#19

290 22 9
                                    

Tinus:

Šel jsem si zase sednout na gauč do obýváku a pustil jsem si nějaký film. Asi v polovině jsem si musel jít pro pití, protože jsem dostal žízeň. Procházel jsem kolem poličky s fotkami a všiml si fotky Emily a mě. Drželi jsme se za ruce a ona mi dávala pusu na líčko. Vypadali jsme tam tak šťastně, ale čas se bohužel nedá vrátit.

Ani jsem si toho nevšiml, ale z očí mi začaly téct slzy. Utřel jsem si je, ale tekly dál. Šel jsem tedy do kuchyně pro pití. Napustil jsem si do skleničky studenou vodu a vzal si ji do obýváku.

Když jsem šel zpět, opět jsem se zastavil u té fotky. Vzal jsem si ji a nesl ji do obýváku. Sedl jsem si na gauč a hlavu si složil do dlaní. Je mi to strašně líto, to co se stalo.

Emily, prosím odpusť mi to“ řekl jsem. Vážně mě to mrzí. Brečel jsem. A to dost. Když jsem si myslel, že už to přešlo, oddělal jsem ruce z mého obličeje a naskytl se mi pohled na fotku mě a Emily. Začal jsem brečet znova. Strašně mě to mrzí.

Vstal jsem a šel si do koupelny opláchnout vodou obličej, aby nebylo poznat, že jsem brečel.

Pustil jsem z kohoutku vodu a z rukou jsem si udělal 'mističku'. Nechal jsem vodu, aby mi natekla do 'mističky' a pak si jí opláchl obličej. Podíval jsem se na sebe do zrcadla, které bylo hned přede mnou a po tom si utřel vodu z mého obličeje.

Ručník jsem poskládal a dal ho na hromadu, kde jsem ho vzal. Otevřel jsem dveře od koupelny, zase je zavřel a zamířil do obýváku, kde jsem si vzal mobil.

Šel jsem do předsíně, kde jsem si vzal mikinu a obul si boty. Do kapsy jsem si dal mobil a mohl vyrazit do nemocnice. Otevřel jsem dveře a zamkl je.

Vyšel jsem a nic okolo sebe nevnímal. Jen jsem myslel na Emily. Vytáhl jsem z kapsy mobil, odemkl ho a rozklikl galerii, ve které jsem najel na fotky, kde jsem byl já a Emily. Jen my dva. Do očí se mi zase dostávaly slzy. Stěží se mi je povedlo zahnat a mobil dal zase do kapsy.

Došel jsem k takové bílé budově, kolem které bylo strašně moc aut. Otevřel dveře a hned mě pohltil takový ten nemocniční 'zápach'.

Na chodbě jsem uviděl nějakou sestřičku, tak jsem se zeptal, kde má Emily pokoj, protože jsem to jaksi zapomněl.

~

„184, 185, 186, 187. Tady to je“ řekl jsem si když jsem konečně našel dveře od pokoje, kde prý je Emily.

Pomalu jsem je otevřel a uviděl Emily napojenou na strašně moc přístrojů, které nepřetržitě pípaly.

Sedl jsem si na židli vedle postele, na které ležela Emily a chytl její ruku, napojenou na několik hadiček.

„Emily, promiň mi to, já-já choval jsem se jako vůl a nechal, aby ta holka zničila náš vztah a teď kvůli tomu už se mnou možná ani nepromluvíš. Ani nevíš, jak moc mě to mrzí a kolikrát jsem kvůli tomu brečel, já, strašně mě to mrzí, kdyby se dal čas vrátit, určitě bych na tu terasu nešel a mohli bychom být šťastní a hlavně spolu. Vím, že mě teď asi neslyšíš, ale jen chci abys věděla, že mě to strašně mrzí a strašně toho lituju“

Emily:

Slyšela jsem ho. On toho vážně lituje a b-brečí?

Chtěla jsem něco udělat, ale bylo to jako kdyby mé tělo ovládal někdo jiný a nechtěl, abych něco udělala. Ani pohnoit prstem nebo alespoň trošku pootevřít víčka. Ale nešlo to.

V téhle chvíli jsem potřebovala jen jeho objetí. Nebo alespoň jeho. Jeho blízkost, jeho vůni, jeho.

Z toho přemýšlení mi stekla jedna slza a někdo mi ji setřel.

Tinus:

Držel jsem její ruku a pořád se na ni díval. Vypadalo to jakoby mě slyšela, ale to je nesmysl. Podíval jsem se z okna nemocničního pokoje a začal přemýšlet. Ano, znova.

Otočil jsem se na Emily a uviděla, že jí po tváři teče slzy. Setřel jsem ji a ona se pousmála.

„Emily promiň, strašně mě to mrzí a doufám, že jsi slyšela to, co jsem říkal předtím. Jen chci, aby jsi věděla, že tě strašně miluju a navždy budu. Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat a to co se stalo, strašně toho lituji“ řekl jsem a zase se rozbrečel. Lituji toho. Strašně moc.

Emily:

Chtěla jsem otevřít oči a obejmout ho, vybrečet se mu do trička, alespoň aby věděl, že jsem mu odpustila, ale nemohla jsem, nešlo to.

„Tak ahoj Emily, já už budu muset jít. Doufám, že mi odpustíš a bude to mezi námi jako předtím. Strašně mě to mrzí“ řekl a já věděla, že si u toho utíral slzy, co mu tekly z očí. Hned po tom jsem slyšela bouchnutí dveří, takže odešel.

Musela jsem pořád přemýšlet nad tím, co mám dělat. Snažila jsem se alespoň něco trošku pohnout, ale nešlo to. Bylo to jakoby bych byla pod nějakým velkým balvanem a nemohla ho ze sebe oddělat.

Z toho přemýšlení jsem nějak zázrakem usnula a doufám, že Tinus přijde zase zítra a zlepší mi den.

Tinus:

Vyšel jsem z nemocnice a pomalu šel domů. Přemýšlel jsem. Co když mi Emily neodpustí? Nebo se stane to nejhorší, co by se mohlo stát? Nebo co když... Takhle nemysli, mysli tak, jak by se ti to líbilo. Mysli na to, že ti Emily odpustí a budete spolu žít až do smrti.

Musí mi odpustit. Jinak nevím, co bych dělal. Asi bych věděl.

Došel jsem domů a hned namířil do koupelny. Vzal jsem takový ostrý předmět a přiložil si ho k levé ruce a trhl. Bolelo to, ale ne tak, jako kdybych ztratil Emily nebo kdyby se mnou už do konce života nepromluvila.

Rány jsem si zakryl mikinou, žiletku dal zpět do šuplíku, vyšel z koupelny a šel do pokoje.

~

„Tinusi večeře“ zakřičela na mě Emma, když vešla ke mě do pokoje. Jen jsem ležel na posteli a prohlížel si naše společné fotky.

„Ty mě neslyšíš?“ zakřičela na mě znovu Emma. Jen jsem se na ni otočil a vypl mobil. Posadil jsem se na postel a sundal si mikinu. To jsem ale ještě nevěděl, jakou jsem udělal chybu.

„Tinusi? Ty se řežeš?“

Tak😭 tady je asi po 100 letech další kapitola😭❤. Nevydávala jsem kapitoly, protože jsem 1) měla málo času a 2) nevěděla jsem, jak by to mělo pokračovat 😭😭❤.

A strašně moc děkuju za víc jak 1k přečtení 😭❤. Já si to s tou mojí 'aktivitou' ani nezasloužím😭❤.
DĚKUJU 😭😭❤.

Jinak doufám, že se vám dnešní kapitola líbila 😭😭❤.


Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Aug 24, 2017 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

She left me with a broken heart [Martinus Gunnarsen] - Czech FF *POZASTAVENO*Kde žijí příběhy. Začni objevovat