What about us?

Část 4.

Zvedli jsme se a rozhlíželi jsme se okolo sebe.
,,Docela hezký výhled co?" Usmál se a já jsem jenom kývla hlavou.
,, Zajímalo by mě jak by se tvářily tvoje fanynky, kdyby viděli že jsem tu s tebou" vyplázla jsem na něj jazyk a on se zamyslel.
,,Hm, asi bych jim řekl že jsi nejvíc normální a že nejsi moje šílená fanynka" řekl vážně a já se rozesmála.
Jenom tam stál a zmateně se na mě koukl a zčervenal.
,, Promiň, promiň, nejsem zvyklá na takové kecy od Jumina, které mají možná i smysl" šťouchla jsem ho do ramene.
,, Máš tři sekundy na útěk, protože pokud tě chytím, tak ti ustřihnu tu tvojí ofinu!" pošeptal mi do ucha a já jsem se začala nervózně rozhlížet kolem sebe.
,,Počk-"
,,Jedna...." Začal odpočítávat a já jsem běžela nakonec střechy.
,, Tři!" zakřičel a rozběhl se.
Já jsem se snažila kličkovat, ale jen tak tak se to vždy povedlo.
,, Nejdu na tebe moc těžce Karkulko" usmál se a já jsem se začala smát s ním.
,, Chápu vlku, haf haf" zaštěkala jsem a on po mě vyběhl.
Zrovna když to vypadalo že mě chytne tak zazvonilo.
,, Mrcho jedna...." odsekl si a já jsem na něj vyplázla jazyk.
,,Jsem to ale mrška :3" vyšla jsem ze střechy a šla jsem napřed, aby to nevypadalo že jsme byli spolu s Juminem.
Vešla jsem do třídy a sedla jsem si na svoje místo.
,, Neviděl jste někdo Jumina?" zeptala se jedna holka a lidí ji odpověděli že ne.
Jediná já jsem věděla kde byl.
,,Hej, takže se ti na párty Jumin vyznal Clair?" zeptala se jedna holka.
Nastražila jsem uši.
,,Jojo, skoro v polovině, asi tak v devět se mi vyznal!" vypískla skoro nadšeně.
To je přeci blbost, v tu dobu byl Jumin u mě.
,,Já ti tak závidím" řekla blaženě ta holka a já jsem vstala.
,, Možná se ti vyznal tak jedině ve snu." Otočila jsem se na ni a ona si stoupla taky.
,,OH, Akame nám promluvila? Tak tobě se nikdy kluk nevyznal a myslím že jsi ani nikdy nikoho nelíbila, tak jak můžeš vědět jak vůbec vyznání vypadá?" rozesmála se.
,, Narozdíl od tebe chci svému přítelovi říct že je můj první, a ne jako ty, kterému řekneš že je tvůj dvacátý jo a narozdíl od tebe bych ó Juminovi držela hubu." Řekla jsem a někdo za zadní lavice udělal něco jako : ,,uuuuuuuuu" na znamení stěru.
,, Bože Akame, to jsi tak naštvaná že jsi to nebyla zrovna ty?" protočila očima a rozhodila si svojí zrzavou hřívu.
,, Spíš vím že se ti nevyznal krásko" usmála jsem se a ona se ke mně přiblížila a koukala mi do očí.
,,OH, a to jsi zjistila jako jak?"
,, Protože Jumin-" nedořekla jsem, protože do třídy vstoupil Jumin.
,, Protože jsem s tebou nebyl."odpověděl nezaujatě a sedl si na svoje místo.
,,Jumine.." klekla si k němu a vzala ho za ruku.
,, Nemusíš se stydět za to.."usmála se a on se usmál taky.
,, Nepamatuji si že bych se vyznával opici." usmál se a celá třída se zasmála a dokonce i já.
Ona jenom se zčervenala a sedla si zpátky na svoje místo.
Přišel učitel a hodina začala.
V polovině hodiny se mi na stole objevil lísteček.
,,Karkulka se mě zastala, děkuji pěkně, za to vás asi nesním :3" napsal a já jsem mu odepsala.
,,V pohodě vlku, ale mohl by jsi mi konečně vrátit tu buchtu.." hodila jsem mu papírek na stůl a on se zasmál.
,,Sakra, jakou buchtu? :d"
,,Tu kterou jsi mi snědl na střeše :>"
,, Myslíš ten sandwich?"
,, Přesně ten, víš jak jsem se na něj těšila?!"
,, Promiň Karkulko, už se to nestane"
,,No jako doufám!" hodila jsem lísteček, ale omylem si učitel všiml že nedávám pozor.
,,Akame, doufám že máte zápisky!" pohrozil mi křídou a já jsem radši vzala rychle sešit a začala si do něj psát poznámky.
Jumin zvedl svůj sešit a měl tam všechny poznámky.
Hodila jsem na něj výraz jakože : ,, cože? Jakto!"
A on: ,, Musíš umět" usmál se a za půl hodiny skončila hodina a s tím i dnešní den.
Vyšla jsem ze školy, ale zakopla jsem omylem ó kámen, nebo jsem si to aspoň myslela.
Otočila jsem se a byla tam Yuki a ta holka z dneška a lidi z naší školy stáli kolem mě, protože byli zvědaví co se děje.
Klekla si ke mě Yuki.
,, Zajímalo by mě jak vypadáš bez ofiny" usmála se a přibližovala ke mě ruku.
Ofinu ne!
Silně jsem ji odkopla ruku, ale ňácí týpci mi vzali ruce a nohy, abych nic nemohla udělat.
Tohle je můj konec.
Pomalu odendala ofinu a já s tím i zavřela oči.
Nic jsem neslyšela a ani neviděla.
Ale hned po tom co mi odendala ofinu mi něco přistálo na hlavě.
Mikina?
Košile?
Triko?
Potom mi kluci  povolili ruce a nohy a někdo mě vzal do náruče.
Někam jsme doběhli a sundal mi z mé hlavy tu mojí " pokrývku".
Viděla jsem kluka, který měl dlouhé bílé vlasy a byl stejně starý jako já.
,,Jsi v pořádku?" usmál se a já jenom kývla na souhlas.
Už vím!
Nejlepší kamarád Jumina, Zen! (Haha co?:3)
,, Promiň že nepřišel Jumin, kterého jsi očekávala, ale všiml si tě až ve třetím patře, a tak mi rychle zavolal abych tě "zachránil"." dořekl a já jsem se usmála.
,, Děkuju za záchranu, cením si toho" poděkovala jsem a vzala jsem si svoje věci."
,, Mužu se zeptat na jméno?"
,,Akame, jenom Akame" usmála jsem se a s tím jsem tady došla domů.
Kdo by si myslel že by jsem málem byla viděna s ofinou bez?
Moje ofina je vlastně něco, jako kdyby jste měli brýle. Taky nemáte rádi když vám je někdo sundá, a je to pro někoho něco jako "kapuca". Tak pro mě jsou brýle ofina.
Mám ji už od svých deseti let.
Proč zrovna od deseti.
Neříká se to lehce, ale v deseti jsem byla skoro znásilněná a od té doby, jsem nikdy nevyšla bez ofiny.
Sedla jsem si k počítači, pustila jsem fb a byla tam hned zpráva od Jumina.
J (Jumin): ,, Karkulko! Jsi v pohodě?"
A (Akame): ,, Jojo vlku, děkuju za zavolání pomoci :3"
J: ,, Promiň Akame..."
A: ,, Není to tvoje chyba!"
J: ,, Děkuju za dnešní zastání"
A: ,,Za nic, nenechám aby si o tobě vymýšlela lži"
J: ,, Chováš se skoro jako moje holka :3"
A: ,,Tvoje holka budu jedině tak ve snu chlapče"
J: ,,Tak to jdu rychle spát, dobrou!"
A: ,,Dobrou no.." s tím jsem zaklopila notebook a usla jsem.