unspoken words✔️

4. clishé v černém podruhé

,,To tě jako vážně Justin Johnson pozval na zkoušku svojí kapely?" Vychrlila Rei do telefonu. Já se usmála a vytáhla ze skříně pár kousků oblečení. ,,Nojo.. Hlavně to nikomu neříkej, prý se za to stydí.." ,,Neboj se. Pusa na zámek." Obě jsme se zasmály a já si telefon položila na stůl. Měla jsem Rei na handsfree, tak jsem si mohla vyzkoušet vše, co jsem si připravila.

,,Líbí se ti?" ,,Jako kdo?" Zastrkala jsem si bílé tričko s dlouhým rukávem do černých moms jeans. ,,Justin přece." Zamyslela jsem se. Hezký byl, ale moje mysl od včera směřovala spíše k Zackovi. ,,Není špatný." Odvětila jsem nakonec a podívala se na sebe do zrcadla. Dlouhé tmavé vlasy splývaly po mých ramenou až kamsi dozadu a konečky mě jemně šimraly na bedrech. ,,Ale?" ,,Ale mně se líbí někdo jiný.. asi." Rachel se zasmála. ,,Kdopak je ten tajemný?" Chvilku jsem byla potichu. Pomyšlení na Zacka mě uvádělo do zvláštního klidu, zároveň se mi z jeho očí skoro podlamovala kolena. ,,Je to Zack Harrison co?" ,,To teda ne!" Okřikla jsem jí. ,,Prosím tě, od doby cos ho srazila máš jiskry v očích kdykoliv ho potkáš." ,,No dobře... Možná, že se mi líbí. Trochu. Ale to je všechno!" ,,Fajn, fajn, stejně si myslím svoje." Zasmála se a já ji skrz telefon zpražila pohledem.

***

Matka byla zase jako obvykle v práci a tak jsem vyrazila s Rachel do školy o trochu dříve. Vyzvedla mě u naší branky a celou cestu mi vyprávěla, jak jí její přítel Ewan vzal na romantickou večery a nakonec prožili krásnou noc u něj doma.

Jelikož jsme měly ještě asi dvacet minut do prvního zvonění, rozhodly jsme se zajít si do školní kantýny.

,,Co si dáte?" Starší paní v růžové zástěře a s notesem v ruce prišla k našemu venkovnímu stolu a s úsměvem si připravila tužku. ,,Dvě kávy." Kývla na ní Rachel, jako by ji znala od mala. Servírka odešla a Rachel si vytáhla z kapsy krabičku cigaret. Jednu si zapálila a nabídla mi také.

,,Nikdy jsem to nedělala." Trochu jsem se zasmála a Rachel mě šťouchla do ramene. ,,Všechno je jednou poprvé." Jednu cigaretu jsem si opatrně vytáhla a hned, jak jsem si ji strčila do pusy, Rachel mi podstrčila zapalovač k obličeji.

***

,,Máme sedm minut, asi bychom měly jít." Rachel si stoupla, upravila si sukni a kabelku, která jí visela na opěradle proutěného křesla si přehodila přes rameno. ,,Zapomněla sis tu tohle." Krabičku cigaret ležící na stole jsem opatrně zvedla. ,,Nech si ji. Jdeme?" Pokrčila jsem rameny, stoupla si a společně jsme odešly do třídy.

***

,,Tak třído. Ticho prosím!" Do místnosti vešla paní kolem padesátky se sportovní postavou a hnědými vlasy střiženými nakrátko.
,,Jak jste si už jistě všimli, máme tu novou dívku. Amy, můžeš?" Učitelka se na mě s prosebným výrazem zadívala a jakmile jsem se v poslední lavici u dveří postavila, oči všech ze třídy se ocitly na mě. Srdce mi začalo prudce bušit. Nesnášela jsem velkou pozornost, proto pro mě představování bylo opravdu těžké.. Rachel mi svojí židlí uhla a tak mi umožnila přístup dopředu k tabuli.

,,Tak.. Já jsem Amy Parkerová. Přijela jsem z Brooklynu a.. omlouvám se, jestli jsem vám nějak narušila třídní řád." Pár lidí se zasmálo a to mi dodalo odvahu. ,,Vypadáte jako moc fajn lidé a doufám, že budeme za dobře." Usmála jsem se a dav lidí s úsměvem na tváři. Ve třetí lavici jsem si všimla Zacka a Justina. Oba se usmívali, každý ale jinak.

Zack si mě přejížděl pohledem, Justin spíš vypadal, jako že je rád, že mě vidí. Zatímco Zackovo tričko bylo s potiskem rapera Russe, Justin měl na sobě mikinu s potiskem The Who. Na oba jsem se usmála, pak ještě na Rachel a pomalu se šla posadit.

Na konci hodiny jsem si začala balit pár sešitů do batohu. Rachel zašla do bufetu, tak jsem zůstala vzadu sama. Když už jsem se chystala postavit a zvedla jsem hlavu, stál u mé lavice Justin. ,,Ahoj, copak potřebuješ? Jinak, skvělá mikina." Ukázala jsem na něj a usmála se. ,,Díky. No.. Jen se jdu domluvit na tu zkoušku. Nerozmyslela sis to?" ,,Blázníš? V žádným případě. Těším se celý den." ,,Tak.. Tak dobře." Nesměle se zasmál a poškrabal se na zátylku. ,,Jelikož nevíš, kde je zkušebna, sešli bychom se u skříněk a zavedl bych tě tam. Co ty na to?" ,,Super. Tak ve dvě?" ,,Určitě." Usmál se a odešel ze třídy.

Vyšla jsem ze dveří a vydala se po schodech dolů. Zrychlovala jsem, chtěla jsem být rychle na obědě. Najednou jsem do někoho narazila. Chtělo se mi brečet, když jsem zjistila, že je to Zack.

,,Sakra promiň.." Šeptla jsem a podívala se na jeho pobavený výraz. ,,V pohodě kotě. Ráda narážíš do lidí co?" Cítila jsem, jak se mi do tváří hrne krev. Tak mi ještě nikdo neřekl. ,,Kéžby." Oba jsme se zasmáli. ,,Co děláš dneska odpoledne?" Zamyslela jsem se. Určitě mě chtěl někam pozvat. ,,No.. bohužel už něco mám.." ,,Co je důležitějšího?" Řekl polohlasem, chytl mě kolem pasu a natlačil na zábradlí. Zadrhl se mi dech. Vzájemně jsme si hleděli do očí, Zack byl blíž, než jsem kdy s kým byla. ,,Tak co?" Měla jsem chuť se zkácet a odkývat mu i nemožné, ale vzpomněla jsem si na Justina. Nemůžu ho v tom nechat. Lehce jsem ho odstrčila a prohrábla si vlasy. ,,Promiň... nemám čas. Kdyžtak jindy, dobře?" Zack se zarazil. Vypadal, jako by nebyl zvyklý na odmítnutí. ,,Měj se.." Hlesla jsem a odběhla po schodech dolů, ke skříňkám. Justin už tam určitě čekal.