Deník Seleny

-4-

8.6.
Ráno jsem se probudila,udělala si hygienu a rozhodla se, že si půjdu zaběhat než půjdu na snídani a později s Monikou do toho města. Proto jsem si oblékla  černo-fialovou mikinu a sportovní legíny.

Jenom jsem řekla rodičům, že jdu běhat a šla jsem. Jenomže když jsem byla u východu někdo na mě zavolal. Byla to Monika zeptala se mě jestli může jít běhat se mnou. Hned jsem souhlasila a vyrazily jsme.Když jsme běžely kolem rybníku někdo na nâs zavolal. Otočily jsme se a uviděly Justina a toho druhého kluka neznám, ale soudě podle Mončina obličeje to bude David. Doběhli nás a zeptali se jestli můžou jít běhat s námi. Samozřejmě jsme souhlasily. Doběhli je až k lesu kde jsme se zastavili a sedli si na lavičku co tam byla. Sedli jsme si a nastalo trapné ticho, ale mě to nevadilo aspoň jsem si mohla pořádně prohlédnout Justina. Vypadá vážně hezky má velké svaly, dohněda zbarvené vlasy, hnědé oči a na levé ruce má tetování.
Tok mých myšlenek přerušil David a to tím, že už musí s Justinem jít. y s Monikou jsme tam ještě chvíli byly, ale potom jsme museli jít taky, abychom se nasnídaly a stihly autobus. Doma jsem se vysprchovala abych nesmrděla potem oblékla si bílou blůzku, modré sáčko, černé kalhoty, černé lodičky na podpadku, jako šperky jsem si vybrala modré náušnice a řetízek ve tvaru srdíčka, k tomu jsem si vzala modrou kabelku do které jsem si dala mobil, klíče a peněženku a penězi.

Sešla jsem dolů a uviděla jsem Moniku jak už jí svojí snídani a je taky oblečená na cestu do města. Po snídani jsme šli na autobusovou zastávku. Cesta k ní nám trvala asi tak pět minut. Došli jsme k ní a za chvíli tu byl autobus, který nás odvezl. Cesta trvala zhruba půl hodiny. Vystoupily jsme a šli nakupovat. V prvnim obchodě jsme si koupili krásné  sukně.