Elisabeth vstávej, ujede ti vlak. "Cože?" Vstanu z postele a až potom si začnu uvědomovat, co se včera stalo. "No tak Elisabeth dělej, za chvíli musíme vyjet. Pomalu vstanu z postele a dojdu ke skříni. obléknu si červené triko s krátkými rukávy a k tomu legíny. Sejdu po schodech dolů a tam uvidím mámu, jak sedí u stolu. "No tak dělej Elisabeth, sedni si do auta. "Dám oči v sloup a jdu si nasednout. Připoután se, nasadím si sluchátka a pustím si svou oblíbenou písničku a za námi mezitím pomalu mizí krajina.
Po 30 minutách
"Tak Elisabeth už jsme tady." Sundám si sluchátka. "Co si říkala?" Že jsme na místě! Odpoutám se a výlezu z auta. Rozhlednu se, přede mnou vede kamenná cesta. Máma mi vyndá kufr z auta a podá mi ho." Tak Elisabeth tady máš kufr, já už musím do práce. S těmito slovy mi dá pusu na čelo, nasedne do auta a nastartuje. Naposled jí zamávám, než mi naše auto zmizí z dohledu. Vezmu si svůj kufr a vydán se po kamenné cestě. Po obou stranách cesty roste husté houští. Na chvilinku se zadívám na oblohu. Obloha je zatažená, asi bude pršet. Řeknu si sama pro sebe a přidám do kroku. Ani ne po 2 minutách se přede mnou zhmotní obrovská budova. Zaklepu na dveře nikdo neodpovídá a tak se dveře rozhodnu otevřít. Ve chvíli kdy vstoupím se propadnutí do temnoty. Křečovitě Zavřu oči, a v tu chvíli spadnu na něco tvrdého. Otevřu oči a vstanu ze země. Rozhlednu se, stojím na obrovském nádraží. Kolem mě pobíhá spousta lidí a přímo přede mnou je obrovská lokomotiva
