Zintara

Elfské uši

Přes les stěžňů v Zintarském přístavu se nese cinkot zvonů a řetězů, pokřiky pracujících dělníků, vrzání dřeva a napjatých lan, líné šplouchání vln a písně podnapilých mořeplavců.

Loď přirazila k jednomu z dlouhých plovoucích mol. Námořníci se opírali o zábradlí, zvědavě vzhlíželi k městu a užívali si chvíli klidu před dalšími kapitánovými rozkazy. Ten si jen urovnal klobouk a hrdě se vystavoval na přídi. Ohlédl se na elfku, když sestupovala po můstku na molo, pozvedl obočí a nenápadným kývnutím jí popřál štěstí na dalších cestách.

Po několika krocích se jí a ostatním pasažérům, postavil do cesty vysoký okázale oděný úředník s ozbrojeným doprovodem. Otočil stranu ve své těžké záznamové knize, urovnal si řemen kolem ramen, který mu ji pomáhá nést, olízl hrot pera a aniž by zvedl hlavu pronesl nezúčastněně: "Důvod návštěvy?"

"Možná chtít zažít nové dobrodružství a možná jen vidět krásy oné země. Kdo ví." Elfka položila ruku na meč u jejího boku a popošla blíž k němu, aby viděla do jeho knihy. Špičaté uši se jí ještě více napřímily zvědavostí a stráže kolem muže si nevšímala.

Bronzově sešlý pergamen byl pokryt jmény a údaji v úhledných sloupcích. K tomu navíc bylo na otevřené dvojstraně přilepeno několik menších listů.

Než si knihu přizvedl, stihla si přečíst tři vložené poznámky. První byla "Hledáme muže bez rodin, pošli je ku Zlomenému kolu", druhá "Lord Varrick, určitě podá falešné jméno, bude mít rudou šavli a dvě Iskandarské dívky, nahlásit jeho příjezd." a "Gobliny, na rozkaz lorda Haula, nepouštět do města".

Mezitím úředník jen mírně ráznějším hlasem zopakoval svoji otázku: "Nejsme na jarmarku. Jméno, věk, důvod návštěvy. Zdržujete ostatní". Svou kamennou fasádu přerušil jen na chviličku, když mu oči trhaně přeskočili z jednoho elfského ucha, rychle na druhé a ihned si udělal poznámku navíc.

"Lavien Soraka, věk? Pro vaše uši neznámý a důvod jsem Vám řekla. Bude to stačit?" zakryla si uši svými kaštanově hnědými vlasy a stoupla si na špičky, zda by neviděla ještě něco dalšího, ale byl vyšší jak ona.

"Doufám, že je to vše a mohu už jít dál.. Zdržujete pane." uchechtla se, cvrnkla úředníka do nosu a rychle odběhla dál na městský trh, kde se to hemžilo lidmi všech možných ras.

Tržiště se rozléhalo přes několik propojených náměstí a davy lidí proudily mezi stánky jakoby měly dohodnuté tempo. Občas se někdo zastavil, vytvořil zácpu a nějaký obchodník, žebrák, pěvec nebo kejklíř se chytil příležitosti a začal jim něco prodávat či předvádět.

Lavien obešla stánek s uzenými lososy, gnómskou maringotku s karamelovými palačinkami, uměleckou dílnu trpasličího kováře, a když její pozornost na chvíli zaujala pětice akrobatů, ucítila trhnutí. Jen jemný nepřirozený pohyb opasku. Sjela rukou k boku a na svém měšci se setkala s cizími prsty.

Rychle otočila hlavou. Na krátký moment ji přepadl nepříjemný pocit narušeného osobního prostoru. Mladý muž za ní stál tak blízko, jak to jen šlo, aniž by se k ní doslova tiskl. Zírala mu přímo do tváře. Přestože v očích měl omluvu, možná i stud, koutek rtu se mu zvedal do hravého úšklebku. Čekal, jak dívka zareaguje.

Ona ho chytla za zápěstí a trhla jím, aby popošel dál od ní. "Co to zkoušíš, chlapečku?" ušklíbla se na něj a sjela ho pohledem od hlavy až k patě. Jedním tažením nohy mu podrazila kotníky a on spadl na kolena před ní. "Příště si vyber někoho sobě silného."