Cave /Trevilieu/ CZ

Jeskyně

A/N: Toto je můj první literární počin tohoto druhu, tak snad se vám bude líbit.

Věnováno skvělé Durani001

___________

Kapitán Jean de Trevill nikdy nebyl zrovna odvázaný z toho, že by měl pracovat s kýmkoli z kardinálovy gardy, natož s kardinálem samotným. A teď jel na svém koni za jeho kočárem a ve své hlavě už prvního ministra Francie alespoň třikrát zabil. Ne, že by mu Armand du Richelieu vyloženě vadil, necítil k němu odpor, ale vždy měl v jeho přítomnosti takový divný pocit. Věděl, že by ho měl nenávidět, ale nějak mu to nešlo. Nikdy to nedal před svými mušketýry najevo, ale vlastně skoro každý kardinálův tah bral jako správnou věc. Přece jen, dělal to pro stát.

"Vy se usmíváte?" ozval se Porthos, který si očividně všiml, jak se jeho kapitán pod knírem usmívá. "Usmívám se. Vzpomněl jsem si, že kardinál potřebuje mušketýry místo své gardy, aby ho chránili." To u jeho společníků vyvolalo smích, který musel bezesporu slyšet i onen vysoce postavený církevní hodnostář sedící v kočáru před nimi.

A pak se to stalo.

Z křoví podél cesty vyskočil snad tucet maskovaných mužů, což byla dvojnásobná přesila proti mušketýrům doprovázejícím vůz. Jeden vystřelil a muž po Trevillově pravici se skácel na zem. Koně táhnoucí kočár se splašily a vozka měl co dělat, aby se každý nerozutekl na jinou stranu. Kapitán seskočil ze sedla a křikl cosi na Porthose, což se ovšem ztratilo ve vřavě. Jean měl teď jediný úkol. Ochránit Kardinála.

Prudce otevřel dveře a z kočáru na něj vykoukl momentálně poněkud zmatený Armand a Trevill si na krátkou chvilku pomyslel, že je to dokonce roztomilé. Pak mu ale došlo, že situace podobné poznámky nedovoluje a křikl "Pohni se!"

Kardinál užuž chtěl něco namítnout, ale radši si to nechal pro sebe a i ve svém rouchu vylezl ven. Černý plášť se zasekl uvnitř vozu a když Jean s mužem prudce smýkl, zůstal ho tam pěkný kus. V tu chvíli také jeden z útočníků vystřelil a to jejich směrem. Očividně mířil na Armanda, ale trefil kapitána. Do nohy.

Muž vykřikl a podlomila se mu kolena. V jakémsi záchvatu lidskosti, který kardinála popadl, se nerozběhl pryč, ale vytáhl muže vedle sebe násilím na nohy a táhl ho pryč do lesa. Jakýmsi zázrakem se jim povedlo zmizet v hustém porostu ještě předtím, než si jich někdo všiml. Jean při každém kroku sykl, rty pevně stažené k sobě a kamenný výraz na tváři. Přestože to byl Richelieu, který byl v této situaci ten silnější, rozhodoval o směru pohybu právě kapitán. Jakoby zapomněli na nenávist, která je vždycky jaksi paradoxně spojovala a také udržovala naživu, a společně se prodírali houštím. Armand Jeana podpíral a mlčky následoval jeho pokyny. Slyšeli, jak je jejich pronásledovatelé dohánějí a křičí na sebe informace o pohybu své kořisti.

_______

Nuže, oba dva se táhli lesem tak dlouho, než Trevillovi neujela noha na strmém svahu. Ve chvíli už se kutáleli dolů oba dva, což jim nejspíš zachránilo život. Už je nejspíš málem dostihli, takže rychlý posun v prostoru jim mohl jen pomoci. Což nezměnilo nic na tom, že Jean byl zraněný, Armand byl Armand a byla tu skupina mužů, kteří je chtěli zabít.

Už byli skoro nad srázem, kardinál je slyšel. Rozhlédl se a pokusil se najít nějaké místo, kam by se oba dva mohli schovat - a doopravdy. Deus ex machina se před nimi objevila jeskyně. Byl to tedy spíše vchod do jeskyně a ani jeden z nich neměl nejmenší tušení co může být vevnitř, ale ani se na sebe nemuseli koukat, aby se prostě sebrali a vešli, tedy spíš vklopýtali dovnitř. Trevill těžce oddechoval a opřený o stěnu propaloval kardinála pohledem. Ten stál těsně u otvoru, kterým sem vešli a poslouchal, zatímco Jean vzdal jakékoli stání a svezl se na zem.