Zintara

Tři alchymisti

Venku pořád ukrutně pršelo. Dariel podal Lavien svůj plášť a jemu půjčil Maurice. "Pojď za mnou," popohnal ji a zavedl k velkému domu. "Tady žijí tři největší alchymisté této země. Bylo jich 5, ale tím se teď nebudeme zaobírat. Jdeme," zaklepal velkým klepadlem na dveře a ty se po chvilce otevřely.

"Darieli, co tě k nám přivádí po takové době?" Na schodech stál muž v dlouhém šedém hábitu. "Ignare, příteli," dědeček ho objal a hned pokračoval, "Chtěli jsme vás poprosit, zda byste nedokázali pomoct našemu příteli. Odměna vás nemine," otočil se k dívce, která je sledovala z povzdálí. "To je Lavien?" podíval se ten muž na Dariela a zpět na ni. "Vyrostla od té doby co jsem ji viděl naposledy," elfka vůbec netušila o čem to mluví a radši mlčela.

"Pomůžeme vám. Počkejte tu, zajdu pro bratry," muž zmizel znova nahoře a Dariel přešel k Lavien a chytil ji za ruku. "Bude to dobré, neboj."

Čekali v hezké chodbě, stěny obložené palubkami a obrazy, vkusný nábytek, vyřezávané schodiště, tlusté koberce. Podle všeho to mělo být útulné, ale nebylo. Ve vzduchu visela atmosféra neklidu a ztráty. Bylo poznat, že v domě nežije rodina, ale jen tři osamělí bratři, kteří mezi sebou nemají tak pevné pouto, jaké by sourozenci mít měli.

"Jacklyn je skrytá. Pronajal jsem přístavní skladiště. Dnes ji nikdo nenajde a ráno jí půjdu zkontrolovat. Buckovi se podařilo utéct. Podcenil jsem ho. Mám dojem, že vyklouzl z provazů díky chybějícím prstům. Ještě tvrdší muž, než se zdálo." Dariel chtěl pokračovat se svým výčtem informací, ale přerušilo ho volání shora: "Pojďte do salónku, jsme připraveni."

"Absolutně ne!" pronesl rozhodně Adwar, nejstarší z bratrů. "Je to příliš nebezpečné. Copak jste už zapomněli?" Ignar byl očividně na straně Lavien: "Na léčivou mast se ještě zmůžeme." Nejmladší, Edwin, se musel vložit: "Mast? Podle popisu zranění bude potřebovat skutečnou magii." "Přesně tak," vzal si slovo zpět Adwar: "Nepřipadá v úvahu."

Dariel a Lavien přišli až ke dveřím a pozorovali tři bavící se muže."Proč by jste nemohli použít magii?" vstoupila jim do hovoru Lavien, "To se někdy stalo něco tak hrozného, že nemůžete pomoct svému příteli? Tam kde jsem vyrůstala, byla magie všude, nikomu nevadila, jelikož byla ve vzduchu, v rostlinách, ve vodě. Magie byl celý náš svět a vy tady nemůžete ani pomoct umírajícímu člověku?" poslední slova skoro křičela. "Dala bych vám cokoliv bych mohla jen za to, aby on přežil, tak už mně chápete?"

Nedokázala tam vydržet. Vzala schody po dvou a rychle vyběhla ven do toho silného deště. Nebylo to nepříjemné, ba naopak, čerstvý vzduch a kapky deště ji pomohli se uklidnit. Po pár minutách se ozval za jejími zády hlas: "Změnila jsi se za tu dobu co jsi tady nebyla," stál za ní Ignar a koutky úst mu hrály v úsměvu. "Přesvědčila jsi je, půjdou, ale nevíme, zda to bude fungovat. Jak se to vlastně stalo?" přešel blíž k ní a chytil jí za ramena, aby se na ní mohl lépe podívat.

"To je na dlouhé povídání," řekla až po chvilce a dál nespouštěla zrak z mužova hábitu. "Jsi podobná své matce, ale povahově jsi stejná jak tvůj otec a dědeček. Ani jeden nebyly na dlouhé povídaní, hlavní, že to bude hned. Pojď, musíme zabalit všechny věci co budou potřeba."

Když se vrátili zpět a posadili Lavien na malé nepohodlné sofa v salonku, dal se Adwar do vysvětlování. On byl jediný, který hlasoval proti a stále si za svým rozhodnutím stál. Celou dobu si držel mírně povýšený a blahosklonný tón.

"Pokud chceš abychom ti pomohli, musíš pochopit několik věcí. Zaprvé - není to z dobré vůle, chceme tvoje peníze." Rázně se zamračil na bratry, aby pokývali, že jsou na stejné vlně. "Zadruhé, jak jsi řekla, magie je všude kolem, je to energie všech věcí, míst a bytostí, ozvěna a odraz jejich existence. Dětský smích sebou nese čistotu, příslib a potenciál. Katova sekera sebou nese zoufalství, smrt a konec."

"Alchymie je nebezpečná, protože tyto esence nejsou vidět. Musíme je testovat a studovat. Extrahování esence tak, aby šla později použít při tvorbě lektvaru, je složitá věc. Pomůžeme ti pouze, pokud budeme pracovat s těmi nejčistšími a nejkoncentrovanějšími látkami. Vysvětlím ti to na příkladu: Lektvar smutku se obyčejně vyrábí ze slz. Slza uroněná nad dojemným příběhem není tak kvalitní jako slza uroněná nad smrtí dítěte. A my od tebe budeme chtít jen ty nejkvalitnější suroviny. Platí?"

Pozorovala své prsty a pak vzhlédla na alchymistu, který mluvil. "Platí, přinesu vám vše co budete chtít?" chvíli nemluvila a pak pokračovala, "Všechny peníze vám dát ale nemohu. Nebyly na toto určené, kdyby se nestalo to, co se stalo..." vzdychla a dál už nedokázala mluvit. Dariel, jenž stál za ní, na všechny tři přikývl. "Co teda vše potřebujete? My to seženeme."

Bratři zaujali své zamyšlené pózy. Jeden zaklonil hlavu, druhý si podepřel bradu pěstí, třetí vstal s rukama v bok a dumavě přivřel oči v pohledu kamsi nade dveře. Nakonec promluvil Edwin: "Pokud se nemýlím, tak v laboratoři máme všechno, abychom vytvořili základ. Teď se musíme rozhodnout, jaká bude hlavní přísada. Napadají mě tři možnosti; Buď důkaz lásky, který jeho život připoutá k jinému. Nebo token železné vůle, kterou by infekci překonal. Nebo něco se specificky léčivou aurou."

Ignar se chopil slova: "Možná to bude znít kontroverzně, ale víte, jak mají v chrámu Athai ty porcelánové sošky. Lidé do nich vkládají své naděje už po desetiletí. Budou velmi pozitivně nabité ku léčbě."

Edwin souhlasně kýval: "Ano, ukrást sošku bude mnohem snazší než to, co jsem chtěl navrhnout k železné vůli. To by byla zbytečně slo..."

"Láska!," zvedl hlas Adwar škodolibě. "Proto jsme tady, ne? Copak nemáte nějakou cetku z vašeho románku?" Zamračil se na Lavien.

"Z našeho románku?" zašeptala a vzhlédla na něj. "Nic mezi námi není," řekla už nahlas, ale potichu dodala, "Teda..já nevím," na čele se jí vytvořila vráska. "Nic nemám. Vše to byly jen nějaké zážitky. Naše setkání; boje; to, že se o mně staral, když jsem byla zraněná. Nemám vám co dát. Klidně vám donesu tu sošku, ale nezdržujme to. Kdo ví kolik mu zbývá časy," držela Dariela za ruku, div se skoro neklepala, vždy byla tak sebejistá, ale to ji najednou opustilo.

Ignar a Edwin měli zvláštně zklamané výrazy. Taktní a soucitné, ale asi doufali ve víc. Nejspíš na ně dopadlo svědomí, protože krást sochu Athaie přímo z chrámu není z nejctnostnějších činů. Adwar zvedl horní ret v opovržení, jakoby mu Lavien dala za pravdu, že nestojí za to pro ní něco riskovat. Dariel ji chytil zezadu za ramena, aby jí dodal odvahy a připomněl, že je na její straně. Nakonec Ignar promluvil: "Pokud je stav pacienta kritický, nebudeme zdržovat a začneme s přípravou ihned. Čím dříve sochu získáš, tím lépe."

IMޣ