She left me with a broken heart [Martinus Gunnarsen] - Czech FF *POZASTAVENO*

#1

„Crrrrrrr, crrrrrrrr" ráno mě probudil ten nejotravnější zvuk na světě, budík. Bylo 7:00 a já se šla převlíct, namalovat, učesat, vyčistit si zuby a takové ty věci, co ráno dělá skoro každý.

Už jsem byla hotová, tak jsem šla dolů do kuchyně si udělat něco na snídani. Vzala jsem si jogurt.

Dojedla jsem ho, vyhodila kelímek do koše a dala lžičku do dřezu.

Po pravdě? Do školy se mi nechce. Vůbec nepatří mezi populární. Spíš mezi takový ty co jsou šikanováni.

Ano, šikanují mě. Kdybych vám měla říct proč, tak jsme tady do zítřka, protože ani sama já to nevím.

~

„Ahoj Sophie" řekla jsem moji nejlepší kamarádce. Ona je jiná než ostatní, nešikanuje mě, spíš mi pomáhá s tím abych na to prostě nemyslela.

„Ahoj Emily" řekla mi a já si sedla na svoje místo.

Sedíme v předposlední lavici, takže si můžeme dělat 'co chceme', protože na nás učitelé moc nevidí.

~

„Konečně skončila poslední hodina" řekla jsem si pro sebe.

Chtěla jsem si odnést učebnice a už jít domů, ale někdo mi zavřel skříňku. Byl to Martinus.

„Tady máš ty úkoly z dneška a zítra mi je přineseš. Domluveno?!"

Jen jsem nasucho polkla a přikývla.

„Tak se mi to líbí!" řekl a odešel.

Vzala jsem Martinusovy věci a šla domů.

~

„Konečně hotovo." řekla jsem si a dala věci do tašky, abych na ně nezapomněla. Nechci aby to dopadlo jak minule.

Podívala jsem se na hodiny. Bylo 16:34.

Tak jsem napsala Sophii, jestli nepujdeme ven. Máme sraz v 17:15 u parku, takže mám ještě trochu času na to se aspoň trošku upravit.

Šla jsem si dát takovou kratší sprchu a umyla jsem si vlasy.

~

Když jsem vylezla ze sprchy, bylo 16:55, tak jsem si šla pro jablko a vyrazila jsem. Přece to mám do parku docela daleko. Je to tak 15 minut pěšky, takže to stíhám tak akorát.

U parku už byla Sophie. Obejmuly jsme se a šly se projít.

Byly jsme v kavárně a ještě jsme nakoupily nějaké oblečení.

Doprovodila jsem Sophii k jejich domu a pak šla k nám.

Jako obvykle, doma nikdo nebyl. Rodiče jsou pořád v práci a to mě docela mrzí.

Chtěla bych se s nimi třeba dívat na filmy a tak, ale oni musí být v práci. Asi je pro ně důležitější než já.

Šla jsem se osprchovat a už jsem šla spát. Byla jsem docela unavená.

~~~Ráno~~

Přišla jsem do školy a u mojí skříňky už stál Martinus.

„Dej mi ty úkoly a pohni si, nemáme na to celej den." řekl a já poznala že zase něco měl.

Začala jsem vytahovat jeho věci, ale zapomněla jsem jeho úkol do matiky.

„J-já s-se m-moc om-mlouvám, ale n-nemám tvůj u-úkol do m-matiky" sedla jsem si na zem a začala brečet. Nechci aby mi zase něco udělal.

„Co jsi říkala? Asi jsem tě blbě slyšel!" řekl poměrně naštvaným tónem.

„N-nemám t-tvůj úkol d-do matiky"

„Tak to si pěkně odskáčeš. Zapomenout můj úkol... Jenom si počkej. Udělám ti ze života peklo." řekl a odešel.

Já jsem tam pořád seděla a brečela. Bylo mi vcelku jedno jestli mě někdo uvidí, stejně jsem už zvyklá na to, že mě ostatní pomlouvají.

Takže první děsně nudná kapitola je na světě.
Doufám, že se vám tato FF bude líbit ❤❤❤