Tupě na ní zírám. Vyndám si z kufru mobil ( který je mimochodem asi z doby kamenné ) a pokusím si s ním lokomotivu vyfotit, ale někdo do mě vrazí. Spadnutí na zem a mobil mi vylétne z ruky. V duchu si zanadávám a naštvaně pohlédnu na člověka, který to způsobil. Ten někdo se na mě omluvně podívá a podá mi ruku, jelikož pořád ležim na zemi rozpláclá jako přejetá žába. Chytnu se ho a on mě s lehkostí zvedne. Mněli bychom si pospíšit, jede to už za pár minut. A mimochodem jmenuji se Tom. Váhavě se na mě usměje a podá mi můj mobil, který ještě před chvílí ležel na zemi. Já se jmenuji Elisabeth. Pořádně si ho prohlédnu. Tom je spíš menší postavy, má blond vlasy, zelené oči a možná trochu velký nos a věkově vypadá tak na osmnáct. Vezmu do ruky kufr a spolu s Tomem se rozeběhneme k lokomotivě. Stíháme to ale hned jak nastoupíme se za náma zavřou dveře a lokomotiva se rozjede.
