Až na Sever bratře

Část 1. Musíme pryč.

Spotsylvania - stát Virginia

1863 - Bitva u Chancellorsville  

Damon

Tahle podělaná válka mě už nebaví. Je to jenom krveprolití a jsem tady kvůli otci. Povím vám, kdyby to šlo, vezmu Henryho a budeme dezertovat. Ale bohužel jsem byl svědkem toho, co se stane dezertérům, kteří se nechají chytit. Jsem takoví blázen už od malička, schopný udělat každou šílenou věc. A brzy se jedna i stane. Jmenuji se Damon Salvatore a tohle je můj příběh.

Ozvala se rána z děla a výbuch zasáhl několik našich vojáků. Všichni jsme se automaticky přikrčili. Měli jsme tábor v lese u rozsáhlé louky. Rozkaz zněl abychom zůstali na ní, ale museli jsme ustoupit, Seveřanů bylo moc a tohle byla jediná možnost, jak je k nám nalákat. Seskupili jsme se a utvořili podél tábora linii. Jejich děla pálili nepřetržitě. Naše dělostřelectvo udělalo totéž.

,,Vydrže chlapci, hlavně neustupujte. Počkejte až přijdou blíž" zakřičel generál Stonewall, který seděl na koni.

,,Tohle bude sranda Henry" řekl jsem a stále nespouštěl oči  z přibližujících Seveřanů.

,,Sranda svým způsobem Damone" řekl nejistě a hodil po mě vážnější výraz.

,,Hlavně se drž, půjdu zkontrolovat zbytek linie, je to má práce".

,,Ty taky a si blázen, aspoň se přikrč" zavolal.

,,Klid já byl vždycky blázen, jinak bych teď nebyl v tomhle všívákově" široce jsem se usmál a mrkl.

Došel jsem až na konec linie.

,,Tak co kluci, všechno dobrý" zeptal jsem se několik vojáků, kterým mohlo být tak 18 až 20. V jejich očích šel vidět strach, ale to jsme měli všichni. Akorát, že každý to dokázal jinak dát najevo.

,,Více méně pane poručíku" řekl kluk, který měl zrzavé vlasy a vypadal jako Ir.

,,Nebojte, držte hlavy dolů a pořádně střílejte. Bát se, je v pořádku" mrkl jsem a utíkal zpátky.

,,Jen ta dál poručíku Salvatore" kývl na mne generál Stonewall.

,,Henry, připrav se, počítám, že do minuty se bude střílet už z pušek" změřil jsem pohledem všechny Seveřany.

Podíval jsem se na Generála, který mi dal znamení. Vytáhl jsem si svůj revolver a zakřičel rozkaz.

,,Vojáci, zamířit". Ozval se hlasitý zvuk jak si vojáci zapírají o sebe pušky. Někteří měli problém ustát když poblíž vybouchla dělová koule.

,,Vydržte, vydržte" měl jsem ruku zvednutou a přeskakoval jsem ze Seveřanů na naše. Nepřátelé byli už velmi blízko.

Svěsil jsem paži a zakřičel "PÁL". V tu chvíli se ozvala hlasitá střelba a několik Seveřanů padlo k zemi.

Skočil jsem do zákopu za Henrym. ,,A už je tady horko" zakřičel jsem Henrymu do ucha.

,,Ty máš vždycky ze všeho legraci co" zavrtěl nevěřícně hlavou.

,,Že váháš, to bych jinak nebyl já" pak už jsme se věnovali válčení.

Kulky létali všude. Seveřané zalehli a stříleli jako šílení. Naše linie se dlouho držela v zákopech, ale byli jsme nuceni ustoupit dál do lesa. Pak už to nebyl boj na linie, ale každý se schovával za stromy. Seveřané, měli bez pochyby převahu, ale na začátku jsme jim dali zabrat.

Henry byl na proti u stromu a vedle něj vybuchla dělová koule.

,,Henry, počkej už jdu". Rychle jsem vyběhl