Sledoval jsem, jak do sebe trenér házel jídlo a jak se jeho rty kroutily, během toho co pečlivě přežvýkával každé sousto, zatímco já sám se snažil jíst. Rodiče si s trenérem perfektně rozuměli. Konverzace nevázla ani minutu. I tak jsem ale moc neposlouchal. Myšlenkami jsem byl, kdo ví kde. Při loučení mi trenér rozčepýřil vlasy a věnoval mi ten úsměv, který vždycky patřil jenom mně.
