BacktothegardenJsme

Kapitola 2.

Ok, tady je kapitola druhá, mám dnes výjimečně trochu času, tak snad se případným čtenářům bude líbit!

"Panebože, co tady vlastně dělám?" ptala se sama sebe Suzy, když stála společně s Ginou a Lucasem téměř nekonečnou frontu vedoucí ke klubu. Přes masu lidí nebyl vchod téměř vůbec vidět., působil jako jakési temné cosi, co rozhodně nevypadalo příliš vlídně. Rozhlédla se okolo sebe a její pocit nepatřičnosti se ještě zvýšil. Okolo ní byla spousta hipíků v barevném oblečení, v čelenkách, náramcích a vyšívaných afghánských kabátech. Někteří z nich už měli lehce nepřítomný výraz a to ještě ani nevešli do klubu. Suzy měla na sobě hnědé, rozšířené manšestrové kalhoty, černý rolák a semišový kabát s kapucí. Svoje zářivě lesklé hnědé vlasy si pro tentokrát nechala rozpuštěné, neboť jí připadalo, že je to to jediné, co je na ní alespoň trochu hezké a zajímavé. Věděla, že není vyloženě ošklivá, ale za krásnou se tedy nepovažovala ani v nejmenším. Samu sebe prostě nazývala nejvíc patřičným termínem šedá myš.

Asi po patnácti minutách se fronta konečně hnula a trojice se dostala do klubu. Suzy se zvědavě rozhlížela kolem a musela sebekriticky přiznat, že to tam není vůbec tak hrozné, jak zprvu očekávala.

"Kapela je dobrá, fakt se Vám budou líbit, hrajou takový říznější blues. S Cassiem se trochu znám, s jeho mladším bráchou jsem kdysi chodil do třídy, když jsme byly děti." informoval holky jejich spolužák Lucas.

"Cassie? Kdo je to?" zakřičela trochu hlasitěji Suzy, aby jí Lucas rozuměl.

"Jejich zpěvák, hraje taky na kytaru, bezvadnej kluk" objasnil Lucas.

Sotva to dořekl, ozval se ohlušující řev a pískot, neboť konferenciér bez větších cavyků ohlásil kapelu. Suzy musela trochu natáhnout krk, aby dobře viděla, co se děje na pódiu. Vystoupili tam tři kluci, jeden, černovlasý vousáč si sedl za bicí, další člen byl dlouhovlasý hudený kluk s kytarou a jako poslední další kluk rovněž s kytarou. Ten se ale postavil za mikrofon a Suzy tedy usoudila, že je to onen zmiňovaný Cassie. Měl na sobě trochu odrbané džíny a jednoduché, olivově zelené triko s krátkými rukávy. Měl dlouhé, hnědé lehce zvlněné a poměrně husté kaštanově hnědé vlasy, které mu spadaly v kadeřích něco málo přes ramena. Byl štíhlý a jak si Suzy všimla, docela dobře stavěný, byť rozhodně nebyl žádný kulturista. Hezká tvář s velkýma, jakoby ještě dětskýma očima ale nepůsobila nijak frajersky nebo namyšleně. Spíš měla lehce nejistý  výraz, který se však mladík snažil pokud možno zakrýt úsměvem, který však působil trochu nuceně, avšak ne falešně.

"Cass taky maluje a vůbec ne špatně, to by tě mohlo zajímat, Suz" dloubl do Suzy Lucas. "Jeho brácha taky maloval a taky moc dobře, co si pamatuju" dodal ještě Lucas.

"A ten taky žije v New Yorku?" zajímala se Gina, která se trochu probrala po neustálém upřeném zírání na podium. Lucas jí neodpověděl, neboť ho přehlušil pro Suzyny uši ohlušující randál, který zaplavil celý klub jako přílivová vlna tsunami. Kapela začala. Cassie si ještě trochu upravil mikrofon pro svou výšku, zavřel oči a začal zpívat překvapivě sytým a hlubokým hlasem. Měl trochu chráplák a původně poněkud banální text  se překvapivě rozvinul a nepostrádal nevšední poetiku. Cassie zpíval zvláštním, jakoby trochu líným stylem, ale bylo to jen zdání. Když jste se na něj blíže zaměřili, bylo vidět s jak obrovským zaujetím prožívá svůj text. Jakoby vážil každé slovo a zároveň jakoby ta slova z něj proudila naprosto spontánně a s se zvláštní tichou silou jeho nevšedního výrazu. Suzy ještě nikdy nic podobného neviděla a neslyšela, bylo to něco úplně jiného, než bubble-gumové kapely, které většinou poslouchala jen tak pro rozptýlení, pro kulisu.