Probudila jsem se s docela divným pocitem na těle. Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se kolem sebe. Byla jsem tu sama. Pravděpodobně zneužil příležitosti a utekl.
Povzdychnu si a podívám se směrem ven z jeskyně. Bylo ještě šero, tím pádem muselo být kolem brzkého rána. Ucítila jsem na sobě pohled. Rychle jsem tím směrem otočila hlavu a všimla si šedivého vlka. Polka jsem a nervózně jsem se mu dívala do očí. Vypadal klidně, ale pořád jsem tu byla jako jeho oběť. Postavil se a šel pomalu ke mě. Nevěděla jsem co dělat. Na to abych se zvedla a utekla jsem byla moc hladová a slabá.
Dala jsem si ruce před obličej a zavřela jsem oči.
,,Děláš jako kdybych tě chtěl sežrat." Ten hlas mi zněl povědomě. Pomalu jsem ruce dala dolů a zadívala jsem se do chlapeckého obličeje ve kterém jsem viděla výsměch.
,,Jen jsem si procvičovala svoje herecké výkony. Abych mohla oblbnout někoho jako jsi ty." Pokusím říct klidným hlasem a pomalu jsem se postavila a oprášila si šaty.
Chtělo by to něco příjemnějšího, ale na to jsem teď opravdu neměla peníze.
Povzdychnu si a podívám se za sebe na vlka, který mě pořád sledoval.
,,Takže..vyrazíme?" Řeknu plně rozhodnutá, že už tu delší dobu s ním nebudu sedět o samotě. Potřebovala jsem být v pohybu. Rozešla jsem se pomalu ven a zastínila jsem si oči rukou, protože do mě udeřil dost silný vítr s nepříjemnou září slunce. Venku byl napadený sníh a já teď litovala toho že jsem byla v té vodě.
Ucítila jsem na svých ramenou těžký kabát, který mě hřál a já se cítila lépe. Podívala jsem se na něj a všimla si že je jen v otrhaném tričku a otrhaných kalhotech. Na jednu stranu mi ho bylo líto, jestli mu náhodou není zima. Ale bála jsem se cokoliv říct abych neotevřela svou milou tvář. Přeci jen je to vlk po kterém jdou lovci, ale.. Pak jsem tu já.. Ztracená princezna. Nebo ne ztracená, ale spíše na útěku.
Což je asi ta horší možnost.
,,Kam máme teď vůbec namířeno?" Takže už to nejsem jen já, ale my?
Zastavila jsem se a cítila jsem jak se mi do bot dostává sníh, který mě studil na nohou.
,,Musíme dojít do nejbližšího města a sehnat si nějaké zimní oblečení. Pak se uvidí." Nad tím jen kývl hlavou a rozešel se napřed. Předpokládám, že ví kudy jde protože já jsem úplně ztracená.
V tichosti jsem šla za ním a snažila jsem se ignorovat ten mráz nejen na nohou, ale po celém mém těle.
Když nad tím teď tak přemýšlím, tak vlastně neznám ani jeho jméno. Ale nevím jestli vůbec nějaké má nebo jestli to je vůbec dobrý nápad.
,,Jsme tu." Zvedla jsem hlavu od sněhu a zadívala jsem se na jedno menší město. Bylo to město kousek od mého domova. Podívala jsem se na něj a zamračila jsem se.
,,Ty se mě chceš asi hodně rychle zbavit, že?" Nechápavě mě sledoval a opět se podíval k městu.
Na patě se otočil mým směrem a postavil se přímo předemě. Přehodil mi kapucu přes hlavu, vzal mě za ruku a rozešel se semnou přímo po hlavě do města.
Lidi kolem nás si něco šeptali, ale nerozuměla jsem jim. Až potom jsem zaslechla něco o monstru a ucítila jsem na svém rameni něco co mě dost štíplo.
,,Vypadni od tuď! Nepatříš sem." Zvedla jsem hlavu a viděla vlka stát na místě. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jsem hlouček lidí jak naštvaně křičí. Jeden malý chlapec sebral ze země kámen a hodil ho po vlkovi.
,,Hej!" Okřikla jsem ho, ale vlk mi stikl ruku o něco pevněji. Zdálo se mi že mi naznačoval abych to prostě neřešila. Teď už chápu jak se musí cítit. Celou tu dobu žil sám jen protože ho lidi nenáviděli a vyhnali z města.
Někdo mě chytl za rameno a odtrhl mě od vlka, kterého jeden z vojáků schodil na zem a začali do něj kopat. Chtěla jsem se vyvlíknout, ale to si mě k sobě ona osoba otočila čelem a já uviděla svého bratra.
,,Konečně jsem tě našel, Yui." Zvedla jsem k němu hlavu a pak ji zase sklonila a po očku jsem se podívala k vojákům, kteří zvedali nehybného vlka. Polkla jsem a sledovala je jak šli stejnou cestou jakou mě vedl bratr. Lidé couvali a skláněli hlavu.
,,Jsem rád, že se ti nic nestalo. Ten netvor je pro tebe moc nebezpečný. Měla by sis dávat pozor." Chtěla jsem mu na to něco říct, ale měla jsem až moc velké starosti.
.....
Posadila jsem se na svou postel už převlečená do svých nových a suchých šatů. Uslyšela jsem zaklepání na dveře a proto jsem k nim došla a otevřela je. Stála tam matka a pevně mě obejmula.
,,Měla jsem o tebe takový strach. Takhle někam utéct a nechat se odchytit tou potvorou." Její hlas zněl ustaraný. Ale hněv tam byl taky. Pořád jsem ale nechápala co jim vlk udělal tak strašného, že jo nenávidí.
,,Kde je teď?" Matka se na mě udiveně podívala a pak si povzdychla a bez mého svolení vešla do pokoje a posadila se na postel, kde mi pokynula abych si sedla vedle ní. Moc se mi do toho nechtělo, protože jsem čekala od ní další kázání, ale nic jiného mi nezbývalo.
,,Zítra večer bude bál aby sis mohla vybrat koho si vezmeš. Buď ráda, že ti dávám na výběr."
No to si ze mě děláte srandu, ne?
,,Ale já se nechci vdávat matko."
Jen se na mě podívala a postavila se. Došla ke dveřím, kde se ještě na moment zastavila s rukou položenou na dveřích.
,,Toho vlka po plese hned brzo ráno popraví. Poslední z netvorů a budeme mít všichni od nich klid." Poté za sebou zavřela dveře a odešla.
Popraví? Už takhle brzo?
Do očí se mi začali hrnout slzy.
Pomalu jsem zvedla ruku a položila si ji na tvář.
Brečela jsem.
Rychle jsem se zvedla z postele a došla jsem ke dveřím, které jsem otevřela a rozhlédla se po chodbě. Nikdo tu nebyl.
Zavřela jsem za sebou dveře tak potichu jak nejlépe to šlo a rozběhla jsem se k věznici.
Seběhla jsem kamenné schody a vzala si do ruky klíče které byly pověšeny na zeď a lanternu. Šla jsem pomalu a nakukovala jsem do prázdných mřížích. Až jsem zaslechla zasténání.
Rychle jsem odemkla, lanternu položila na zem a jeho zničené tělo jsem zvedla a položila si jeho hlavu na své stehna.
,,Měla by jste odejít princezno." Jeho hlas zněl žíznivě a unaveně. Zavrtěla jsem hlavou a pohladila jsem ho po vlasech. Cítila jsem z něj horko. Sklonila jsem se a rty jsem položila na jeho čelo.
,,Máš horečku." Zašeptám a pokusím se ho zvednout.
,,Yui bez od něj!" Vylekaně jsem se podívala na bratra a zpátky na vlka.
,,Má teplotu bratře. Potřebuje pomoct." Řeknu naléhavě a bratr mě jen sleduje než si odplivne a dojde za mnou. Hodí si vlka přes rameno aniž by dával pozor na jeho zranění a rozešel se i s ním pryč z cely. Rychle jsem se zvedla a rozběhla jsem se za nimi.
Došel i s ním do jeho pokoje a položil ho na postel a někam odešel.
,,K čemu se o mě staráš, když stejně zítra bude po mě?" Řekl se smíchem v hlase a já zaryla nehty do svých dlaní.
,,To se vyřeší. Věř mi." Zašeptám a sleduju bratra jak mi podává léky a mokrý hadr, který jsem mu položila na čelo a léky mu dala.
,,Proč se o něj vůbec staráš?" Vlk už spal a já ho hladila po vlasech.
,,Už jednou mi zachránil život. Teď je řada na mě. Chci aby jsi mi pomohl přemluvit matku aby byl na tom plese." Bratr mě nevěřícně sledoval. Protočila jsem oči.
,,Nebo víš co zapomeň na to, ale nikomu neříkej že ho tady máš." Věděla jsem že se mu do toho nechce, ale taky mě určitě chápe že se ani nechci vdávat. Kývl hlavou a odešel.
Nestihla jsem se ani zeptat na to kam jde.
Pomalu jsem otočila hlavu na vlka a sledovala jeho nahý hrudník jak se zvedal při tom jak těžce oddechoval.
,,Nikdo nikoho popravat nebude. To se zařídí." Položím si hlavu na postel vedle něj a zavřu oči.
/////////////////\///////////////////
Tak jsem se rozhodla po dlouhé době tedy vydat příběh^^
Předem upozorňuji že příští díl bude poslední
Přeci jen je to takový krátký příběh^^
Věnováno : EliskaGT
