Vrátil jsem se domů s úsměvem. Nakonec to nebylo tak strašný. Chloe se mě kupodivu nepokoušela balit.
Až ke konci, když jsem se rozhodl, že bych už vážně měl jít, se začala nebezpečně přibližovat. Já couval a...spadl do řeky.
Vracel jsem se tedy v mokrém oblečení a lidi se po mně otáčeli.
Máma zaslechla, že jsem přišel.
"Konečně jsi tu. Stavila se tady nějaká holka a..." Máma si mě prohlédla. "Uděláš mi tu ťápoty."
No jasně. Díky mami. Objevím se zmáčenej ve dveřích a ona se stará o podlahu.
"Říkala jsi, že tu byla nějaká holka? Kdo to byl?"
"Prý sestra té tvojí kamarádky Chloe."
"Florence?"vyhrkl jsem. "Co chtěla?"
"Přišla si pro nějaké Chloeiny věci, které si tu zapomněla. Nemohla si pro ně přijít, protože je nemocná."
Nechtěl jsem mámě přidělávat starosti s tím, že Chloe vůbec nemocná není. Vždyť jsem s ní před chvílí mluvil.
Takže buď na mámu Florence ušila boudu nebo jsem byl venku s klonem.
"Ona byla u mě v pokoji?"zhrozil jsem se.
"Ano. Vadí ti to?"
Jestli mi vadí, že v mém pokoji byl vrah? Samozřejmě že ne. Jak tě to mohlo napadnout, mami?
Jen jsem zavrtěl hlavou a vymluvil se, že si musím udělat úkoly a rozeběhl se.
Ignoroval jsem mámin křik, že jsem ještě neuschnul.
Nejdřív jsem nahlédl pod postel. K mé úlevě pytel tam stále byl. Podíval jsem se dovnitř. Kosti také.
Rozhlédl jsem se po pokoji. Vše se zdálo být na svém místě. Florence nejspíš chtěla zjistit, jestli mám "Taylor" u sebe.
Najednou jsem si všiml, že v mém bloku na stole je vzkaz. Nepotřeboval jsem žádný podpis. Bylo nad slunce jasné, od koho je. A ještě jasnější to, že jsem v pořádném průšvihu.
Těšíš se do skříňky? :) ❤
Z pohledu Florence
"Zahajuji schůzi ohledně záležitosti s Taylor." Rebecca zaklepala klacíkem o kámen.
"To máš místo toho soudního kladívka, že jo?"rozesmála se Jessica.
"Jo přesně,"přikývla Rebecca. "Záležitost s Taylor zní dementně. Musíme to přejmenovat."
"Love story Taylor+skříňka?"navrhla Olivia.
"Nebo Taylor+baseballka?"řekla Jessica.
"Já bych to neřešila,"zakroutila očima Courtny.
"Co takhle,"zkusila Phoebe,"malí kidi co se serou do věcí, do kterých jim nic neni?"
"Moc dlouhý,"namítla Courtny.
"Tak zkus vymyslet něco sama,"odsekla Phoebe.
"Není to jedno?"povzdechla jsem si.
"Ne,"řekla Olivia.
"Hej lidi,"vložila se do toho Jess,"pojďte to vyřešit. Ať už tomu budem říkat jakkoliv."
"Třeba kdybychom je vyděsili, přestali by to radši řešit,"napadlo Liv.
"O to už jsem se postarala,"ozvala jsem se. Pět párů očí se po mně ohlédlo.
"No jo,"uchechtla se Rebecca,"ten vzkaz."
"Jakej?"zajímala se Courtny.
Pověděla jsem jim to. I kde si Charlie schoval pytel.
"Co myslíte, že s náma hodlají dělat?"zeptala se Courtny.
"Nevím. Možná udat na policii,"přemýšlela Becky.
"Nemaj důkazy,"namítla Phoebe.
"A co ty kosti?"zeptala se Courtny.
"Jasně, najdes kosti a určitě jsme to byly my,"ušklíbla se Jessica.
"Otisky prstů taky žádný,"řekla Olivia,"měly jsme ty rukavice."
"A jsou moc blbý na to, aby si nás nahrávali,"podotkla Phoebe. "Takže nic nemaj."
"Budou mít, jestli nás nenechají na pokoji,"poznamenala jsem. "Nějaký papír nestačí. Víte někdo, co dál?"
"Jasně,"usmála se Rebecca. "Teda pokud vám nevadí, že to bude přehnaný."
"Nebude,"ujistila ji Phoebe.
"Já chci, aby bylo!"křikla Courtny.
"Jenže se to týká i Chloe,"řekla Jessica. "Nevadí ti to, Flor?"
Zakroutila jsem očima. "Proč by mělo?"
"Bojí se tě tvoje sestra,"vysvětlila Olivie.
Pokrčila jsem rameny. "Spolupracuje s tím malým detektivem. Je taky proti nám,"odpověděla jsem chladně.
