V létě letí Amy se svojí rodinou a nejlepší kamarádkou a její rodinou do Los Angeles. Brzo ale potká někoho, kdo jí změní nejen její prázdniny, ale dokonce i její život...
Je asi 6 večer a já stojím v pokoji, kde teď s Martinem na víkend spíme. Vybírám si co na sebe, ale vůbec si nemůžu vybrat. Po asi půl hodině jsem stála před zrcadlem už kompletně připravená vyrazit. Vlasy jsem si natočila a s make-upem jsem to nepřeháněla. No a na sobě jsem měla modré džínové kraťasy a černé triko s výstřihem a dlouhými rukávy a na nohách boty Nike.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsem vešla do obýváku, všichni se na mě koukali s otevřenou pusou. ,,Neslintejte tak, jo?" zasmála jsem se a oni hned odvrátili pohled. Šla jsem do kuchyně se ještě naposledy napít. ,,Tak kde jste všichni? zavolal ode dveří Jay. Jako první jsem byla nastoupená u dveří já a když mě Jay zaregistroval, měl stejně jako ostatní kluci co dělat, aby mu netekly sliny. ,,No ještě ty s tím začínej " vynadala jsem mu trochu, ale když jsem ho obešla, dodala jsem ,,a nečum mi na zadek jo? Díky." Hned na to se začali z pokoje trousit i kluci. Zaslechla jsem, jak něco Martin Jayovi říká, ale bohužel jsem neslyšela co přesně...
,,Mohu vyzvat tady tvojí nejspíš budoucí holku k tanci, Martine?" zeptal se opatrně Jay. Nad výrazem "nejspíš tvojí budoucí holkou" jsem se uchechtla. Všichni se nad tímhle nejspíš taky zasmáli. Už jsme měli všichni docela napito, takže místo toho, abychom se všichni zasmáli potichu a inteligentně, jsme se začali smát strašně nahlas a málem jsme spadli ze židlí u stolu. ,,No jako můžeš, teda jestli tady Amy bude souhlasit," řekl najednou Martin. Jay mi jen podal ruku, já ji přijala a vyrazili jsme na parket. Tancovali a skákali jsme asi 20 minut a pak přišel ploužák. Jay se s otázkou v očích podíval na Martina, který na něj kývl a usmál se. Podívala jsem se na něj radši taky a na mě se usmál o trošku víc. Nakonec mě Jay přitáhl blíže k sobě, já mu položila ruce kolem krku, on mě zase kolem pasu a začali jsme se pohybovat do pomalého rytmu písničky The night we met(viz media). Ke konci jsem se na něj podívala a usmála se. On se mi chvíli koukal do očí a pak si povzdechl. Mám pocit, jako bych zahlédla slzy v jeho očích. ,,Děje se něco Jayi?" zeptala jsem se ustaraně. ,,Já jen, že..." uprostřed se ale zastavil ,,Ne, to je jedno, neřeš to prosím, ano?" Pohladil mě po vlasech a pak jsme se společně vydali zpět ke klukům. Usmála jsem se na Jaye. On na mě taky, ale bohužel docela smutně. Pak jsem se podívala přes Jayovo rameno a viděla jsem Martina, jak si tam povídá s nějakou blondýnou. Neřešila jsem to, ale musela jsem na vzduch. Vyhazovač mě pustil a já si šla sednout o kousek dál na schody. Po deseti minutách si vedle mě někdo sedl. Podle oblečení to byl Jay. ,,Co tu děláš?" zeptal se po chvíli ticha. ,,Potřebovala jsem prostě na vzduch," odpověděla jsem mu smutně. ,,Ne, to není to hlavní, proč tu si," řekl. Sakra, prokoukl to... ,,No víš, trápíš mě. Nevím kvůli čemu si smutnej a to mě trápí. Prostě tě znám jako pohodovýho kluka, kterej se pořád směje a najednou se neusmíváš," přiznala jsem se mu. ,,Promiň, ale já ti to říct nemůžu," řekl a pohlédl jinam. ,,Já ale budu v pořádku " a s těmito slovy mě objal kolem ramen. Chvíli mě tak držel a pak nabídl: ,,Hele pojď dovnitř. Trochu se klepeš už. Dáme si tam panáka a rozveselíme se tím. Dneska jsme přece v klubu." Pak se zvedl a podal mi ruku, aby mi pomohl vstát. Přijala jsem jí a nakonec jsme se pak začali smát. Jenomže smích mě velice rychle přešel, jakmile jsme došli k našemu stolu. Viděla jsem Juliana jak leží na zemi, nejspíš v bezvědomí. Pak jsem si všimla trochy krve pod jeho hlavou. ,,Praštil se?" zeptala jsem se Dillona. ,,Jo," odpověděl roztřeseným hlasem. ,,Volali jste záchranku?" zakřičela jsem na ně, ale nikdo neodpovídal. ,,Volali jste tu záchranku doprdele nebo ne?!" Nakonec se na mě otočil Martin, pokýval hlavou na souhlas, ale vypadal dost zničeně. Bylo mi líto ho tam nechávat, ale nohy mě vedly ke vchodu, abych čekala na záchranku. Někdo se za mnou rozběhl a po chvíli mě něčí ruka chytla kolem ramen. Byl to Jay. Nakonec jsem byla ráda, že tam čekal se mnou. Musím říct, že to čekání bylo strašný...
Taak po pár dnech je tu další kapitolka. Trošku zvrat tu máme. Co si myslíte, že se děje Jayovi? A co Julian?
Omluva za ty chyby a blablabla, prostě jako normálně.
