Někdy jsou kamarádi jediný co máme..
dokážou nás se zastat, dát nám pomoc a to nejlepší dokážou nám dát zážitky i vzpomínky. Já mám nejlepší kamarády Petra a Adélu, kteří mě vždy drží nad vodou, i když mají vlastní problémy.Na rakovině je ještě nejhorší že nemohu chodit na pouť, která dneska, zítra a v neděli u nás je.
Mohla bych tam jít ale nechci moc riskovat že se mi nádor zvětší nebo že mi naroste nový.Na procházky smím jen 5-10 minut.
A právě toho moji kamarádi museli využít.
Adéla mi napsala zprávu že bych přišla k nim a jeli bychom s Petrem do Holýšova nakoupit.Poprosila jsem Péťu a Áďu aby mi koupily kofolu a jogurt.
(U lidlu)
Přijela sem domů a chtěla jsem si dát můj jogurt.
Moje pitom* sestra si na něj dělala nárok, že ho chce mít. Nechtěla jsem jí ho dát tak šla si stěžovat mojí maceče (Ireny).A hádejte kdo ho získal?
Sestra.Šla jsem do pokoje a šla jsem si pustit Linkin park.
Přemýšlela jsem proč je tolik život nespravedlivý..
Proč se ty největší svi** mojí nejlíp.."Eleno!!" Slyšela jsem svojí macechu jak křičí z obýváku.
"Pojď rychle umít nádoby!!".A sestra je ta nevinná..
Domlouvali jsme si že ona umije nádobý..A tady my kamarádka věnovala fotky z pouti :
Omlouvám se že tenhle díl vyšel o trochu díl, protože se mi chtělo spát tak jsem se krapet prospala a probudila jsem se v devět hodin.
ČTEŠ
Umírám
De TodoNevěděli jste jaký je to umírat? Já bych to ráda napsala, protože tohle se mi děje.