Stydja unin mor'ranr - odpočívej v pokoji

15. kapitola - shledání

Večer opět vyrazily a letěly pod hvězdami, ale ani tuto noc je nenašly.
,, Dáme si jeden den pauzu," navrhla Siri.
,,Dobře odpočineme si a dáme jim šanci, aby oni našli nás," souhlasila Eris.
Zhruba opůlnoci se šly vyspat.
V poledne se Eris probudila sama. Usoudila že Siri si šla ulovit něco k jídlu a sama si chtěla zajít najít něco do lesa, když uslišela dračí zařvání. Z nebe se snášela Siri a u Erisiných nohou přistál zajíc.
,, Dík, ale jak si ho mám upéct?"
,,Stačí říct," odvětila Siri hrdě. Napřímila se, natáhla krk a z její tlami vyšel proud našedlého ohně.
,, Siriel ty chrlíš oheň! Proč si mi to neřekla.?" vyjekla překvapeně Eris.
,, Naučila jsem se to dneska večer. Mělo to být překvapení" řekla hrdě Siriel.
Eris byla štěstím bezsebe. Teď už nejsme bezbranné, prolétlo jí hlavou.
Pak Eris obrátila pohled k zajíci. Ten byl jemně připálený, ale jinak vypadal poživatelně.

Po jídle se šla Eris se Siri projít. Taková chvíle klidu jim chyběla. Povídaly si o svých pocitech, přáních a nebo jen spojily své mysly a myšlenky a pocity mezi nima volně proudily. Ten pocit souznění byl to co je naplňovalo.

Večer se šli jen tak proletět a pak společně spát.

Další den jen odpočívaly a flákali se, aby měli na večer dost sil.
Večer zas vyrazily na pátrací let.
Letěli s hvězdami nad hlavou jako už mnohokrát. Eris propátrávala les myslí a Siri zrakem. Ani tuto noc nic nenašly. Eris si myslela že je už nikdy nenajdou.
Zase si lehla pod Siriino křídlo a spala. Celý den pršelo a byla bouřka. Díky Siriinu křídlu ale nebyla mokrá. Večer naštěstí déšť ustal a tak mohly vyrazit. Eris se napila dešťové vody a byla připravená na další pátrací let.
Zrovna nandavala Siri sedlo, které jí sundala, když uslišela šustění listů. Otočila se tím směrem a připravila se k boji.
Už chtěla zaútočit, když se z křoví vyřítila chlupatá koule a za ní vyletěl černý blesk. ,, Zovire Dimone!" vykřikla radostně Eris a Siriel radostí zařvala. Eris se honem vrhla Dimona obejmout kolem krku. Dimon jí jemně frknul do ucha. ,, Taky tě ráda vidím příteli," zašeptala mu Eris do ucha. Pak se podívala na Zovira a lechce ho pohladila po jeho černé srsti. ,,Tebe taky ráda vidím a děkuju. Za všechno." Zovir zavrněl. Tu noc si povídali a byli štastní že jsou zase spolu.
,,Při boji s Murtaghem jsem ale stratila nůž," řekla smutně Eris.
,,S tím ti můžu pomoct," řekl Zovir a natáhl k Eris ruku, ve které držel její nůž.
,,Můj nůž! Moc ti dekuju, kdes ho našel?" Eris si vzala svůj nůž do ruky a prohlédla si ho. ,,Cestou jsem narazil na pach krve. Byla to dračí krev a tak jsem se tam rozhodl jít. Na zemi byla dračí krev a o kus dál v lese jsem našel tvůj nůž."
,,Dekuju" řekla znovu Eris a dál skoumala čepel svého nože. Na jeho dříve bezchybné čepeli byly kapky rzi a špička byla tupá. I tak byla ráda že má svůj nůž spět.
Večer si již zalezla do teplých přikrývek a o kus dal hořel oheň.
A Eris začínala tušit že její setkání s Murtaghem nejspíš nebylo poslední. Ale konečně byli zase spolu a mohli pokračovat k jezeru Fläm a od tam do dračích hor. A věřila že společně Murtagha porází.

Další kratší kapitola. Snad to neva?
No konec konců za chvíli se bude snad zase něco dít.
Dík za čtení a cau.

Ps: pardón za chyby.