Vražedná sloka

Chapter six

Celou budovou se ozývalo to děsivé naříkání a skřeky.
Běžela podél dlouhé chodby, která vedla.... nevěděla kam vedla, ale i tak běžela dál.

Na zdi byly nápisy, nejspíše krví, ale byly jazykem, který nemohla Julie přečíst.

Ani nevěděla, proč běžela, ale věděla jedno, pokud nepoběží zemře.
Vůbec se nedívala za sebe a nevnímala místnosti kolem kterých běžela.

U jedné se, ale zastavila. Vešla do ní a nemohla uvěřit svým očím.
Všude kolem byly střepy asi skla a na každém byla krev.
V koutu místnosti bylo tělo, které sýpalo.

"Pomooc."ozvalo se tiché zachraptění.

Rychle, i když s pochybami k tělu přiběhla.

"Je vám něco?"ptala se vyděšeně.

"Temnota, strach, věčné prokletí, začínáš propadat depresím."zašeptalo tělo naposled a od dveří místnosti se začal ozývat děsivý smích.

Okamžitě se probudila a snažila spracovat co se jí teď zdálo.
Zase ty verše. Neustále se jí ozývaly v hlavě.

Temnota, strach, věčné prokletí, začínáš propadat depresím.

Byl další den. Nebyl slunečný, ale zamračený.

Julie se oblékla a vešla do koupelny.
Snažila se nepodívat na to místo, kde včera ležela nebohá Bianca.

Při pohledu na místo dostala svíravý pocit.
Rychle se napila a udělala hygienu jen, aby nemusela být v té místnosti.

Koupelna byla vyčištěná, ale ta krev po sobě stejně stopy zanechala.

Dnes měla pár pacientů.
Léčila dnes jen dopoledne, takže odpoledne se chtěla jít podívat do města.

Hned ráno na chodbách potkala pár lidí. Vypadali opravdu rozespale, jakoby v noci vůbec nespali.

Ona měla dnes celkem klidné spaní až na ten sen.
Potkala ředitele.

"Dobrý den jak se máte?"usmála se na něj.

Ředitel měl celou dobu hlavu skloněnou k zemi, ale na jeji oslovení ji zvedl.

Julie se zalkla. Oči měl opuchlé a podlité krví.
Bohyboval se malátně skoro jako kdyby se bál, že ho něco sleduje.

"Dobrý den."pozdravil ji se strachem v hlase a věnoval ji malý úsměv.
"Dnes máte jen dopoledne, takže potom můžete jít klidně do města."řekl mile a pořád se někde rozhlížel.

"Děje se něco?"všimla si jeho gest.

"N-ne, mělo by?"věnoval jí úsměv, ale byl falešný.

"Ne, jen se mi zadáte unavený."vysvětlila.

"No, ano, totiž v noci byl problém s jedním pacientem."řekl rychle a odešel.

Julie si nad tím ještě chvíli lámala hlavu a potom odešla do místnosti, kde měla provádět léčbu.

Na stole už měla připravenou snídani. Pár lívanců s marmeládou a mlékem.
Když všechno snědla a vypila, objevil se první pacient.

"Dobré ráno."řekl Martin.

"Dobré."pozdravila ho.
Martin odešel a na pohovce jí zanechal Jeffa ve svěrací kazajce.

"Ahoj Jokere."pozdravila také jeho. Moc dobře si pamatovala, že chce aby ho všichni nazývali Jokerem.