Zintara

Rána od kuše

Jako stín postávala za jedním sloupem porostlým mechem a dalšími namodralými houbami a sledovala jak Hamish mizí i s jejími věcmi z hostince. Rychlým krokem se vyplížila za ním, ale pořád si držela dostačující vzdálenost od něj.

Sice věděla, že kdyby ji teď někdo napadl, moc by se mu neubránila, ale její ostrý zrak a skvělý sluch jí aspoň trochu pomáhal v ostražitosti. Netušila, jak se dostane zpět, ale hlavní teď bylo zjistit úmysly toho mladíka.

Spěchal noční Zintarou tak rychle, jak jen si mohl dovolit, aniž by vzbudil pozornost. Opustil obchodní čtvrť, proběhl parkem, okolo věznice, a na hraně chudinské čtvrti zpomalil. Pokračoval rychlým krokem a z jeho pohybů šlo vyčíst nervozitu. Snažil se vzpřímit víc, než bylo pohodlné, marně se snažil protáhnout krční páteř, opakovaně svíral a rozevíral pěsti.

Před zatáčkou na malé náměstíčko s rozpadlou fontánkou se naposledy otřepal, narovnal a klidným krokem vystoupil vstříc skupině nebezpečně vyhlížejících lupičů. Vysoký mohutný muž si právě plní kabát všemožnými noži a čepelemi. Svalnatá žena v těsném oděvu kontroluje kvalitu lana po celé délce. Vyhublý hrdlořez se zjizvenou tváří dopíjí platinově třpytivý lektvar a oči se mu zbarvují do černa. Mezi nimi stojí chlapec, sotva dvanáct let, a maže své polonahé tělo černým olejem.

"Mám je," řekl rychle, aby získal jejich pozornost než bude pozdě, "mám peníze k vykoupení mladého Finnagana, tak jak jsme se domluvili." Vazaj Lachlan, jehož oči nyní vypadaly jako temné studny s odrazem hvězdné oblohy, ležérně pronesl jeho směrem: "Oh, Míšo, Míšo, Míšo. Jsi šikovný řemeslník. A empatický. Skutečný vzor čestného zloděje. Určitě ovšem pochopíš, že toto jednání budeme muset odložit k ránu. Potřebujeme čtvrtého a mladý Finnagan je jediný, který se protáhne tam, kam máme namířeno."

Lavien se zastavila za jednou větší bednou a přikrčila se za ní. Tak na toto chtěl peníze. Pomyslela si, potichu na onu bednu vylezla a posadila se na její kraj. Díky stínu nebyla moc vidět.

"Myslím si, že ten chlapec půjde se mnou, stejně jako Míša," zvolala najednou a k tomu dodala: " A s tím i ty peníze," věděla, že všechny páry očí se podívaly jejím směrem a ona se usmála, až se jí oči zaleskly.

Po několik nesporných sekundách vyšla na světlo, její hubené tělo v měsíčním svitu vypadalo ještě hubenější, ale ladné křivky nesly obdivu. Hodila pohledem na věci kolem ní a doufala, že se tady najde něco, co by i jí hrálo do karet. Bez meče toho moc nezvládne, ale i tak by mohla i s oběmi mladíky uprchnout, ale kdo ví, zda by je ti hrdlořezové nedoběhli ještě dřív.

Pomalým krokem došla až k Míšovi a naposledy se ohlídla kolem sebe. Jeden koutek se jí zvedl do hravého úšklebku a s trochou výsměchu v hlase pronesla: "Vy snad nejste obávaní zloději tohoto města, že ne?" Otázka zůstala ležet ve vzduchu a jediné co zbylo, byl upřený pohled jejích očí do očí toho kumpána, který nejspíš tuto sebranku vedl.

Mohutný muž bezděky nahmatal vrhací nůž pod kabátem. Bojovnice v podřepu přenesla váhu na druhou nohu a položila dlaň na nabitou kuši. Finnovi oči se rozšířily zděšením i nadějí. Lachlan se jen vzpřímil a bez přerušení pohledu se otočil k Lavien celým tělem.

"Míšo, Míšo, Míšo, copak to tu máme za pěkně zabalené překvapení? Představ nás." Nečekal na Hamishovu reakci, jen rychle sjel Lavien pohledem od hlavy k botám a zpět. "Jakkoli rád bych si vás rozbalil a patřičně se s Vámi sblížil, nemáme čas na zábavu. Snad jen rychlé vysvětlení, pokud jste náhodou nabyla přesvědčení, že tu zachraňujete nějaké nebožáky." Odkašlal si.

"Míša i mladý Finnegan patří k líným budižkničemům, kteří nás na kolenou prosili, ať je zachráníme před útrapami skutečné poctivé práce na polích našeho slavného zintarského knížectví. My, v naší bezbřehé dobrotě, jsme je přijali, ubytovali, krmili, šatili, cvičili, a teď, když přichází čas naši službu oplatit, chtějí se nás zříct jako nevděční psi."

Položila ruku na Míšovo rameno a pokrčila lehce nohu, aby se mohla rychle přikrčit a mladíka stáhnout sebou. Možná by mu mohla vytrhnout meč, ale v to nijak nedoufala. "Já si spíš myslím, že i pracovat na poli by bylo lepší než dobrota od vás," uchechtla se, ale věděla, že tady už zábava brzo skončí.

Přesunula druhou nohu pod kratší tyč, jedním pohybem si ji vyhodila nad hlavu a obratně chytla do ruky. "Nemám ráda smlouvání. Dejte mi toho klučinu od vás a nic se nestane," pronesla s ledovým klidem a protočila tyčí v ruce. Nebyla to zrovna zbraň, se kterou by se dokázalo dobře bojovat, ale pro její situaci to muselo stačit.

Přestože měl muž mezi víčky namísto očí jen nicneříkající vzdálené galaxie, zbytek jeho tváře značil upřímné pobavení, možná i trošku respektu. "Jak jsem řekl, nemáme čas na rozbalování, nemáme čas ani na tanec." Pokývl hlavou směrem k hromotlukovi v pozadí.

Jeho tlusté prsty byly obratné, zkušené okolo nožů a dýk, ladným pohybem vrhl dvě drobné čepele po Hamishovi. Cíleně nízko. Mladík s jednou rukou nejistě levitující nad elfčiným mečem sotva stihl zareagovat, chtěl uhnout, ale minul ho jen jeden nůž. Druhý zajel polovinou čepele do stehna několik palců nad kolenem. Hamishe končetina okamžitě přestala poslouchat, paralyzován šokem a bolestí, opřel se s váhou na jedné noze o sloup s ukazateli.

Lachlan se tak snažil cizí bojovnici připomenout, že to není jen její život, který chce v boji riskovat.

Přivřela oči a potichu zavrčela, takže to mohl slyšet tak jedině Hamish před ní. Sehnula se k jeho noze, vytáhla nůž z jeho rány a znova se napřímila s pohledem zabodnutým do toho kumpána. "Ubližujete víc sobě než tomu klukovi," ale hned, jak to dořekla, vrhla nožem proti nim.

Vazaje dýka jen poškrábala na ruce, ale hromotluka v pozadí trefila přímo do jeho ramene. Vyndala šátek, který nosila v kalhotech a podala ho Míšovi, aby si aspoň trochu zavázal tu poraněnou nohu. "Nechci se prát," přistoupila o pár kroků blíž, "ale zároveň nebudu ani smlouvat. Ten kluk půjde se mnou a Hamish také," stála si za svým i když už pomalu nezněla tak vážně.

Hromotluk zasyčel bolestí a podíval se na nůž mělce trčící z těžkého kabátu. Oklepal se, čepel vypadla a zacinkala na dlažbě. Zafuněl a lehce nakopl kluka, ať vyrazí směrem k elfce. Lavien se na moment podívala Finnovi do očí, aby mu dodala odvahy. V tu chvíli svalnatá bojovnice zvedla kuši a od boku bez míření poslala šipku elfce přímo do hrudi.

Potom už je všechno jen opakující se noční můra. Pálivé bolesti, Hamishovo panikaření, krvavý kašel, růžová pěna a dokola se vracející ozvěny lučiště a tětivy.