Když si kpoper...

182#

*jsme s rodičema někde u známých*

*strejda říká mamce* "Však počkej až si tady mladá přivede ňákého frajera."

*mamka* "No to jo, jí se líbí asiati.. *otáčí se na mě* Prosím né žádné číňany, japonce, vietnamce.."

'Co korejci?'

*mamka* "Ani korejce né. Prosím!"

*jiný strejda* "Počkej jí se vážně líbí asiati?"

*mamka* "Jo.. *zas se otáčí na mě* a to jenom korejci, nebo asiati obecně?"

'Noo.. Nejvíc korejci, ale jako klidně i ostatní...'

*zas ňáký týpek* "A už aspoň ňákého korejce máš?"

'No jo, ale netuší že existuju...'

*strejda* "Já jsem do dneška taky netušil že existuješ."

*druhý strejda* " Ohh já jsem poprvé slyšel tvůj hlas teď.."

*ten první strejda* "No a kdo je ten tvůj Korejec?"

*teta* "Máš fotku?"

*ukazuju fotku mamce a ta mi ten mobil vezme a všem ukazuje*

*mamka* "A jak se jmenuje tenhle?"

'Jimin..'

*mamka* "Jimin? To nezní moc korejsky.."

*teta* "Ale šikovný kluk to je."

*mamka* "Nó tak korejec.."

*strejda* "A s ním si jako píšeš nebo..?"

*mamka* "No to aby si mě nepřála.. To je zpěvák. *otáčí se na mě* zpěvák, že?"

*kývu, že jo*

*ukazuju mamce ještě Jungkooka*

*mamka* "Jo ten už je hezký."

*teta* "Jo ten se mi taky líbí."

Jestli někdo říkal něco pak si už nepamatuju XD

Pak ještě, když jsem si šla pro mikinu..

*strejda* "Už jdeš domů?"

'Né já se vrátím ještě já jdu jen-'

"Jdeš zavolat vietnamcovi, že?"

Ale já se cítila strašně trapně, když všichni řešili, že se mi líbí korejci.. XD