný kámoš, kterého jsem měla stále za zadkem. Teď, v tuto chvíli jsem začala cítit něco zvláštního ve svém srdci, že bych mohla ve svém srdci držet někoho jiného než jenom Davida.
Přiblížili jsme se s Thomasem tak blízko ústy k sobě, ale přerušilo to mé nutkání, podívat se na hodiny a zjistit, jak je dlouho pryč. Najednou mi začal zvonit telefon. Volali mi z nemocnice, David prý spadl z motorky. Nemohli se dovolat Jessice a tak zavolali mně, protože jsem byla první na jeho seznamu kontaktů v telefonu. Okamžitě jsem vyrazila z pokoje a běžela vše říct Jessice. Byla hodně opilá a její kamarádky také, vůbec mě nevnímala, tak jsem jela bez ní. Thomas šel se mnou. Chytili jsme první taxík a jeli jsme do nemocnice. David ležel na sále, kde mu dávali elektrické šoky. Měla jsem strach a bylo mi do pláče, naštěstí zde byl Thomas, který mě uklidňoval. Doktoři byli celý od potu a vypadali opravdu vyčerpaně. Doktor ze vzteku sundal svou roužku a přes Davida přehodil prostěradlo. Přišel ke mně. ,, Je mi to líto". Zastavil se mi tep a najednou jakoby se mi promítl celý život před očima. Začali mi téct slzy po tváři a doktor mě chytil za rameno. ,, Nedalo se nic dělat, váš bratranec podlehl srážce na motorce, je mi to moc líto, ale prosil bych vás, aby jste zavolala jeho rodiče, či někoho dospělého." Nemohla jsem mluvit a už vůbec někomu volat. Thomas mě pevně držel. Volala mi máma, jakmile jsem jí řekla tuto zprávu začala brečet do telefonu. Nakonec mi řekla, že nasedne na první letadlo společně s tetou a strejdou a hned je tam. Já mezitím, v Thomasově náručí, převládám pocit toho, že je můj bratranec pryč.