Proč vlastně všichni tolik spěcháme? Protože si až příliš uvědomujeme skutečnost, že jsme smrtelní. Skutečně všichni jednou umřeme a nikdo nevíme, jestli si pro nás smrt přijde zítra nebo za sedmdesát let. To je vysvětlení, proč, někdy zcela nevědomě, vnímáme čas jako velmi omezenou věc a nedostatkové zboží.
Možná nebudeme v okamžiku smrti vnímat vůbec nic. Možná, že se v tu chvíli budeme sami sobě zpovídat a hodnotit, jak jsme žili. Možná, že máme strach, že se budeme hodnotit příliš přísně. Budeme zvažovat, co jsme stihli a co jsme nestihli? Nebo nám to bude jedno? Bude záležet, kolik jsme toho prožili, nebo jak jsme to prožili? Bohužel odpovědi na tyto otázky mají jen lidé, se kterými si už nemůžeme promluvit.
Místo abychom se každý rok radovali, že máme zase narozeniny a víc životních zkušeností, aby nás narozeniny inspirovaly k tomu, abychom žili intenzivněji, říkáme si, kolik toho budeme muset stihnout, když už se náš čas krátí.
♥ kéž bych měl odvahu žít opravdu podle sebe, ne podle očekávání druhých
♥ kéž bych tolik nepracoval
♥ kéž bych měl odvahu vyjádřit své city
♥ kéž bych si udržel vztahy se svými přáteli
♥ kéž bych si dovolil být šťastnější
Tohle si chcete říkat na smrtelné posteli ?.....já si myslím že NE. Tak proč nežijeme tak jak bychom chtěly žít my?
ČTEŠ
Anděl Smrti
FantasyOdvezou-li nás do nemocnice a lékař nám řekne, že nám zbývá již jen týden života, co s tím uděláme? Máme dvě možnosti. Jednou možností je trpět tím, že zemřeme, vytvořit drama a říkat všem: „Politujte mě, brzy zemřu." Druhou možností je využít každ...
