Stydja unin mor'ranr - odpočívej v pokoji

31. kapitola - chlad

V horách panoval chlad a ony musely stoupat stále výš, až se kolem nich začaly vznášet vločky sněhu. K večeru už všude panovalo bílo. Schovaly se v malé jeskyni a rozdělaly oheň. Slabounký plamínek jim neposkytoval moc tepla, ale na ohřátí jídla stačil.Eris se přitiskla blíž k Siri a usnula. Ráno vše sklidily a vydaly se na cestu, takto pokračovaly dál. Dny jim začaly splívat a jediné co se měnilo byl chlad. Stále sílící zima jim znepříjemňovala každý den i noc. Bylo jedno kolik kožešin na sobě Eris měla, bylo jedno jak silný oheň se jim povedlo rozdělat, nic je nezahřálo. Přeci to někdy musí skončit. Uklidňovala se Eris. Nemůže to trvat věčně. Nic netrvá věčně.
Neboj se ptáče jednou to skončí a zase bude dobře.
Postupem času spolu mluvily míň a míň. Pak už nemluvily vůbec, vysílení a zima si vybíraly svou daň.
Jednou večer opět přespávaly v jeskyni. Byla taková zima že ani oheň nehořel. Eris vyšla ven a zadívala se na vánici, která se začala tvořit. Tu vánici pozorovala už delší dobu a vypadalo to, jako by je pronásledovala. ,,Siri?'' Eri se zachvěla při zvuku svého hlasu, byl chraplavý a slabý. Siri, na té vánici se mi něco nezdá. Sleduju jí už tři dny a stále se přibližuje.
Je to jen vánice, nic nám nehrozí. Řekla unaveně Siri. Eris už to dál neřešila a šla si taky lehnout.
Ráno vánice zmizela a tak nad tím Eris přestala přemýšlet.
Cestou pozorovala krajinu pod sebou, ale byla pustá a bílá. Žádné zvířecí stopy, nic. Eris cítila Siriin hlad, ale nevěděla jak jí má pomoct. Dávala jí svoje jídlo, jenže to samozdřejmě drakovi nestačilo. Atak zmořeny hladem, zimou a vysílené našli další úkryt na přečkání noci. Oheň nehořel a kožešiny nehřály. Siriel spala stočená okolo Eris, aby jí poskytla alespon trochu tepla.

Uprostřed noci Eris probudil divný zvuk. Vylezla z pod Siriina křídla a vyšla k východu z jeskyně. Venku zuřila vánice. Ostré vločky sněhu jí řezaly do tváří. Zadívala se do bouře a přišlo jí, že vydí siluetu. Podivnou siluetu tvora menšího než človek. Siri! Sotva to Eris dořekla, ucítila ostrou bolest na břiše. Dotkla se bolavého místa a ucítila na ruce horkou krev. Siri! Zakřičela nahlas i v duchu. Siluet začalo přibývat a ona rozeznávala detaily jejich těl. Měly dva páry ruk s ostrými dlouhými drápy, kterými jí způsobili šrám na břiše. Nohy měly svalnaté a šlapky velké, aby se nebořili do sněhu. Celé tělo měli pokryté bílošedou srstí, která jim poskytovala teplo a dokonalé maskování. Oči měli velké rudzooranžové barvi se zorničkou podobnou zorničkám koček. Uši měli spíš malé jako lední medvěd. Čumák s velkými nozdrami a tlama plná ostrých zubů, toho si Eris všimla jako posledního. Rychle sáhla po dýkách a začala se bránit útoku další bytosti. Sotva se vyhla jednomu útoku, musela odrážet druhý. Občas cítila jak čepele dýk protínají kůži a maso některé z příšer. Sníh se rychle zbarvil fialovou krví příšer a rudou krví dívky. Pak vzduchem šlehl proud ohně. Eris se rozběhla k Siri a chtěly vzlétnout, ale silný vítr jim to nedovolil. Siriel vystoupala jak nejvýš to šlo, jenže výtr ji smetl k zemi. Eris vypadal ze sedla a dopadla tvrdě na zem. Pak se ozvala rána a křupnutí kostí, následované bolestným řevem draka. Siriel nezvládla sílu větru a ten sní mrštil o zem. Nyní jedno její křídlo vyselo nehybně dolů.  Bože Siri! Eris neudržela slzy a ty se jí draly z očí ven. Já to zvládnu, ale ty se braň.! Střelila po ní pohledem Siri. Eris tak tak vykryla další útok. Na zemi se mýsila dračí, lidská a fialová krev. Díky větru a slzám toho moc neviděla a schytala spoustu dalších ran. Ani Siriel natom nebyla dobře. Zlomené křídlo jí způsobovalo obrovskou boles, byla celá potrhaná a únavou se už sotva hýbala. Taky Eris cítila jak jí těžkly ruce a každý pohyb se stával vysilujícím, ale příšer stále neubývalo, spíš naopak. Zadálo se jim že jich neustále přibývá. Eris ucítila silnou boles v břiše, tak silnou až ji zcela ochromila a ona zůstala ležet na zemi. Z jejího břicha se valil potok krve, která se již nedokázala vsáknout do země. Siriel jí hned přišla na pomoc, ale i ona byla vážně raněná. ,,Tak takle to skončí? Potom všem čím jsme si prošly...... co jsme přežily?......... Tak tohle má být konec.?.'' Zachraptěla Eris a vykašlala krev. Ne! Eris nevzdávej se. Prosím.... tahle to nekončí... nesmí! Křičela Siri. ,,To je v pořádku.... teď jsme svobodné a umíráme svobodné a to je vše co jsem si přála..'' a další kašel s krví. Ne Eris teď jsme svobodné a proto to nesmíme vzdát. Slíbila jsi mi že se o mě postaráš, slíbila jsi to mému otci! V tu chvíli Siriel zařvala bolestí. Jedna příšera jí drápy prosekla krk a krev tekla ven jako vodopád. Siri! To Eris probralo. Ne my se nevzdáme! Musím tě chránit! Nás, naši svobodu.! Eris nevěděla co dělá,upínala  se jen na jejich záchranu. Schromáždila všechnu svou energii a vypustila jí ven, jako obrovský výbuch magie. Pak už byla jenom tma.

Tak je tu další kapizola. Prosím omluvte chyby, přeci jen jsou prázdniny :D. Snad jste si kapitolu užili. Potešila by * nebo koment moc děkuji a zatím Cau.