Rozdílní (Star Wars)

Úvod

Opatrně jsem se snažila vyplížit z místnosti. Za celý den jsem toho měla až po krk a už jsem se viděla ve velké vaně plné teplé vody. To mělo za následek, že jsem nedávala pozor na cestu.
Zakopla jsem o stupidního hracího plyšáka, který se válel na zemi a ten odletěl směrem k dřevěné skříni, do které narazil tou jedinou plastovou části, kterou měl.
Rána jako z děla.
Shrbila jsem se a našpicovala uši v domnění, že by tu ránu neslyšel.
Ha-ha-ha.
Z postýlky, která stála v rohu místnosti, se ozvalo 'Uň?'
"Bezva, můžu uspávat znova." zabrblala jsem.
Poraženecky jsem svěsila ramena a došourala se zpět k postýlce ze světlého dřeva.
Putovní postýlka, jak by řekla má matka.
Nyní ve vlastnictví mého mladšího nevlastního bratra.
Má matka zemřela před devíti měsíci a dva týdny po pohřbu si otec přivedl ženu v posledním stupni těhotenství.
Nikdy předtím jsem s otcem nevycházela, ale v té chvíli jsem ho začala nenávidět. Jeho novou ženu jakbysmet, což velice rychle pochopila a začala mi to vracet i s úroky.
Myslela jsem, že její dítě, můj nevlastní sourozenec, bude stejně zkažený jako ona. Ale když se člověk díval do jeho nevinné tváře, nemohl mu to mít za zlé.
On za nic nemohl.
Narodil se mi bratr, kterému dal otec jméno Malram, zkráceně Mal.
Ve velkém domě v jedné z poklidných ulic hlavního města planety Eidolon jsme žili. Rodina Cheleb, to jsme prosím my.
Já, můj otec Darik, má nevlastní matka Caiom-Hen, malý Mal a moji čtyři bratři.
Sestru jsem neměla žádnou a docela mi to vyhovovalo. Když jsem viděla, jak se můj otec věnuje Malovi, bylo vidět na mých bratrech, jak je to štve. Sice dělali ramena, ale mě neoblafli.
To by se dalo označit za mou zvláštnost. Poznala jsem pravdu.
Kdykoliv někdo zalhal a já to slyšela a vnímala, celé moje tělo mě sevřelo. Bylo to jako mechanismus komu věřit a komu ne. Můj nejstarší bratr Arras, můj rádce a spojenec, tvrdil, že je to velice silná intuice a že bych ji vždycky měla poslechnout.
Takže, abych to dovysvětlila, kdybych měla sestru, ke které by se nechoval jako ke mě, či-li k přítěži, nejspíš by mě to zraňovalo tak, jako otcovo chování k Malovi zraňuje bratry.

Momentálně jsem v tomto domě figurovala jako chůva.
Caiom-Hen moc děti nemusela a ačkoliv si na veřejnosti hrála na svědomitou matku, která má své dítě ráda, ba co víc, se svou nevlastní dcerou je nejlepší kamarádka a s nevlastními syny je jedna ruka, sousedé, kteří ji dávno prokoukli, si šeptali, že otěhotněla jen proto, aby si mého otce, mimochodem velice bohatého obchodníka, zavázala.
Ta škodolibá radost, když před lidmi vzala Mala do náruče a ten se v ní zmítal, dokud ho nepředala do mé náruče.
Měla jsem pocit, že Mal mě bral jako svou matku. Minimálně se to zdálo všem okolo, kteří s námi měli tu čest strávit kousek dne.
To mě Mal věnoval první úsměv a to u mě se Mal dokáže zklidnit, když ho něco rozruší.
To já k němu v noci vstávala, ne jeho matka, která zlomený nehet považovala za smrtelný úraz.
Každopádně čeho je moc, toho je příliš a dneska jsem toho měla opravdu nad hlavu.
Nejvíc by mi pomohlo, kdyby Mal konečně zabral a já si mohla odpočinout. Ve vaně promyslet události dnešního dne.
Nahnula jsem se nad postýlku a v duchu se rozloučila s uklidňující koupelí. Mal se snažil si cucat palec u jeho pravé nohy a pobaveně si broukal, na znamení toho, že dneska se teda opravdu spát nebude.

______________________________________

Hola hej. Takové úvodní slovo k mé nové povídce. Příběh by měl být založen trochu na humoru ale i na akci. Aneb v Galaxii nemůže být přece klid. :D
Jednou se mi zdálo o tom, jestli by všichni kloni nazývali Jangovu manželku matkou. Alkiera by mohla vyprávět. :DD
Snad se bude líbit. :)