unspoken words✔️

2. clishé v černém a potrhlá Rachel

Ráno mě přepadl nával paniky. Už od mala jsem byla spíše samotářský typ, nedovedla jsem si proto představit můj příchod do nové třídy, uprostřed školního roku. Oči všech adolescentů se zabodnou na můj obličej, nebo při horším, na můj zadek.

Už od páté hodiny ráno jsem nemohla zamhouřit oči. Vymýšlela jsem v hlavě všechny možné scénáře, i ty téměř nereálné. Co kdybych prostě nepřišla? Zahrála bych to na zlomenou holenní kost, chřipku nebo nějakou jinou nemoc. 

Jelikož byla matka v práci, musela jsem se vypravit sama. Lísteček na lince Musela jsem do práce, hodně štěstí v nové škole, pa, máma mě alespoň trochu utvrdil v tom, že jejího příchodu do noci se nemusím obávat.

Venku jsem nezahálela, nasadila si sluchátka a zapnula si písničky. Měla jsem velkou chuť tancovat, zvláště u písničky The adventures of rain dance maggie od Red hot chili peppers, ale musela jsem se soustředit při nejmenším na to, abych našla správnou cestu a hned první den nepřišla pozdě.

S očima zabodnutýma na display s google mapou jsem prošla celou dlouhou ulicí, přešla přechod a ušla ještě kus cesty. Jak jsem tak počítala, zabralo mi to asi 10 minut, takže jsem byla ráda, že jsem vyšla dřív.

Když se okolí začalo hemžit studenty a lidmi stejného věku, došlo mi, že jsem dorazila na místo, ze kterého jsem celé Vánoční prázdniny měla strach.

Prošla jsem obrovskou bránou s nápisem Goldenbill High school a znovu zabodla pohled na display mého mobilu. Tentokrát už jsem nepotřebovala mapy, jako tomu bylo doposud. Chtěla jsem jen odvrátit pohled od všech těch lidí, šuškajících si, kdo asi jsem. Když už se zdálo, že jsem se blížila ke konci a konečně bych mohla mít klid, do někoho jsem narazila a ihned spadla na zem. Rychle jsem si vytáhla sluchátka z uší a podívala se nahoru.

Vysoký kluk, celý v černém, s rukama v kapsách a s výsměvným úšklebkem mi stínil proti ostrému, zimnímu slunci. Díky černé, lehce otrhané kšiltovce jsem mu skoro neviděla do očí, ale byla jsem si víc než jistá, že mě propaluje pohledem.

,,Já se.... Moc se omlouvám, já.." ,,To je v pohodě." Řekl a podal mi ruku. S trochu stydlivým úsměvem jsem jí přijala. Dost mě zarazilo, s jakou sílou mi pomohl na nohy. Byl svalnatý a měl krásný úsměv. Konečně jsem se mu mohla pořádně podívat do očí. Byly sitě modré.

,,Moc se omlouvám. Jsem tu nová a.. nedávala jsem pozor na cestu, je to moje chyba.." ,,Jo, to je." Odsekl trochu arogantně a srovnal si čepici na hlavě. ,,Jsem Amy.. Parkerová." Podala jsem mu ruku na znamení slušného vychování. S konečně vlídným výrazem ji přijal. ,,Zack Harrison. Takže.. ty seš tu nová?" ,,No... vlastně ano. Včera mě někdo přidal do vaší třídní skupiny." ,,Jasně... To byla asi Rachel.. Ani jsem si tě tam nevšiml.." ,,Jo, jsem.. zvyklá, že mě lidi nevidí." Uprostřed věty jsem spolkla obrovský knedlík v krku. ,,Jako třeba teď" Zasmál se.

,,Proboha Zacku, nech jí, ještě z tebe bude zblblá." Ozvalo se za námi. Ještě než jsem se stihla otočit, někdo mě prudce chytl za ruku a táhl někam dozadu. ,,Tak se uvidíme pak.. Amy!" Křkl za mnou ještě Zack a zamával.

Blonďatá dívka mě odvedla až k nějakým kamenným schůdkům, schovaným za vysokým křovím. Podle všeho to tam moc lidí neznalo, nikdo kromě nás tam nebyl. Potom se konečně otočila a tak ukázala svojí krásnou tvář a skoro černé oči. ,,Jsem Rachel Kollinsová, ale skoro všichni mi říkají Rei. Včera jsem tě přidala do skupiny, což asi víš. Jo a na toho kluka si dávej bacha, je to docela grázl." ,,Amy.." Představila jsem se plaše. ,,Grázl? Mně přišel docela fajn." ,,Jasně.. Dokud mu nedáš, tak bude fajn" Trochu se zasmála. Vypadala docela veselá a upovídaná. ,,Jinak.. Mám tě od ředitele na starost. Prohlídka školy, okolí a tak.. Takže se dneska neučíme!" Poskočila vesele. ,,Tak pojď, zavedu tě za ní..."