Saw 2: Jsem zpět

Kapitola 6 *Moje Jistá Smrt*

Melissy poslední slova dozněla. Zadíval jsem se na ní, oči měla zeširoka otevřené a rukou na mě mávala. Musel jsem si pospíšit. Zadíval jsem se na žraloky. Chtělo by je nějak odlákat. Podíval jsem se na svoji nohu od krve. Bezva... Sundal jsem si košili a odtrhl rukávy. Jeden rukáv jsem přiložil k noze, chvíli jsem počkal, aby krev nasákla co nejvíc. Druhým jsem si ,ne moc pečlivě, zavázal nohu. Rukáv s krví jsem sebral a hodil co nejdál. Nedoletěl tak daleko jak jsem si přál, ale svůj úkol to splnilo. Moje, Jistá ,Smrt( jak jsem v návalu zoufalosti pojmenoval tři žraloky) se vrhli po rukávu. To byla moje šance! Nadechl jsem se a skočil do vody. Jedno dvě tempa a byl jsem u klíče. Ohlédl jsem se po Smrti, ale jak on tak i dva ostatní se pořád zabývali rukávem. Klíčkem jsem odemkl Melissu a pomohl jí z klece ven. Už upadla do bezvědomí. V tu chvíli, si trojice přestala hrát s rukávem a obrátili pozornost na někoho jiného. Na mě s Melissou. Musel jsem si pospíšit jestli jsem nechtěl být jejich oběd. Jednou rukou a nohama jsem máchal každá vteřina byla jako hodina.. Dospěl jsem k hladině, když se místností rozlehl řev. Nejdřív jsem nechápal. Byl jsem to já, kdo řval? Až poté mě napadlo podívat se na Melissu. Žralok se jí zakousl do nohy. Rychle jsem ji vytáhl z vody, dalo mi to zabrat. Po pár sekundách jsem z vody vylezl i já a to hodně rychle. Melissa kašlala vodu a u toho slzela a kvílela.

Sehnul jsem se, abych viděl jak moc rozsáhlá zranění má. Chybělo jí téměř celé lýtko! 
"Ach Melisso, omlouvám se," začal jsem, ale nemělo to cenu. Melissa řvala, brečela a později, padla do bezvědomí. Co s ní teď, proboha? Nejsem žádný doktor, abych věděl co v takovýchto případech dělat. Aspoň, že Moje Jistá Smrt mi nic neudělala...
Koukal jsem na Melissu, která nehybně ležela na zemi, z nohy jí crčela krev, hodně krve. Žraloci, vyprovokováni kusem masa kroužili ještě vztekleji než předtím.
Otočil jsem se na kameru a zařval: "Kurva! Tak dělejte něco!" 
Zvedl jsem jí nohu, abych aspoň trochu zamezil ztrátě krve. Otevřeli se dveře. Dovnitř napochodovali 3 muži, jejich tvář jsem neviděl. Měli masku. Jeden šel přímo ke mě a mocným úderem mě srazil na kolena. Druhý mi dal ránu mezi oči a to stačilo. Bezmocně a v bezvědomí jsem klesl na zem.

O PÁR LET DŘÍVE...
"Ahoj Viktore," řekl Christopher a vstoupil do místnosti. Okamžitě jsem se ostražitě rozhlédl. Rozběhl se ke dveřím, Melissa právě něco mrmlajíc odcházela chodbou pryč, přiskočil jsem k Chrisovi a objal ho. On se na mě sladce usmál a políbil mě. Polibek jsem mu opětoval.
"Jsem rád, že tě vidím," vydechl jsem. "promiň za tu opatrnost, ale musí být..." usmál jsem se na něj. Christopher pokrčil rameny a sedl si do křesla. "Něco tu pro tebe mám, takové malé překvapení," zamrkal na mě.
"Zase celou noc?" vydechl jsem zasněně. Christopherovi oči na mě ďábelsky žhnuly.
Sebrali jsme se a vyrazili společně s Chrisem z mé kanceláře, povídali jsme se a smáli se.
...
"Viktore, poslouchej mě. Vím, že to máš těžké a to, že jsi bisexuál nikomu asi moc nepomůže, ale mám tu pro tebe nabídku."
Vyděšeně jsem se na něj podíval. On mezitím v klidu rozkládal deku a dával na ně různá jídla, vše měl schované ve své černé tašce. 
"Co se děje?" Ano, byl jsem bisexuální, nikdy jsem tomu že se mi líbí muži nevěnoval příliš pozornosti, stejně tak se mi líbili i ženy, ale potom co jsem potkal Chrise a začali jsme se bavit, jsem se do něj zamiloval a miloval jsem ho už rok. Nevěděl jsem, jak to má on. Věděl jsem, že je čistě gay, ale ani on neměl rád, když se mu lidé posmívali a nadávali mu do buzíků.
"Víš jak na tom jsem, lidé si začínají všímat, promiň že jsem se ozval až teď, musel jsem si to srovnat, odjel jsem z USA."
"Ty jsi byl mimo Státy?"  zeptal jsem se překvapeně, proč mě nevzal sebou? Tam jsme mohli být kým jsme chtěli!
"Ano a někoho jsem poznal,"
Zatvářil jsem se zděšeně, ne potřebuju ho. On je jediný komu jsem kdy řekl o Natalii.
Když viděl jak jsem se zatvářil, rozesmál se. Naklonil se ke mě a políbil mě. "Neboj se, nechci tě opustit, ale potřebuji, aby jsi našel někoho s kým budeš, koho si vezmeš."
"Já si nikoho nechci ale brát," obrátil jsem oči v sloup. 
"Počkej až ji uvidíš!" zatvářil se Chris tajemně a začal něco psát do telefonu. Pak se rozhlížel, v očích mu žhnulo napětí.
Po pár chvílích, kdy já nechápal a Christopher se díval všemi směry do mě strčil.
"Hele, to je ona!" ukázal na přicházející dívku. Byla opravdu krásná. Zasněně jsem ji pozoroval a vyšel jí vstříc.
"Ahoj, já jsem Viktor," představil jsem se jí a úplně zapomněl na Chrise.
"Caroline," představila se.
"Moc mě těší, tohle je," chtěl jsem ukázat na Chrise, ale nikdo tam nebyl.
"Tohle je pro mě?" zaslechl jsem. Chris nikde nebyl, ale ležela tu deka, kterou jsem viděl Chrise vyndavat a zatímco já hleděl na ni, on stihl připravit víno a nějaké další jídlo. Zbytky fastfoodu, co jsem měli spolu byly pryč. A navíc stihl zmizet i on.
"Ehm, ano," zakoktal jsem.
"To je od vás moc milé, váš bratr mi o vás hodně vyprávěl."
"Eh, můj bratr?" zatvářil jsem se zmateně.
"Ano, Will přeci," usmála se a sedla si na deku. "Tak přidáte se?"
Vyťukal jsem SMS Chrisovi. "Já ti dám Willa! Zítra se zastav! BTW. Díky!"
"Promiň," zasmál jsem se a položil ruku na její nahá záda.
"Máš doufám ráda víno," zamrkal jsem.