"Vážně skvělý,"mumlám si naštvaně. Můj první týden na druhým stupni a jak to zatím dopadá? Učitelé dost divný, třídy hnusný, růžový žákovský a teď ani nedostanu skříňku. Prostě na
mě nezbyla.
"Neboj se, Charlie,"uklidňuje mě moje pošahaná nová třídní,"zatím si můžeš dát věci třeba k Mikovi."
Podíval jsem se jeho směrem. O půl metru vyšší kluk mě propaloval pohledem. Ostatní spolužáci se se mnou moc nebaví. Povzdechl jsem si a sedl si na zem.
Všichni už odešli. O chvíli později se do šatny začali valit deváťáci.
"Co tu tak sedíš?"zeptala se mě krátkovlasá blondýna. Pokrčím rameny.
"Vypadáš smutně,"objeví se fakt tlustá holka. "Nelíbí se ti na druhým stupni?"
"Nemám skříňku,"postěžuju si,"všechny jsou zabraný."
"Dvě stě třináctka je volná,"uchechtne se bloncka.
"Fakt? Proč mi od ní nedali klíč?"podivil jsem se.
"Žádnej neni,"vysvětlí mi špekgirl.
"Cože? Ani náhradní?"ptám se. Zavrtí hlavou.
"A proč neudělali nový?" nedokážu to pochopit.
"Nikdo tu skříňku nechce,"ujasní mi to blondýna.
"Jak to?"
"Pojď se podívat."
Holky mě zavedly dál do šatny. Na první pohled normální, oranžová skříňka.
"Co je na ní tak strašnýho?"chtěl jsem vědět.
"Běž blíž,"postrčily mě holky.
Stál jsem přímo před ní a v tom jsem ucítil zápach.
Zakašlal jsem. "Co tam je?"
"To nikdo neví. Možná nevypranej tělocvik nebo boty od psího hovna,"zamyslí se ta tlustá holka.
"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se ta druhá. "Já jsem Jasmine."
To myslí vážně? V té skříňce může být cokoliv a ona zjišťuje moje jméno? Žáky této školy záhada skříňky nejspíš už omrzela.
"Charlie,"odpovím.
"Já jsem Francesca,"představí se do šířky velká holka.
"Kdybys nemohl najít třídu nebo tak, stačí jít za náma,"nabídne mi Jasmine.
"A jak najdu vás?"ptám se.
"No jo, to je fakt,"rozesměje se.
Potom se otočily a odešly. Prostě mě tam nechaly stát před tajemnou skříňkou.
