7 Čarodějů

Kapitola 2: Hib-Gualo

Diaron ten den s nikým nepromluvil ani nic nesnědl. Od toho rozhovoru se starcem pořád přemýšlel o všem co mu řekl. Jedno však pořád nechápal. Proč je pro nějakého staříka tak důležité, aby nastoupil na Argelaronský trůn? Chvíli o tom přemýšlel, když mu najednou něco došlo. Vždyť pořád neví, kdo je ten zatracenej stařec. 

Přestože byla asi půlnoc, Diaron vyběhl ze svého pokoje hledat staříka. Zrovna šel kolem jeho pokoje. Diaron se ho chtěl na něco zeptat, ale stařec ho přerušil a zcela klidně řekl: ,,Pojď chlapče, už jsem se bál, že na tebe budu muset čekat." Diaron nevěděl co má dělat. Jen se ho chtěl na něco zeptat, ale zapomněl na co. Klikatili chodbami, ale Diaron si pořád nemohl vzpomenout. Pěkně ho to štvalo, jakoby mu v tom něco schválně zabraňovalo.

Zatím co šli po hlavní chodbě ven z paláce, Diaron si konečně vzpomněl na co se ho chtěl zeptat, ale stařec se náhle představil sám: ,,Jmenuji se Galbar a jsem čaroděj. Omlouvám se, že jsem se včera nepředstavil, ale nechtěl jsem tě nuceně tahat z pokoje. Potřeboval jsem, abys přišel sám. Jestli tě zajímá kam jdeme, tak ti to můžu klidně říct." Diaron čekal marně ,,To nebyla řečnická otázka." dodal Galbar s úsměvem. ,,Ano, samozřejmě, že mě to zajímá." řekl, ale moc nechápal Galbarův humor. ,,Jdeme na velkou schůzi čarodějů." když to dořekl, vyšli s velkého Dildasmarova paláce na svěží noční vzduch v krásném borovém lese. 

Tento les byl největším lesem na světě a jmenoval se Les Světla. Hned druhým největším byl Les Tmy, který byl na jihu. ,,Víš," začal Galbar, ,,kdysi dávno byli ty dva lesy spojené. Myslím ty dva elfské lesy." ,,Jo to vím. Tento příběh znám. Pak na elfy z jihu přišel stín a potemnil je. Elfové z jihu zaútočili na nás a strhla se válka. Při válce se použil i oheň a strhl se požár. Část lesa shořela a tím se rozdělilo království Halnor na Halbar a Tornor. Proč? Protože bar znamená v magické řeči světlo a tor znamená tma." odříkal to tak rychle, že to Galbar málem ani nepostřehl. ,,Vidím, že si ve škole neseděl zbytečně." zasmál se Galbar a Diaron se k němu přidal. ,,Učili jste se ve škole o čarodějích?" zeptal se Galbar s nadějí, že mu to nebude muset vyprávět on. ,,Ano." řekl váhavě Diaron. ,,Bylo sedm čarodějů. Jeden z nich se nějak přidal ke zlu." snažil se vzpomenout, ale když zrovna udělal trochu větší mezeru, Galbar smutně řekl: ,,Ach jo. Takže celé od začátku."  Začal mluvit, když se před nimi zvedl prudký kopec. Diaron však vůbec nesledoval okolní prostředí, protože se zažral do Galbarova povídání: 

,,Na začátku Bůh stvořil sedm čarodějů. Každému čaroději patřil nějaký živel. Podle toho živle měl také jméno a hůl. Lidi stvořil sám Bůh, ale ostatní národy, zvířata a rostliny stvořili jednotliví čarodějové.",, A co jste stvořil vy?" skočil mu do řeči Diaron těsně před tím, než si uvědomil, že přesně tohle Galbar nesnáší. Ten se na něj jen zamračil a pokračoval dál: ,,Gorgomor je nejmocnější. Umí čarovat se všemi živly. Byl vedoucím všech sedmi, dokud neodolal a užil v čarování černou magii, kterou nám zakázal sám Bůh. Samozřejmě ji neovládl a stal se zlým. Jeho první velké kouzlo bylo to potemnění elfů. Proto se mu říká Gorgomor černý nebo jedovatý. Když se obrátil na stranu zla vytvořil grazary a grizary. Grazaři jsou velcí asi jako elf, ale mohutní jako trpaslík. Celé jejich tělo je porostlé dlouhými chlupy. Na hlavě jim vyrůstají rohy. Podle počtu rohů poznáš jeho bojovou zdatnost. Grizaři jsou v podstatě takoví velcí neohrabaní grazaři. Vypadají úplně stejně, až na to, že mají dvojnásobnou velikost.

Pak je tu Furux - ohnivý. Když byl ještě na straně dobra, stvořil trpaslíky. Pak ho však Gorgomor přetáhl na svou stranu a stvořil blómy. Těch je jenom pět. Jejich kůže je červená a neustále hoří. Mají čtyři mohutné a svalnaté ruce, kterými obvykle protivníka zmáčknou a upálí na své kůži. Hlava je protáhlá a dělí se na dvě části. V jedné části je mozek a v té druhé srdce. Velké špičaté zuby mají určené k zakousnutí krku. Z velké huby vychrlí oheň. Všechny tyto jejich zbraně jsou smrtící a velice bolestivé." pak se Galbar odmlčel. Z jeho vyprávění o blómech bylo téměř jisté, že se s nimi už setkal, ale Diaron se již poučil a Galbarovi do řeči neskákal. 

Dál již nepokračoval, protože vystoupali na vrcholek kopce. Měsíční světlo dopadalo na starou, zdánlivě opuštěnou chatrč, která stála uprostřed velké mýtiny. Diaronovi toto místo připadalo magické, ale přesto dávno zapomenuté. ,,Právě si Diarone vystoupal na Hib-Gualo, " řekl Galbar, ,,což v překladu z magické řeči znamená Hora Kouzel, či Hora Magie. Toto je můj domov." prohlásil a ukázal na chatrč, přičemž se Diaron neubránil smíchu. ,,Je pravda, že bych si ji mohl trochu opravit, ale mám teď moc práce a doma jsem byl na delší dobu naposled asi před pěti lety." Při tom se Diaronovi smích zastavil a zeptal se: ,, A kde jste jako byl?" ,,Tak všude po světě." odpověděl Galbar, právě když Diaron uviděl velkého bílého pegase, který běžel přímo proti nim. Nejprve se ho lekl, ale uklidnil se, když Galbar zvolal: ,,Zdar Aldo," pegas radostně pohodil hlavou, ,,To je Diaron. Dnes poletí s námi." Jakmile to dořekl, naskočil na Aldu a pobídl Diarona, aby ho následoval. ,,Tak takhle jste mě sem propašoval." zajásal Diaron a nasedl na Aldu. ,,Alda je jediným pegasem na světě." řekl pyšně Galbar. ,,Teď na něm poletíme na ostrov Talsar, kde je ta schůze čarodějů." Diaron už sice jednou letěl, ale to bylo dva dny po narození. Měl trochu strach, ale Galbarovi nic neřekl. 

,,Alda dokáže letět přes 70 mil za hodinu, když nemá zátěž. Se mnou letí zhruba 50 mil za hodinu a nás dva ponese tak třiceti mílovou rychlostí." řekl Galbar, právě když Alda mávl mohutnými křídly. Rázem vzlétly do výšky asi čtyř metrů. Galbar se hlasitě rozesmál a užíval si dynamický let. Bylo na něm poznat, že je ve svém živlu. Pod nimi se jim linul velký les světla. Dole byly nejen velké borovice a smrky, ale také statné duby a buky. Když letěli nad městem, uviděli menší požár, ale Galbar řekl, že je to nejspíš jen špatně uhašený táborák, a že se o to elfové postarají. Mlčky letěli ještě půl hodiny, než Diaron usnul.