BacktothegardenJsme

Kapitola čtvrtá

Suzy trochu bezmyšlenkovitě zírala do polovypitého hrnku kávy a přitom vrhla krátky pohled na hodiny, které visely nad barem. Bylo deset minut po třetí. U Toma bylo překvapivě docela útulno, čisto, s velkou výkladní skříní, takže jste mohli krásně vidět ven, což bylo příjemné, obzvlášť ve dnech, jako byl tenhle, kdy výlohou krásně probleskovalo slunce a mohli jste se vyhřívat v jeho paprscích. Což Suzy samozřejmě dělala. Tom, majitel, byl obtloustlý, vousatý, bodře vypadající šedesátník, který si to právě teď šinul směrem k Suzy, aby se zeptal, jestli ještě něco nepotřebuje.

"Ne, díky, já to jen dopiju a zaplatím."

"Žádný problém, mladá dámo" usmál se Tom a Suzy se zdálo, že to znělo trochu povzbudivě a konejšivě. Vzápětí však Tomovu pozornost upoutalo vrznutí dveří, takže se otočil směrem k nim.

Ve dveřích stál zadýchaný Cassie a vypadal při tom, jako by měl za sebou přinejmenším maraton. Hnědé, husté kadeře se mu lepily na obličej a Cass se je marně snažil odfouknout z čela. Oběma rukama totiž svíral poměrně objemný pakl desek. Na sobě měl tentokrát podstatně čistčí hnědé manšestrové kalhoty do zvonu a džínovou bundu do pasu. Okolo krku měl poněkud nepatřičně působící pletenou šálu, která mu sahala až skoro ke kolenům. Cassie se trochu nejistě rozhlédl po restauraci, ale vzápětí se mu obličej rozzářil, když uviděl Suzy. Pokoušel se zavřít za sebou dveře, ale to neměl dělat. Jakmile totiž uvolnil jednu ruku svírající desky, část z nich mu z objetí okamžitě vyklouzla a rozsypala se po podlaze. Podlaha byla poměrně kluzká a Suzy s úžasem pozorovala, jak se desky hbitě rozjely téměř po celé restauraci, některé si to zamířily pod stoly, jiné dokonce vypadly ze svých obalů.

"A sakra, to budeš mít co dělat" ozval se suše Tom, který celou scénu sledoval s nelíčeným zájmem.

Cassie se chvíli trochu bezradně rozhlížel kolem, jako by nemohl uvěřit tomu trapasu, co se mu právě stal. Vysvobodila ho až Suzy, která hbitě vstala od stolu, aby mu pomohla s tou spouští. Vzápětí ale trochu couvla, protože si uvědomila co má na sobě. Gininu modrou minisukni, která končila hodně, opravdu hodně vysoko nad koleny. Nikdy neměla v úmyslu vstát od stolu, a teď je to tady. Panebože, proč já se vždycky nechám od Giny přemluvit a vezmu si na sebe nějakou její pitomost. Tohle přece nejsem já, pomyslela si.

Všimla si, jak Cassie zvedl hlavu od desek na podlaze a zíral na ni. Podobný výraz měl i Tom. Cassieho pohled ale od Suzyných nohou poměrně rychle sklouzl k jejímu obličeji a trochu si odkašlal. "Já...no, ehm, přinesl jsem Ti ty desky, jak jsem slíbil, a...taky se omlouvám, že jsem přišel pozdě, nějak nestíhám a bál jsem se, že už tady nebudeš, tak jsem zbytek cesty běžel a taky se hrozně omlouvám tady za tohleto" vykoktal ze sebe Cassie s omluvným a neštastným výrazem. Suzy napadlo, že při tom vypadá jako ztracené štěně. Před očima jí zničehonic vytanul ten Cassie ze včerejšího večera. Moc se jí líbila třetí písnička, pamatovala si, že se jmenovala Lucinda. Byl to jednoduchý příběh o nestálé holce, která zlomila srdce jednomu klukovi, ale on předstírá a tváří se, že je mu to fuk, a že už ho nezajímá a je rád že má od ní pokoj.

Ten co včera zpíval Lucindu byl jiný Cassie. Měl drsný, chlapský, najednou jakoby zestárlý a snad trochu zklamaný hlas, ale přesto mající dost síly, aby té Lucindě řekl od plic, co si o ní myslí. Cass to zpíval absolutně skvěle, bylo to nádherné blues, snad i s trochou jazzu. Suzy při tom napadlo, kolik poloh a nálad může člověk vyjádřit, když se postaví za mikrofon. Jakoby ten Cassie ze včerejšího večera neměl nic společného s tím Cassiem, který teď klečel na podlaze a sbíral desky. Suzy mu v rámci svých možností pomáhala, když byla na zemi, tak s koleny pečlivě u sebe, doufajíc, že jí zezadu nevyčuhuje kus zadku a neočumuje ji přitom Tom.