"Poznáváte to, co?"uhodl táta, když si všiml našich obličejů.
Vyděšeně jsme se po sobě s Chloe dívali.
"Vysvětlím to,"řekl jsem roztřeseně. "Jednou jsem našel klíč a-"
"Buď zticha,"vyštěkl táta. Poslechl jsem.
"Koho jsme to vychovali?"máma propukla v pláč. "Je mi to tak líto, Phoebe." Ta jen pozorovala obsah svého šálku. Utřela si oči, ale já věděl, že nebrečí.
"Jaký jste pro to měli důvod?"vyzvídal táta.
"Právě že žádný!"rozkřikl jsem se. "Ve čtvrté třídě jsme neznali žádné osmáky."
"Mlč."
"Ptal ses."
"Sklapni."
Tohle vážně nemá cenu.
"Obviňujete špatné lidi,"ozvala se Chloe. "Měl byste se ptát Chloe a jejích kamarádek."
"To je přece absurdní,"odsekla Phoebe a stoupla si. Udělali jsme s Chloe totéž. "Proč bychom zabíjely naší kamarádku?" Phoebe přešla blíž k nám.
"Protože vás štvala,"vysvětlila Chloe. "Florence mi to řekla. Mám to na videu." Zvědavě jsem se po ní podíval a všiml si Phoebeného nepatrného pohybu. Chloe si začala prohledávat kapsy a Phoebe zatahovala ruku.
"Dej mi to,"poručila jí Chloe.
"Nemám tušení, o čem to mluvíš."
"Vzalas jí mobil,"řekl jsem.
"Obvinění z vraždy a krádeže v pěti minutách. Skvělé,"ušklíbla se.
Ten večer už podruhé zazvonil zvonek. Táta došel otevřít. O okamžik později se za ním objevily dvě malé brunety. Olivia a Jessica.
"Je to pravda?"spustila Jessica na Phoebe a probodávala nás pohledem.
Olivia zírala před sebe. Opatrně se usadila do jednoho z křesel, měla nakrčené obočí a kousala se do rtu. Vypadala jako by zadržovala pláč.
Herečka, prolétlo mi hlavou.
Máma přišla k ní a pohladila ji po zádech. Ona jí vážně sežrala to divadlo?
Zvonek zacinkal už potřetí a já si byl téměř jistý, kdo stojí za dveřmi. Myšlenky se mi potvrdily, když jsem pak hleděl do tváří Florence, Courtny a Rebeccy.
Takhle přeplněný obývák jsme neměli od té doby, co máma pořádala jakési zasedání ohledně záchrany delfínů.
Phoebe nepatrně kývla na Rebeccu.
"Co vám Taylor udělala?"vykřikla naším směrem.
"Vzpomínáte,"přidala se Olivie,"na tu její oslavu?
Holky přikyvovaly.
"Doma mám ještě fotky,"ozvala se Courtny. "Nemohla jsem je dát pryč. Prostě nemohla."
Jess nezahálela: "Doufala jsem, že se Taylor ještě najde. Však víte, naděje umírá poslední."
"A taky se našla,"dramatizovala to Florence.
Poslouchali jsme je s Chloe s otevřenou pusou. Máma s tátou se na ně lítostivě dívali. Holky si je totálně obmotaly kolem prstu!
"Ale no tak!"přispěl jsem do hovoru. "Přece jim to nevěříte!"
"Chloe,"ignorovala mě máma,"dej mi číslo na tvou matku." Chloe jí ho roztřeseně nadiktovala.
Rodiče se přesunuli do kuchyně a šestice kamarádek se začala usmívat.
"Vy jste takové potvory,"vyštěkla Chloe.
"Drahá sestřičko,"nepřestávala se usmívat Florence,"nemáte strkat nos do cizích věcí."
"Zabásnou vás,"zazubila se Courtny.
"No jasně,"odfrknul jsem si,"copak by naši zavolali poldy na vlastní dítě?"
"Co jiného jim zbývá?"uchechtla se Liv.
"Když jste zločinci,"doplnila Jessica. "Tak co, Chloe? Těšíš se až přijede máma?"
Chloe hlasitě polkla.
"Slyším kroky,"šeptla Rebecca. "Nasaďte zase smutný výrazy."
Pak už jsme jen v tichosti seděli. Máma se vyhýbala mému pohledu, naopak táta mě bedlivě pozoroval, až mi z toho běhal mráz po zádech.
Před domem zastavilo policejní auto a můj žaludek udělal tři kotrmelce.
Zanedlouho přijela máma Chloe.
Náš obývák musel vypadat komicky. Šest rádoby smutných holek, dvě vystrašené děti, tři rodiče, kteří si nechtějí připustit, že toto jsou jejich potomci a dva policisti.
"Co matka té dívky?"ptal se zrovna mámy policajt.
"Ještě o tom neví,"špitla máma.
Polda povytáhl obočí. "Musíme ji o všem, samozřejmě, informovat,"upozornil.
Potom začali řešit nás dva s Chloe alias dětské zabijáky.
Nikdo na naše námitky nebral ohled, tak jsem to vzdal.
"Pan Collins a slečna Karas,"mluvil druhý strážník,"půjdou do nápravného zařízení."
"Na jak dlouho?"zeptala se máma Chloe.
"Dle uvážení soudu,"odpověděl.
"Jeden za zákonných zástupců bere za dítě veškerou odpovědnost,"připojil se první policista.
"Ty půjdeš do vězení,"rozbrečela se máma tátovi na rameni.
A já snad ne, mami? To už jsi mě vydědila nebo co?
Dál jsem už neposlouchal. Bylo mi na omdlení.
S Chloe jsme pozorovali bez hnutí podlahu, dokud nás benga nedovedla k sobě do auta.
Opřel jsem se do sedačky a nic nevnímal, dokud Florence nezaklepala na okýnko.
"Jak se těšíš do pasťáku, ségra?"smála se.
"Běž pryč,"procedila Chloe skrz zuby.
"Budeš mít dost času sbalit Charlieho,"uchechtla se Florence.
"Vypadni!"rozkřikla se Chloe a ja si až teď všiml, že se jí po tváři koulejí slzy.
Florence se smíchem odešla.
Chloe mě váhavě vzala za ruku.
A já se ani nevytrhl.
***********************
Dávejte si pozor na tyhle holky, abyste neskončili ve skříňce 213.
Je tam kapku těsno.
KONEC
Tento příběh je věnován dívce, bez které by ani nevznikl. Ona ale o své "slávě" netuší a doufám, že se to ani nedozví.
Mohla bych totiž skončit hůř než ona v mé povídce 😝
Děkuju Petrovi, že se přesunul do jiné skříňky a my jí mohly použít 😈
(To byl vtip. Házíme tam bordel, který někdy za čas zmizí. Že by to byla nakonec kouzelná skříňka?😸)
Snad se vám příběh líbil 🙈
Mějte se a smějte se 💜
CandyKaja✌
