S dopínáním zipu kufru si uvědomuju krutou pravdu.
Je to tady. S tím uvědoměním se mi rozklepou kolena, protože přece jen jedu někam, kde neznám nic a nikoho. Naši se nejspíš zbláznili, když zaplatili přes tři tisíce za tábor, kam vlastně ani nechci. Jediná motivace je ta krásná příroda v okolí (nebo to alespoň internetové stránky tvrdí).
"Dělej, Kat, už musíme vyrazit!" Popoháněl mě táta, pro dnešek můj řidič. A tak jsem ze země zvedla batůžek, ve kterém se skrýval můj milovaný foťák, naposledy vykoukla z okna (přece jen mi to tu bude chybět), a dotáhla můj kufr až před auto. Tam ho Šofér naložil, uvelebil se na sedačce přede mnou (rodiče stále trvají na tom, abych seděla vzadu. Co na tom, že je mi 16?), a mohli jsme vyrazit.
Za celou cestu jsem nic moc neřekla. Jednou jsem tátu poprosila, aby zvýšil hlasitost rádia, když hrála má oblíbená písnička, a podruhé jsem zase žádala o žvýkačky, protože, abych pravdu řekla, mi začínalo být špatně od žaludku.
ČTEŠ
PHOTOGRAPH GIRL || zia
Teen FictionO tom, že fotím, většina lidí netušila. Vlastně jediní, kdo to věděli, byli moji rodiče a Sophie, která mi občas dělala modela. O svých fotkách jsem nikdy nemívala valné mínění; byly můj pravý opak, zatímco já byla temná osobnost, na snímcích se po...
