BacktothegardenJsme

Kapitola pátá

"Takže uvidíte se znovu?" zeptala se Gina, která se válela na posteli s jakýmsi módním magazínem v ruce a poslouchala přitom Suzyno podrobné líčení jejího odpoledního setkání s Cassiem.

"Jo, na zítra jsme se domluvili, že spolu půjdeme na oběd a potom se s ním zajdu podívat na kluky z kapely do jejich zkušebny. Cass mi to tam chce ukázat"

"Páni, to už ti toho ze sebe ukáže docela dost" mrkla na Suzy Gina.

"Gino!!!! A kromě toho, no, já jsem mu toho ze sebe včera ukázala taky dost. A nemůžu říct, že by mě to dělalo nějakou obzvláštní radost. Myslím, s tou tvou příšernou minisukní." podotkla kousavě Suzy.

""Ty v takových věcech prostě neumíš chodit! Viděla jsem tě, hrbíš se, pořád si tu sukni stahuješ dolů. Panebože, Suz" Gina zvedla oči v slkoup a zavrtěla hlavou. Vzápětí se ale bláznivě rozesmála. Bože, já bych tak chtěla vidět, jak ses tvářila a Cass, jak mu vylítly ty desky z ruky. Chudinka. To musel být pohled pro bohy. Škoda, že jsem tam nebyla"

"No, to tedy byl" potřásla hlavou Suzy, ale brzy se nechala nakazit Gininým smíchem. Když se dost vysmály, hodila Gina po Suzy polštářem a vzápětí skočila s mohutným žuchnutím k Suzy na postel. Chvíli po sobě z legrace mrskali polštáři, ale pak Gina trochu zvážněla.

"Líbí se Ti? Suzy, mě to přece můžeš říct"

"Proboha Gino, viděla jsem ho dvakrát v životě. Co čekáš? Lásku na první pohled jako v šestákovým románku pro slečny?"

"Jo, třeba, asi jo. Sakra Suzy, ty jsi tak...tak reálná, tak pragmatická, tak nad věcí. A přitom se rozplýváš na sluníčkem a broučkama v parku. Ve skutečnosti nejsi vůbec tak studená jak ze sebe děláš. Proč k sobě nikoho nepustíš? To se tak bojíš? Bojíš se že tě zraní? Že budeš nešťastná? Tak radši neprožiješ nic, aby to bylo bezpečnější? Jenže tomu se říká život, milá Suzy, jestli jsi to ještě nepochopila. V životě se zraníš a spálíš ještě mockrát, to ti garantuju. To chceš být stejná jako tvůj táta? To chceš?" Gina si najednou uvědomila, že na Suzy vlastně křičí.

"Dej mi pokoj" Suzy se trochu třásl hlas a kousala se přitom usilovně do spodního rtu. Pak si přetáhla peřinu přes hlavu a otočila se s ní směrem ke zdi. Za chvíli se místností neslo přidušené vzlykání. Gina si přisedla k Suzy a hladila peřinu v místech, kde asi tak tušila, že leží Suzyna hlava. "Suzy, prosím tě neplač. Nevím, co to do mě vjelo, nechtěla jsem na tebe křičet. Slyšíš? No tak..."

Po chvíli se nad peřinou vynořila Suzyna uplakaná a rozcuchaná hlava. To není kvůli tobě Gino, já jen... prostě se mi někdy jen hrozně stýská po mámě. Víš, já ni ni myslím skoro každou noc. Co doma dělá, jak se asi má. Víš, my si volámě a tak, a já...ale prostě ji nevidím. A někdy...já nevím, někdy to na mě tak nějak dolehne a je mi mizerně"

"Já vím, Suzy, já to vím. Někdy tě i v noci slyším, že brečíš ze spaní. Ale to časem přejde, uvidíš, jsi už velká holka, ne?" konejšivě se na usmála Gina.

Tak, je to trochu kratší, než obvykle, příští kapitola bude delší, slibuju. Jen nemůžu slíbit, kdy se k ní dostanu ale snad to nebude tak dlouho trvat. Hezký víkend!

A poslechněte si Belle and Sebastian - Judy and the dream of horses. Prostě je to pro mě těžká nostalgie. Já s takovýma songama vyrůstala!