Černá růže

Tak tohle jsem já.

Jmenuji se Vanessa Downsonová. Je mi 17 let a studuju veterinu. Na to, že jsem teprve ve druháku tak jsem docela chytrá. No, ale jak říká můj otec tak si to jen myslím. Prej jsem po matce, říká že jsem stejná kráva jako ona. Podle něho jsou ženy hrozné stvoření, prej jen lžou a podvádí a jsou to svině. Tedy moje matka ho nikdy nepodvedla, takže nevím kde se v něm ta nenávist k ženám bere. Asi díky jeho matce, která mu umřela už ve 12 a pořád říká, že ho tu nechala schválně a tak. Nechápu, přece babička nemohla za to, že měla rakovinu. Jo, a vždycky chtěl syna.. Takže mi často říká že jsem měla být jeho vysněnej kluk a ne nějaká další mrcha. Už jsem si na to zvykla a ignoruju to. Na začátku mě to vždy hrozně mrzelo a ubližovalo, ale naučila jsem se to brát s obrovským nadhledem. Prostě je to psychopat. Matka je docela v pohodě. Občas je na mě dokonce i hodná. Jinak mám jen 1 pravou kamarádku. Jmenuje se Claire. Chodíme spolu i do třídy, ale ve třídě se semnou moc nebaví, protože prej nejsem tak "bohatá" jak ostatní spolužačky a nechce se cítit trapně. Tak já nevím jestli je to až tak pravá kamarádka, ale vybírat si nemůžu. Nemám prej tak "top oblečení" a ten všemi tak vychvalovaný iPhone. S mamkou nakupujem v sekáči a mám pořád tlačítkový mobil. Vždycky jsem ho chtěla, abych mezi ně aspoň nějak zapadla. Přeju si ho na každý narozeniny a na každý Vánoce. Otec říká, že za mě nebude utrácet tolik peněz zbytečně. A ještě jsem se nezmínila? Skoro mám kluka! Prostě fakt kluka a já!! Jo, zní to nemožně ale je to tak. Mám z toho fakt radost. Píšeme si smsky, protože Facebook nemám. Poznali jsme se na jedné přednášce o mikroorganismech. Sedl si vedle a oslovil mě. Vůbec nechápu proč.. Čím jsem ho já mohla zaujmout. To fakt nechápu. Vyměnili jsme si telefoní čísla a čekala jsem, že se ozve a fakt se ozval. V sobotu jdeme prej do kina ve zdejším městě tak se těším. Snad nebude mít připomínky k tomu, že nemám nějaký dotykový telefon a značkové oblečení a boty. Docela se toho bojím. Měla jsem už pár kluků ale nic vážnýho, skončilo to vždy po první schůzce. Dnes je čtvrtek, takže mám dva dny na to, abych ze sebe udělala něco co nejsem. Nejlépe nějakou hezkou holku. Musím zas mamce vzít nějaký líčidla, aspoň řasenku.. Divíte se, že v 17 nemám žádný svoje líčidla? Tak se nedivte, otec říká že se malují jen děvky. Matka se skoro taky vůbec nemaluje a když je doma tak už vůbec. Jinak to je vše co mám. Skoro nic. Tak snad mě čeká alespoň nějaká bílá budoucnost. Za rok chci vypadnout z domu, mít podnájem.. Sice to bude při škole dost složitý, ale najdu si nějakou brigádu a hned se budu snažit vypadnout. Nechci v tomto domě být už ani minutu. A nezajímá mě, zda mi to dovolí nebo ne. Budu mít 18 tak co. Snad mi vše vyjde tak jak chci. Chtěla bych alespoň trochu toho štěstí. Prosím!