BacktothegardenJsme

Kapitola 1.

Říjen 1968

"Dělej, pohni sebou...no to snad není možný, to by tam snad dal úplně každej" Už zase. Ječení kluků z chlapecké koleje, kteří hráli dole na hřišti fotbal bylo neklamným znakem blížící se třetí hodiny. Suzy ležela na břiše na tvrdé matraci a snažila se vstřebat do mozku alespoň nějaké informace o prokletých básnících, nutno říci, že s téměř nulovým výsledkem. Množství učiva tady na Riversidské Univerzitě v NY bylo tak neuvěřitelně objemné, že měla pocit, že tolik látky, co vyslechla tady za uplynulý měsíc, nevyslechla za celou dobu svého pobytu na střední u nich v Oklahomě. A co bylo vůbec nejhorší, vypadalo to, že většina studentů s tím nemá zatím sebemenší problém a považují to za něco normálního a přirozeného.

   Jediný, kdo s ní soucítil, byla Gina, její spolubydlící na koleji. Od první chvíle co Ginu uviděla, bylo Suzy jasné, že s touhle dívkou se tedy nudit rozhodně nebude. Gina nikdy nepřipouštěla žádné kompromisy ani pochyby. Všechno pro ni bylo buď černé nebo bílé. Když uviděla nějakého kluka, byl pro ni buď "absolutně sladkej" anebo nestál ani za to, aby o něj zavadila pohledem. Byla hezká, s velkýma černýma živýma očima, které neustále těkaly z místa na místo a s hřívou hustých, černých vlasů, které jí v mohutných vodopádech splývaly až téměř k pasu.

   Suzy se s Ginou znala něco málo přes měsíc, ale někdy jí to připadalo jako celá léta. S některými lidmi se to stává. Někoho znáte celý život a přesto pro Vás zůstane nevždy cizí. "Jako můj otec" pomyslela si Suzy. Byl pro ni věčnou záhadou. Byl téměř vždy nemluvný a mrzutý. Když přišel odpoledne ze směny, utrousil jen obřadné "Dobré odpoledne", jako by vcházel na pobočku úřadu a ne do vlastního domu. Pak za sebou zavřel dveře do pracovny a až do večeře o něm nikdo neslyšel. Když byl čas k jídlu, vyšel z pracovny, sedl si ke stolu, řekl "Dobrou chuť a to bylo za celý večer zhruba vše. Nikdy se nestaral zda Suzy něco netrápí, dokonce ho příliš nezajímaly ani její školní výsledky. Od malička ráda malovala, ale otec se o její práce nikdy nestaral. Nikdy k němu nenašla cestu. Když mu pak lékaři objevily rakovinu, necítila nic, byť se sebevíc snažila. Ani bolest, soucit nebo lítost. Prostě to nedokázala. Ani na jeho pohřbu. Vlastně měla pocit jako by ani nikdy v životě neplakala. Někdy si připadala studená a chladná jako led. V hloubi duše ale věděla a cítila, že to není pravda, že je schopná věci prožívat, ale občas jako by se za to styděla.

   To Gina zjevně podobnými obtížemi netrpěla. Byla jako uragán, který vtrhne do místnosti a zanechá po sobě nesmazatelné stopy. Jako právě teď.

"Vstávej, stejně se v tom randálu zezdola nic nenaučíš, jdeme vybírat šaty."

"Šaty? Jaké šaty? Na co?" Suzy se s velkým přemáháním zvedla z postele a nohy si dala do tureckého sedu.

Gina ji už ale neposlouchala. Byla plně zaujatá pokládáním desky na gramofon a zakrátko se místností začal linout jemný hlas skotského písničkáře Donovana, kterého Gina nekriticky zbožňovala.. Mezitím stihla ještě pozotvírat skříně a vyházet z nich téměř všechny svršky. Italský temperament svých předků rozhodně nezapřela. S našpulenou pusou si kriticky měřila každý kousek a žádný se jí patrně nezdál dost dobrý. "Co se vlastně děje?" zeptala se Suzy a snažila se trochu účastně alespoň tvářit.

"Lukas! Lukas mě pozval do Swamp, umíš si to představit? Tam se jen tak někdo nedostane, víš jak je to tam malý"

"Jak to mám vědět? Nikdy jsem tam nebyla a pokud vím, ty taky ne. A taky o to nestojím" osekla trochu nakvašene Suzy. A pokračovala. "Hele, vážně Gino, dej si pozor, fakt, slyšela jsem, že tam jedou drogy ve velkým a vůbec celej ten klub je prý hrozná díra."

"Ale ale, paní slušná, tak tam pojď se mnou abys na mě dohlídla. Co ty víš, třeba se tam ze mě stane během jednoho večera zfetovaná troska, to si přece nevezmeš na svědomí" ušklíbla se Gina a začala zkoumat i Suzyny skříně.

"Ty jsi neskutečná" rozesmála se Suzy. "Co to tam je vlastně za akci?" dodala poraženecky.

"Hraje tam jedna kapela. Luke už na nich byl a říkal, že jsou fantastický". Je to prej docela vodvaz" podotkla Gina.

"Hm, a že hrajou ve Swamp, když jsou tak úchvatný"

"No, tak Stouni z nich asi nebudou, ale na druhou stranu, nikdy neříkej nikdy. Jo, a ten jejich zpěvák...hm...Cass, nebo tak nějak, je prej taky něco" Gina při slově "něco" významě pozdvihla obočí a Suzy bylo hned jasné odkud vítr vane. "Jo a Lori, ta blondýna ze druháku, víš která, ta je viděla minulej měsíc a říkala mi, že ten Cassie je teda fakt kus." mrkla na ni Gina.

Suzy zvedla oči v sloup a podotkla. "Myslela jsem, že tam chceš jít kvůli muzice a taky kvůli Lukasovi a ne šilhat po zpěvákovi."

"Znáš mě, stihnu všechno"

Rozhodně bych se nepovažovala za nějakou spisovatelku. Jen mě to zkrátka hrozně baví a je to pro mě totální relax. Taky studuji dost náročný obor a studium mi zabere dost času. Miluji hudbu, dobré filmy, dobré jídlo, Francii, fotografii (Henri Cartier Bresson je bůh!) a taky jazyky. Mám ráda atmosféru konce 60. let (znáte to, muzikál Vlasy) a tak jsem příběh zasadila právě do tohoto období. Tak třeba by to někoho mohlo zaujmout. Díky!