What about us?

Část 3.

Jumin tam jenom stál a se zmateným pohledem na mě koukal.
Jenom jsem stála u dveří s klikou v ruce a celá jsem se třásla.
Pomalu došel ke mně a ze zadu mě objal.
,, Nepotřebuju tvojí laskavost!" vyšla jsem z jeho sevření, ale teď mě násilím otočil k sobě.
,,Sakra přestaň se chovat jako hrdinka! Přišel jsem sem a starám se tady o to jak se cítíš a jediný co dostanu je tohle?!"zakřičel na mě a já jsem se nezmohla ani na slovo.
,, Pojď, ošetřím ti to" otevřel dveře a já jsem mu šeptem řekla kde je lékárnička.
Vzal všechny náplasti, které jsme měli a nalepil mi je na poškozená místa.
Potom mě vzal do náruče a položil lehce na pohovku, jako kdybych byla ňaký poklad.
Nechtěla jsem ho znova naštvat a tak jsem celou tu dobu byla zticha.
Potom našel kuchyni a začal tam vařit.
Hrozně moc to vonělo a upřímně jsem se těšila až to přinese.
Po půl hodině přinesl kuřecí vývar se lžičkou a já jsem jenom kývla na znamení "děkuju".
Sedl si ke mě a koukal na zem.
Cítila jsem dost hustou atmosféru a tak jsem se rozhodla něco říct.
,,Ehm, děkuju za jídlo" usmála jsem se a on jenom kývl.
,, Promiň že jsem na tebe vyjela, vím že to je moje chyba..." Řekla jsem už trochu slaběji.
On najednou jako kdyby ožil a silně mě položil na pohovku a držel moje obě předloktí a nohy měl rozkročmo podél moji hrudi.
,,Ani nevíš jak jsem se bál!" zakřičel na mě a lehce se ke mně přibližoval.
,, Proč jsi mi sakra nenapsala, mohl jsem pro tebe přijet dřív.."
,, Myslíš že mě to napadlo?!"
,, Aspoň mohlo!"
,,Oh jasně, já nejsem inteligentní jako tady Jumin!" zakřičela jsem na něj.
,,OH, takže začínáš litovat toho že jsem tě pozval na párty? Toho že jsem tě chtěl udělat oblíbenou? Toho že jsem tě chtěl udělat doprovodem?!"
,, Takže jsi to dělal pro sebe aby jsi měl lepší image? Takže jsi to nemyslel vážně?" řekla jsem s bolestí v hlase a on se jenom odmlčel.
,,Aha, chápu, už můžeš jít" otočila jsem hlavu a nechtěla jsem vidět jeho obličej.
,,Takhle to ne-"
,, Prostě odejdi Jumine!" zakřičela jsem přes celý dům se slzami v očích.
On jenom vstal a rychle se na mě koukl.
Nechtěla jsem ho vidět, po tom co mi udělal.
Potom vyšel z mého domu a já jsem si vzala svůj polštář k obličeji a vybrečela jsem se do něj.
Hned po pěti minutách mi přišla SMS.
,, Prosím, pochopila jsi to špatně... Dej mi šanci si s tebou promluvit" napsal Jumin.
,,Nechci s tebou mluvit.." odepsala jsem mu a lehla jsem si do postele, kde jsem také usla.

************
Ráno jsem vstala a s pochmurným krokem jsem se vydala do koupelny, kde jsem se koukla do zrcadla.
Stále jsem viděla v zrcadle obludu i po zkoušení pěti a více účesu.
Po úpravě svého vzhledu jsem šla do pokoje a tam jsem se převlíkla do uniformy.
Vzala jsem si věci do školy a sešla jsem schody, kde jsem se vydala do kuchyně pro svačinu.
Byla tam zpráva od mamky : ,, Dobré ráno zlato, doufám že si užiješ školo a dnešní svačinu, kterou jsem ti udělala s láskou máma."
Jenom jsem se usmála a připravila jsem si snídani. Snědla jsem ji a vyšla jsem z domu.
Vyndala jsem si sluchátka s mobilem a šla jsem do školy. Dneska jsem náladu na pozorování lidí fakt neměla. Došla jsem do školy a otevřela jsem skříňku, odkud vypadly lístečky.
,,OH, náš doprovod nedošel? :("
,, Stejně jsi ošklivá :)"
,, Měla jsi chcípnout"
Vzala jsem lístečky do ruky a došla jsem ke třídě.
Vešla jsem do třídy a celá třída utichla.
Rozhlédla jsem se kolem třídy a viděla jsem Jumina.
Pomalým krokem jsem k němu šla a on viděl naději a já jsem na něj největší silou hodila ty lístečky, které jsem měla ve skříňce.
Potom jsem se k němu sehla a pošeptala jsem :,, Skvěle jsi mi pomohl".
Otočila jsem se směrem ke své lavici a sedla jsem si na svoje místo.
Vešel do třídy třídní učitel a usmíval se od ucha k uchu.
Takže to bude něco bad.
,, Takže třído, ve středu, nebo-li za dva dny jedeme na výlet!" Usmál se a celá třída začala skákat radostí, jediná já jsem si myslela že jsem zrovna umřela.
,,Jo a abych dodal, tenhle výlet vám pomůže k tomu aby jste se dostali na lepší vysokou školu!"
No to snad ne!
Takže tam budu muset jít.
,,Pokoje budou po 2-3 , takže si vždy zkuste udělat dvojice nebo trojce."
To je ještě horší!
Bože, co to ještě může zkazit?
,,Tenhle výlet je něco jako tábor, takže si to užijete"
Skvělé!
,, Papír s věcmi co si máte vzít vám ještě dám" usmál se a potom začal svoji hodinu.
Celou hodinu jsem nevnímala, protože jsem byla furt v šoku a v obavách.
Skončila třetí hodina a s tím je přestávka na oběd.
Odběhla jsem rychle na střechu a šla jsem pod stín kde jsem si taky lehla.
Asi jsem usla, protože jsem se vzbudila na něčím klíně.
Byl to Jumin a měl zavřené oči a hladil mě přes vlasy.
,,Jumine?" šeptla jsem a on najednou rychle otevřel oči a koukal směrem na mě.
,,Nech mi se omluvit za ty papírky co ti lidi poslali, je to moje chyba jak jsi říkala, neměl jsem tě do ničeho zatahovat, prvně jsem se opravdu bavil s tebou kvůli image, ale potom jsi se začala semnou bavit a já vlastně zjistil že jsi docela fajn a tak jsem chtěl všem ukázat že jsi fajn, ale nepovedlo se a proto vypadáš takhle promiň."
Jenom jsem tam stále ležela, ale potom jsem si sedla a objala jsem ho.
Nečekal to a jenom seděl.
,,Asi jsem to taky trošku přehnala, promiň" zamumlala jsem do jeho hrudi a on se usmál.
,, Takže jsme v pohodě?"
,,No jako, nevím nevím" zakroutila jsem ironicky hlavou a on se rozesmál a já taky.
Začátek přátelství, které jsem si myslela že se ani ve snu nestane?