7 Čarodějů

Kapitola 3: Atentát

,,Dobré ráno." budil Diarona čaroděj. ,,Už jsme tady?" ospale se zeptal Diaron. ,,Je skoro poledne a za pět minut dorazíme do Isia-Mëvë." Slunce Diarona pálilo přímo do očí, což naznačovalo, že letí k jihu. Alda už slétával rychle dolů směrem ke stromům a Diarona silně bolely uši kvůli změně tlaku. Když už měli narazit do stromů, Alda prudce zabrzdil a našel malou skulinku mezi hustými korunami borovic, kterou obratně proletěl a jedním mávnutím křídel zastavil na zemi.

 Přistáli uprostřed velkého tržiště, které shora vůbec nebylo vidět. Všichni elfové na ně s udivením pohlédli. Diaronovi ten pohled vadil, ale nevěděl co má říct. Naštěstí vše vyřešil Galbar prostým: ,,Co je?" jako obvykle to řekl se zamračeným výrazem. Elfové se rázem otočili a zabrali do činnosti, kterou dělali předtím. ,,Nevím jak ty, ale já mám děsnej hlad." nadhodil Galbar a Diaron souhlasně přikývl. Tržiště se zdálo býti nekonečné. Bylo sice úzké, ale dlouhé natolik, že Diaron ani svým bystrým zrakem nedohlédl na konec. Na obou stranách tržiště byly krámky. Bylo jich sice hodně, ale všechny skoro stejné. Buď obchod s jídlem, oblečením nebo se zbraněmi.

 Šli na levé straně tržiště a hledali nějaký slušný obchůdek s jídlem. Zrovna procházeli kolem stánku nějakého kováře, který je lákal na své krásné čepele, když se to stalo. Z lesa přiletěla salva šípů a všechny mířili přímo na Diarona. Ten už se viděl v hrobě, ale najednou, když byly šípy asi dva metry od něj, se obrátily a zabodli do nejbližšího stromu. Z davu se ozýval hlasitý povyk. Elfové v Isia-Mëvë, kteří dosud žili v míru kvůli vzdálenosti od hranic s Tornorem, propadli panice. Všichni  co byli na tržišti se rozutekli do domů nebo vylezli na stromy. Galbar však zachoval chladnou hlavu a rozkázal: ,,Braňte se! To jsou temní elfové." Ve chvíli kdy to dořekl, na náměstí vtrhlo asi padesát na zeleno pomalovaných elfů. Kvůli jejich maskování je nejspíš v lese nikdo nespatřil. Byla to malá tajná družina s jediným cílem: zabít Diarona.

 Dvacet z nich rychle vytasilo meče a běželi přímo na něj. Zbylých třicet si chystalo další salvu šípů. Na tržišti bylo v tu chvíli pouze patnáct elfských bojovníků a Galbar. Všichni ale bohužel byli v strážné věži, takže mohli jen střílet. Okamžitě napnuli luky a chystali se na střelu. Obě strany vystřelily naráz jen s jediným rozdílem. Ti na věži mířili na patnáct různých cílů, naopak ti temní opět všichni na Diarona. Ten v tu chvíli viděl Galbara, jak máchá holí proti salvě šípů. Ty se opět otočily, ale tentokrát mířily zpět na lukostřelce. Spolu s šípy patnácti obránců najednou padli všichni lučišníci temných elfů. Diaron měl v mysli naprostý guláš. Nejprve měl strach, ale po chvíli zase radost, že má vedle sebe tak dobrého čaroděje. 

Ze zamyšlení ho však vyrušili blížící se temní elfové, kteří v rukách třímali velké zahnuté katany. Vypadali opravdu hrozivě. Bylo jich dvacet a první z nich od něj byly pouhých patnáct metrů. Galbar stál asi tři metry za stánkem se zbraněmi, za to Diaron těsně před ním. Z věže na takovou dálku lučišníci nemohli dostřelit a Diaron nevěděl co má dělat. Temní elfové křičeli nějaké bojové výkřiky. Stále se k němu přibližovali. Když už byli pět metrů od něj, něco ho napadlo. Obratně přeskočil pult obchůdku a přikrčil se v něm, zrovna když první útočníci skákali za ním. Než se Galbar stačil vzpamatovat, už byli dva u něho a napřahovali se k rychlému úderu na krk. Galbar nestihl nic jiného, než pouhý dřep. Oba elfové minuli, ale hned se obraceli zpět. 

Diaron za pultem mezitím nahmatal dvě elfské raldy, (půlmetrové meče - s ostřím pouze na jedné straně. Jejich prohnutí v první třetině čepele umožňuje snáze zachytit protivníkovu zbraň.) které byli spolu s velkým elfským obouručním mečem klasickými elfskými zbraněmi. Zrovna když chtěl vylézt ze svého úkrytu, proletělo nad ním dalších pět útočníků. Všichni se otočili a pomalu postupovali k němu. Diaron si vždycky přál bojovat proti temným elfům, ale tohle bylo něco jiného. Teď na něj páchalo atentát padesát z nich. Viděl pět rozzuřených obličejů, jak se přibližují. Čas, který mu ještě před chvílí scházel, mu dodal šíp, který proletěl hlavou krajního elfa a zabodl se do ramene vyššího elfa vedle něj. Diaron využil jejich nepozornosti a vyběhl ze svého úkrytu. Běžel nalevo od pětice. Když probíhal kolem krajního elfa, raldou v pravé ruce mu sekal po krku. Ten už nestihl zareagovat. Jeho hlava ležela na zemi stejně jako jeho tělo. Pak utíkal dál od elfů. Galbar mezitím pobil oba elfy, svým obouručním mečem.

 Ve chvíli, kdy kolem pultu proběhlo zbývajících třináct vrahů, přiletěl další šíp. Zasáhl prostředního z pětice rovnou do srdce. Ten mrtev padl k zemi. Diaron si všiml, že šípy střílí Orsypha, králova dcera. Byla rozzuřená. Nyní se k ní blížil elf s šípem v rameni a na Diarona zbyl ten nejvyšší a nejsvalnatější z nich. Galbar měl konečně čas na kouzlo. Mával holí nad hlavou, když sebou třináct elfů pláclo do měkkého bahna za pultem.

 Diaron nikdy před tím nebojoval s žádným mečem, ale přesto se zdálo, že je rozený talent. Když k němu přiběhl rozzuřený elf a velkou katanou mu sekl shora po hlavě, obratně se vyhnul a už úder vracel levičkou po pravé noze soupeře. Zasáhl jeho lýtko, ale to protivníka ještě víc rozzuřilo. Rychlou otočkou mu sekl po boku. Diaron instinktivně zkřížil obě raldy v místě nárazu katany. Byl to klasický obranný styl pro boj s raldami, ale elf si vyhmátl Diaronův nedostatek rychlým předním kopem, kterým ho srazil na zem. Při nárazu na zem mu obě raldy vypadly z rukou a vrah už se napřahoval na poslední ránu. Diaron se rychle překulil na břicho a elf zasekl katanu do země. Diaron využil té chvilky, kdy se ji naštvaný elf snažil vytáhnout a podkopl mu nohy.

 Nyní oba leželi na zemi beze zbraní a snažili se uškrtit toho druhého. Když ho měl Diaron na lopatkách, uvědomil si, že by mu mohl něco říct. ,,Proč ten atentát? A proč zrovna na mě?" Čekal na odpověď, ale ta nepřicházela. Začal ho škrtit, a pak s větší zuřivostí řekl: ,,Tak co!" dokonce řval: ,,Tak mluv ty zmije!" elfův hlas byl hrubý: ,,Rozkaz!" ,,Pokračuj." vyzval ho Diaron, ,,Rozkaz mého pána. Mocného a černého pána. On je mocnější než vše živé na této zemi." Diaron si všiml, že nad ním stojí Galbar a Orsypha, a že se kolem něj sbíhá hlouček zvědavců. Elf nehodlal dál mluvit, protože jeho smrt byla jistá, a tak Diaron tiskl krk, dokud si nebyl jist, že je mrtev. Potom spadl vyčerpán k zemi a začal brečet.

Až se vzpamatoval, všiml si, že Orsypha brečí taky. Podíval se na ni. I přes její smutný obličej, byla nádherná. Měla dlouhé kaštanové vlasy po svém otci. Oči měla samozřejmě taky po něm. Přemýšlel proč je tak smutná, ale ze zamyšlení ho vyrušily zvláštní pohledy elfů přímo na něj. Uvědomil si, že na Orsyphu civí s otevřenou pusou a zamilovaným pohledem, a tak radši vstal a citlivě se zeptal: ,,Co se ti stalo?" Všichni okolo je bedlivě sledovali. Následovalo tiché vzdychnutí, a pak Orsypha s brekem Diaronovi podala poštovní svitek. Diaron se párkrát podíval na Orsyphu a na svitek. Po chvíli váhání svitek otevřel a v duchu četl: 

,,Píšu v rychlosti, ale je to naléhavé. Napadli Ilös-Böris. Armáda činí asi tři tisíce vojáků v čele s dvěma blómy. Už se dlouho neubráníme. Možná přežiju, ale nepočítej s tím. Orsypho, miluji tě. Vyhledej čaroděje Galbara a on už ti poradí.            Tvůj milující ot..."

Diaron si domyslel, že tam asi chtěl napsat, ,,Tvůj milující otec Dildasmar." když v tu chvíli zemřel.