"K čemu ti to je?"křikla jsem. "Máma stejně za chvíli přijde."
"Kdepak,"rozesmála se Florence,"přijde až zítra. Přespává u kamarádky."
Cože? Dospěláci ještě pořádají přespání?
"Takže,"řekla Florence,"ten tvůj krásný pokus o to mě prásknout, hezky smažu. Jaký máš heslo? Charlie?"odmlčela se. "Tak to jsi mě zklamala, sestro. Nebo snad Charlieček? Charliek? Charlie Collins. Love Charlie,"hádala pořád Florence,"Charlie je best. Vážně, Chloe? Nemáš v heslu Charlieho? Tak to jsi mě překvapila,"uchechtla se. "No nic, budu to zkoušet dál. Mám na to spoustu času."
"Zablokuješ mi mobil,"podotkla jsem.
"Tak mi to pojď napsat,"vyzvala mě.
"Jsem tu zamčená, jestli sis toho nevšimla,"odfrkla jsem si.
Florence otočila klíčem a já vyšla ven. Držela mi telefon před obličejem.
"Piš,"poručila mi.
Už předtím jsem si obula boty, Florence přede mnou stála jen v ponožkách.
Využila jsem šance a silně jí dupla na nohu. Florence vřískla a povolila stisk v mobilu. Popadla jsem ho i s klíčema.
Florence po mně hmátla a já jí vrazila jednu do břicha.
V rychlosti jsem odemkla a vyběhla z domu.
Se srdcem v kalhotách jsem se řítila po městě až do té doby, než jsem si uvědomila, že mě nikdo nechytá.
Florence to snad vzdala? Tomu se mi nechtělo věřit.
Z pohledu Charlieho
Byl jsem nesvůj z toho, že Chloe je v bytě sama s Florence.
Co znamená, že jejich máma přijde "co nevidět"? Neměl bych už zahlédnout někoho vcházet do paneláku?
Viděl jsem jen pár lidí vycházejících z obchodu.
Vydal jsem se domů. Už se začalo stmívat.
"Kam s tím, Jess?"uslyšel jsem hlas.
"Tamhle jsou kontejnery."
Rozhlížel jsem se na všechny strany a náhle spatřil dvě postavy táhnoucí pytel.
Přiblížil jsem se. Když prošly pod lampou, v jedné z nich jsem poznal Olivii.
Jsem už patanoidní. Dvě holky jdou vyhodit odpadky, co je na tom?
Ta druhá, Jess, měla v ruce ještě něco. Jakýsi dlouhý předmět. Možná je bývalá hráčka baseballu?
Pomyslel jsem si, že bych si měl přestat něco nalhávat.
"Ahojky, Charlie,"křikla Liv.
Sakra, mají mě.
Rozeběhl jsem se a zaslechl jejich smích. Otočil jsem se. Jessica odhazovala baseballku stranou. "Jak zdrhnul,"smála se.
"Buď zticha,"klidnila ji Olivia.
V tu chvíli mi všechno došlo. Mají z nás legraci. Všechny. Chtěly nás jen vystrašit. Ale proč? Možná proto, abychom je nechali být.
Utápěl jsem se v myšlenkách, až jsem dorazil k mému domu.
V obýváku se svítilo a já si uvědomil, že mám vlastně rodiče, kteří by se mohli strachovat, kam jsem se poděl.
Zvuk na mobilu jsem měl vypnutý, proto jsem si až teď všiml nepřijatých hovorů od mámy a táty.
Zhluboka jsem se nadechl a vešel dovnitř.
V obýváku neseděli sami.
V křesle si hovila Phoebe a popíjela čaj. Co ona dělá v našem domě?!
"Ahoj,"řekl jsem.
"Kde jsi byl?!"vybuchla máma.
"U Chloe,"odpověděl jsem po pravdě.
"Samozřejmě! Opět jste něco chystali, že?!"křičela.
"Cože?"nechápal jsem.
"Nedělej, že nevíš!"připojil se táta.
Phoebe to vše pobaveně sledovala. Mojí odpověď přerušil zvonek. Došel jsem tam. Rodiče se drželi těsně u mě. Otevřel jsem a uviděl Chloe.
"Ahoj, Charlie. Dobrý den,"pozdravila.
"Výborně,"prskla máma.
Chloe se na mě nechápavě podívala. Pokrčil jsem rameny.
"No, pojď dál,"vyzval ji táta nepříjemným hlasem.
Zarazila se, když si všimla Phoebe.
Všichni jsme se usadili. Nikdo nic neříkal.
"Co se stalo?"přerušil jsem ticho. "Omlouvám se, že jsem přišel pozdě a nebral mobil. Já-"
"O tu vůbec nejde,"odsekl táta a zvedl černý pytel, který mi byl důvěrně známý.
