O chvíli později se ukážou i vedoucí - mladá žena a nejspíš její přítel. Stručně nás přivítali a poté vybídli, abychom se za nimi dostavili do jídelny.
"Ještě znovu vás tu srdečně vítám!" Upoutává si naši pozornost žena. Do té doby všichni hlasitě švitořili a vítali se s přáteli. Jen já tu jsem sama.
"Jmenuju se Megan a tohle je James." ukáže na jejího asi-přítele. Ten postupuje dopředu a bere si slovo.
"Jsem rád, že jsme se tu sešli v takovém počtu. Vidím tu staré tváře, ale i nové." jeho pohled spočívá právě na mě.
"Copak je to tolik vidět?" zasyčím.
"Tak si tenhle týden užijte, navazujte známosti, jděte si vybalit a za hodinu se tady znova sejdeme, ano?" většina něco nesrozumitelně zabručí na souhlas a zamíří do pokojů.
Na schodech je hotová tlačenice, někdo běží dolu, další tahají kufry nahoru, dostat se do pokoje mi trvá dobrých pět minut.
Otevřu dveře a rozhlédnu se. Zdá se, že moje tři spolubydlící už jsou tady - dvě asi desetileté holky, které si potichu povídají (asi se znají už z dřívějška) a malá, ale nejspíše stejně stará červenovlasá holka s mikádem, která, jakmile mě zpozorovala, vyskočila z postele a přiběhla ke mně.
"Já jsem Kim, a ty?"
ČTEŠ
PHOTOGRAPH GIRL || zia
Novela JuvenilO tom, že fotím, většina lidí netušila. Vlastně jediní, kdo to věděli, byli moji rodiče a Sophie, která mi občas dělala modela. O svých fotkách jsem nikdy nemívala valné mínění; byly můj pravý opak, zatímco já byla temná osobnost, na snímcích se po...
