Stydja unin mor'ranr - odpočívej v pokoji

22. kapitola - život

Tuto kapitolu bych ráda věnovala honzaplatek , protože mi strašně moc pomohl a vytvořil pro mě toto video. Je naprosto úžasné a já mu tímto chci strašně moc poděkovat.

Eris pomalu otevřela oči. Hned jak si vzpomněla co se stalo, rychle pohla rukama. K její radosti je neměla spoutané. Eris si v pořádku? Slišela jemný Siriin hlas. Ja nevím, ale asi ano. Vyhrnula si svou krvavou košili a podívala se na ránu. Na ráně byl vytvořený strup a Eris se zdálo že sama rána se o něco zmenšila.
Vypadá to dobře. Mám tam strup a rána není zanícená.
Tak jsi mě vyděsila Eris. Hrozně jsem se o tebe bála.
Teď už se neboj, jsem v pořádku. A co Trn s Murtaghem? Kde jsou?
Hned jak jsme měli brašny jsem letěla pryč. Ty jsi omdlela a já letěla co nejdál od nich. Pronásledovali mě, ale teď jsem je nikde neviděla. Shrnula v rychlosti Siri.
Víš co toznamená Siri?! Jsme volné!! Podařilo se nám to!!
Jásala Eris. Tak si to pojďme užít! Řekla Siri a hlasitě zařvala. Pak se vthla střemhlav dolů. Udělala piruetu a piruetou se dál řítila k zemi. Kousek nad zemí zase rostáhla křídla a vyrovnala to. Celou tu dobu Eris křičela a jásala. Milovala tyhle chvíle volnosti, kdy Siriel prováděla své akrobatické kousky. Siriel začala prudce stoupad a průběžně udělala několik piruet. Když byla dost vysoko, otočila se tak že Eris byla vzhůru nohama. Chvíli tak byli a pak se Siriel zase otočila zpět. Vyletěla k mrakům a Eris natáhla ruce nad sebe. Její ruve pročesávali mrak a ona se cítila šťastná. Cítila že žije, že pro tohle vždy žila a žít bude. I Siriel si to užívala celou svou duší a únava zní rychle opadla. Ještě chvíli tam blbli a létaly v mracích, než usoudily že by měli radši odpočívat.
Siriel se nechala unášet vzdusnými proudy a pomalu po nich klouzala dál. Občas mávla křídly, aby se srovnala a jinak odpočívala. Eris začíná svítat, upozornila svou jezdkyni.
To je krása, vydechla Eris
Je. A dává ti to naději. Protože ať už se stalo, či stane cokoliv, slunce vždy vyjde znovu a ohlásí nový den, kdy vše můžeš změnit.
To si řekla krásně Siri.
Děkuju.
Letěli dál a sluneční paprsky jim prohřívali stuhle svali. Asi po dvou hodinách letu si Eris všimla horského jezera s krásně čistou vodou. Siri přistaneme. Umijeme se a odpočinemesi, stejně máme obje hlad.
Jo mám hlad že bych snědla stádo krav, postěžovala si Siri.
No tak stádo krav tu asi nebude, ale něco k jídlu se tu určitě najde.
Přistáli u jezera a Eris sundala Siri sedlo a brašny. Sotva je měla Siri pryč z hřbetu, vlezla do chladivé vody. Eris nevahála, vysvlékla si krvavé oblečení a hned vlezla za ní. Chladná voda pohltila její tělo a ona se mohla konečně uvolnit. Plavala v jezeru a rozpohybovala si své stuhlé svali. Pak vylezla ven a podívala se na své oblečení. Halena byla celá rudá od krve a Eris pochybovalaže se toho zbaví. Kalhoty na tom byli naštěstí lépe. Byli jen rochu potrhané a krve na nich moc nebylo. Eris vzala halenu a šla sní k vodě. Ponořila ji a nechala celou namočit. Na břehu jezere byl písek a tak ho použila, aby halenu vyprala. Krev nechtěla pryč a tak se Eris rozhodla nechat halenu ve vodě dýl. Zatížila jí kamenem a vrhla se na kalhoty. Tam toho nástěstí moc prát nemusela.
Po chvíli začal vát studený vítr a tak se Eris zabalila do pláště. Když prala tak Siriel vylezla z vody a šla něco ulovit. Eris tam na ní zatím čekala. Eris našla jsem krásnou malou jeskyni, kde by jsme se mohli schovat. Není vidět ze vzduchu a tak by nás Trn neměl najít.
Výborně Siri. Už mám sbaleno, odpověděla jí Eris a rychle dobalila poslední věci a naposled přemáchla halenu, pak si oblékla již suché kalhoty. Tak tak to stihla než Siri přiletěla. Pak vše pořádně přivázala k jejímu hřbetu a vyrazili.

Jeskyně byla menší, ale útulná. Eris sundala věci ze Siriina hřbetu a nachystala spaní. Pak vyšla ven a nasbírala dřevo. Do jeskyně se vrátila se zásobou dřeva a několika bylinami v kapse. Připravila ohniště a kývla na Siriel Siri mohla bys prosím?.
Jistě, a v ohništi už hořel oheň. Eris vytáhla svou halenku a dala jí schnout nad plameny. Pak si udělala večeři a najedla se. Mezi tím co jedla poslala Siri na lov, protože cítila že je pořád hladová. Když dojedla uklidila věci, aby ráno mohly co nejdřív vyrazit. Halenka už uschla a tak si jí Eris oblékla. Na haleně ale byla stále vidět krev. Ach jo. Budeme muset zamířit do města Siri. Docházejí nám zásoby a já si musím koupit něco na sebe, informovala svou dračici, které se právě vrátila z lovu.  Dobře ráno to ještě probereme, ale teď jdem spát, rozhodla za ně za obje Siri a stočila se do klubíčka. Eris ještě skontrolovala oheň a šla si lehnout. Dobrou Siri.
Dobrou ptáče.
Pak už obje létali v říši snů.

Ráno Eris vše sbalila a vyrazily. Ve zvduchu je zase zaplavila volnost a ony se neubránily několika přemetům a salt. Samozřejmě že se to neobešlo bes Siriina zařvání a Erisina křiku a vískaní. Když už měli dost blbnutí, tak se vydali na cestu. Letěli směrem k nejbližšímu městu Ceunon. Let probíhal klidně a vítr jim foukal do zad a poháněl je vpřed. Eris se rozhodla dát si krátký odpočinek a tak Siriel přistála na palouku. Eris vytáhla své dvě dýky a začala se cvičit v boji, zatím co Siriel rostáhla křídla a vyhřívala se na slunci. Najednou ucítily poryv větru. Eris se rychle otočila a dýky měla připravené k útoku. Siriel se zvedla ze země a zaujala bojovou pozici po boku své jezdkyně. Před nimi přistál Trn. Murtagh seskočil z jeho hřbetu a udělal pár kroků směrem k Eris. Ta neváhala a rozběhla se mu naproti s dýkami toužícími po boji. ,,Počkej nepřišel jsem bojovat, ani tě chytat," vykřikl Murtagh. Eris se zarazila, ale byla stále připravená bojovat ,,Tak co chceš," vykřikla na něj a přibližovala se k němu krokem šelmy. ,,Chci si promluvi," řekl a nadůkaz svých slov odhodil svůj meč na zem. Eris neváhala a její dýky se objevily u jeho krku. ,,Proč ti nevěří? Možná proto že jediné co si kdy dělal bylo že si nás chtěl chytit!" zašeptala mu do tváře. ,,Já vím, ale já to nechtěl udělat. Já musel." v jeho hlase byl slišet smutem a hněv. Eris sundala dýky z jeho krku a poodešla od něj dál. ,,Proč tu jsi?"
,,Já musím tě chytit, protože mito nařídil Galbatorix a já ho musím poslouchat. Ale ne teď! Já.....viděl jsem tebe a tvou dračici jak jste spolu štané a uvědomil si že to já jsem nikdy neměl. Ale mně nejde o mě ale o Trna," jeho tvář ještě víc posmutněla. ,,Trn nikdy nemohl být dráčetem. Galbatorix ho nutil růst a Trn sotva ovládá své tělo. Za svůj "krátký" život zažil víc bolesti než většina bytostí na této planetě a teď musí sloužit tomu co nám ubližuje. My nemáme život a nesmíme mít ani city. Já ale city mám. Naše pouto není tak pevné a radostné jako jiná a přes to bych pro Trna zemřel bez mrknutí oka. Nikdy jsem mu to neřekl a nikdy mu neukázal svou mysl. Tak ať tvoje dýky ukončí mé bytí tady, jestli nemám city a jestli jsem tak zlí jak mě vidíš ty i všichni ostatní. Ale já už prostě nemůžu dál a když jsem viděl tebe a ji tak, tak ......." zadrhl se mu hlas a hledal ta správná slova. Najít je však uš nestihl, protože Eris se k němu rozběhla s dýkami v rukou. Trn sebou cukl a snažil se dostat ke svému jezdci. Murtagh tam jen stál a nehýbal se. To co řekl byla pravda ne žádný trik. Čekal na svou smrt. Eris už byla u něj a on tam stál a čekal. Pak se stalo něco co nikdo znich nečekal. Eris objala Murtagha kolem krku a dýky jí při tom vypadli z rukou. Eris držela Murtagha v objetí a z očí jí vyteklo pár slz.

Tak snad se vám kapitola líbila. Co říkáte na Murtagha?
Omlouvám se za chyby snad to chápete. A měla bych prosbu. Pokud víte o nějakých obrázcích co by se hodili do mého příbehu, tak mi prosím dejte vědět. Jinak moc děkuju. A u další kapitoly Cau.