Silně jsem objala Zacka kolem pasu a natiskla mu hlavu do hrudi, cítila jsem další přívaly slz.
„Já už nechci brečet“ zahuhlala jsem proti jeho triku a nasála jeho jemnou vůni.
Pohladil mě po vlasech a mlčel.
„Přestaneme s tím, ničí to mě, tebe i Nicka a já nechci aby trpěl někdo jinej než-li já“ odtáhla jsem se a podívala se mu do smutných očí.
„A nemůžeš mě milovat doopravdy?“
Zabolelo mě u srdce.
„Víš, že bych chtěla, ale..“ Zack mě přerušil a dořekl větu za mě „ono to nejde, je mi to jasný“ usmál se smutně a znovu mě vtáhl do obětí.
°°°°°°°°°
Seděla jsem na stejné lavičce, jako ten večer, kdy mi Nick vylil své srdce plné smutku.
Tentokrát však pršelo a to hodně hustě, seděla jsem v dešti už čtvrt hodiny a moje tělo bylo mokré, jako bych se právě vykoupala v oblečení.
Nevnímala jsem zimu a dívala se na nebe, přemýšlela jsem o životě, o tom, jak moc mě odchod milované osoby rozhodí.
„Luno? Vždyť ustydneš“ uslyšela jsem za sebou vystrašený hlas, tentokrát to nebyl nádherný chraplák Nicka, ale drzá ton jeho bratra.
„Vypadni“ zamumlala jsem zasněně a dál se dívala na nebe.
„Copak? Už nebrečíš kvůli rozchodu se starochem?“ zasmál se, ale tentokrát nebyl v jeho hlase slyšet drzý ton, tentokrát se opravdu ptal.
Ucítila jsem, jak se mi začalo kolem ramen rozlévat teplo, odtrhla jsem pohled od zamračeného nebe a podívala se na svá ramena, byla obalená v mikině Alexe.
„Děkuju“ zahuhlala jsem zničeně a znovu se zadívala k nebi.
„Pojď ke mně domů, uvařím ti kafe“ vzal mě za ruku Alex, podívala jsem se na něj, byl také promočený, ale ne tolik co já.
„Nechci“ vytrhla jsem se mu a hodila po něm jeho teplou mikinu, vstala jsem a rozběhla se pryč z parku, moje plátěné tenisky byly po chvíli také mokré, díky loužím všude okolo.
°°°°°°°°°
Dveře se pomalu otevřely a já mezi nimi uviděla usměvavou tvář Jenny, vrhla jsem se jí kolem ramen a silně jí na sebe natiskla.
Tak hrozně se mi po ní stýskalo, tak hrozně mě mrzelo, že jsem se s ní nebavila.
„Ááá“ vyjekla a rychle se ode mě odtáhla, zmateně jsem se na ní podívala.
„Bože si jako led, a kde si právě byla? V bazéně?“ promnula mezi prsty moje promočené tričko.
„No nevím, jestli to je vidět, ale právě prší“ usmála jsem se a cítila, jak se mi srdce začíná pomalu zahojovat.
„Pojď, všechno mi řekneš a já ti uvařím čaj“ vtáhla mě do domu a zavřela dveře.
°°°°°°°°°
„Hajzl!“ zaklela, když jsem jí dovyprávěla můj příběh.
„Ale tak co mohl dělat?“ pokrčila jsem rameny a napila se horkého čaje.
„Kdyby tě miloval, tak by klidně žil i na ulici“ začala básnit Jenna.
„On je ale dospělej, on není jako to tvoje děcko Alex, ví, co musí v životě udělat“ hájila jsem ho a zachumlala se víc do teplého županu.
„Nehaj ho Luno!“ pleskla mě po rameni a napila se hořkého kafe.
Jak mě se stýskalo po pořádné kamarádce…
